Pouta krve

Anotace: Děj se vlastně odehrává ve dvou světech. V našem a jednom hodně podobném našemu. Mám hodně ráda nadpřirozeno, takže jsem ho nemohla vynechat. Snad se bude líbit, doufám!

Prolog:
Od začátku téhle války uplynula už staletí, ale její krvavé následky jsou stále v některých z nás... Třeba ve mně.....
1.kapitola
Seděla jsem na střeše nejvyššího z domů a pozorovala jsem pomalu usínající město. Sledovala jsem poslední zářivé body v oknech domů, poslouchala hudbu vycházející z nočních klubů a hlavně toužila být sama!Fyzicky jsem sama nebyla nikdy a poměrně jsem si na to zvykla, ale teď se v mé hlavě usadil odporně vlezlý hlas. Nemluvil souvisle, jen náznaky, ale to mi stačilo. Hlava mě neuvěřitelně bolela a někdy jsem ztácela vědomí, to bylo nejhorší!! V mém životě se prostě nemohlo stát, že bych směla udělat jedinou chybu, to by znamenalo okamžitou smrt a co hůř, prohru!! Už od mala jsem byla trénovaná pro vítězství a teď to mohlo všechno skončit! Po téhle myšlence jsem se ušklíbla. Nemohlo to skončit. Ne pro mě, pro nikoho jako jsem já!
Zatnula jsem ruce v pěst a snažila se zahnat vzpomínky, zbytečně!
Zase jsem viděla sebe, aspoň myslím, že jsem to byla já, sedět na houpačce. Letěla jsem výš a výš. Za mnou stála krásná žena...Tolik jsem se smála...A konec! Jediná vzpomínka, tak chabá lidská vzpomínka. Zvedla jsem oči k obloze. Byla už téměř černá, jen tu a tam zářili hvězdy, jako tisíce duší padlých. Možná i těch, co jsem zabila já.
Můj život se podobal horský dráze. Vím, že jsem se narodila roku 1829. O 16 let později jsem pro všechny zemřela. Stala jsem se pouhým stínem, stínem, který za sebou nechával jen krev a hrůzu, ale nikdy jsem ničeho nelitovala.
Tehdy jsem ztratila všechno! Identitu, domov i jméno! Zůstala jen vybledllá vzpomínka, výsměch realitě. Nevím, co se stalo s mou rodinou. Jediné, co mám z mého lidského života je malý medailon a ta prokletá houpačka!
Taky si pamatuju staršího muže, co se nade mnou skláněl a taky si pamatuju jeho slova:,,Je mrtvá!“
Potom přišla tma. Dlouhá a nekonečná. Celou dobu jsem čekala....A pak jsem se mohla nadechnout! Poznala jsem svůj osud a přijala ho. Podstupovala jsem den ode dne tvrdší trénink a nikdy si nestěžovala. Mlčky jsem trpěla bolest i ponížení. Změnila jsem se. To všecno ze mě udělalo zrůdu, zrůdu dokonalou v boji! Stala jsem se tím, čím jsem teď! Vzdala jsem se svého jména a přijala jiné, Blood!!