Svět za zrcadlem,část 1.

Anotace: Ze zečátku je všechno obyčejné,ale časem to začne nabírat na ději....

Nervózně přešlapuji přede dveřmi.První den školy a pozdě.Bylo mi vcelku jedno,že nenajdu normální místo.Bylo mi vcelku jedno,že budu seřvána a nakonec dostanu přednášku po zbytek hodiny o ,,pozdním chození do školy na zařátku školního roku".Tiše klepu na dveře a stikávám kliku.
,,Chci vám představit Elliota Lewise...."Vstupuji do dveří a celá třída se otřásá smíchy.Musí být na mně hrozný pohled.Učitelka na mně zírá s otevřenou pusou a pravděpodobně náš nový spolužák -zvědavě.Pak se ozývá zvonek.,,Běžte si sednout."Řekla k Elliotovi a poslala ho na jeho místo.Nervózně těkám očima po třídě.Je jediné volné místo a to je hned vedle něho.Učitelka mi jen oznámí.,,Sedněte si."a já se rychle kolem ní prosmýknu a pospíchám k místu vedle něj.Shodila jsem si tašku z ramene a pak co nejrychleji na záchod.S oblečením jsem raději nic nedělala,ale z obličeje jsem si smyla všechnu špínu a z vlasů se snažila vydrobit hlínu.Nakonec jsem toho nechala.Přešla jsem ke koši,zaklapla jeho víko a sedla si na něj odhodlána počkat až do zvonění.
Když zazvonilo,zvedla jsem se z koše a šla do třídy.Učitelka ještě nebyla ve třídě,takže jsem rychle běžela na svoje místo a rychle usedla.Můj soused byl skloněný u země a cosi hledal v tašce.Z ničeho nic se ozvalo skřípání a vrzání a učitelka vjela do třídy se starým televizorem.Z lavic se ozývalo otravné mručení.Složila jsem ruce na lavici a položila si na ně hlavu.Film mně zrovna dvakrát nezajímal.
,,Slečno Donellová!Nejenže příjdete pozdě,ale ani nedáváte pozor!"Prořízl ticho-film jsem prakticky nevnímala-ostrý hlas profesorky.Překvapeně jsem zvedla hlavu.
,,Cože?"Zeptala jsem se nepřítomně a celá třída se znovu rozesmála.Učitelka přišla až k naší lavici a naklonila se ke mně.,,Dneska jste po škole."Řekla tichým hlasem.Elliot se začal smát.,,A vy taky!"Utrhla se na mého souseda.
,,Proč?"Zeptal se nevinně.Neslyšela jsem tam ani trochu naštvanosti.
,,Měl jste ji upozornit."Usykla a vrátila se k zpět do čela třídy.,,Takže teď-"Větu nedořekla,protože v tu chvíli zazvnonilo na polední přestávku.Všude se začalo ozývat šoupání žídlí.Rychle jsem vyskočila ze židle a vystřelila ze třídy.
Venku pršelo,hustý déšť vytvořil na cestě veliké kaluže.Přetáhla jsem si už mokré sako přes hlavu a rozeběhla se k lavičce pod vrbou,vedle malého jezírka.Byla pěkná zima,ale nehodlala jsem se vrátit do tepla školy.Místo toho abych se dívala na cestu,rozhlížela jsem se po okolí,což se mi vymstilo.Než jsem si uvědomila co se stalo,ležela jsem v kaluži vody.
,,Jsi v pořádku?"Ozval se hlas nade mnou a já vzhlédla.Nade mnou se skláněl náš nový spolužák.
,,Vypadám snad na to?"
,,Ne."Zasmál se a podal mi ruku.Chvilku jsem váhala,ale pak jsem se jí chytla a on mně vytáhl na nohy.Kapala ze mě voda a celá jsem se třásla zimou.Sundala jsem si sako a snažila se ho vyždímat.
,,To míváš pořád takovou smůlu?"Zeptal se se smíchem.
,,Jak kdy."
,,Pořád?"
,,Jo."Začal se znovu smát.,,Nechápu co je k smíchu."Zamumlala jsem vztekle.
,,Nechceš se schovat?"Zeptal se mně a nabídl mi místo pod deštníkem.
,,A myslíš že by mi to k něčemu bylo?"Zeptala jsem se kysele.
,,Ne...asi ne."Přejel mně pohledem a koutky mu zacukaly.
,,Co je?"
,,Nechceš si to sako raději vzít?"Sklonila jsem hlavu a uvědomila si,co se stalo.Moje bílá-teď prakticky hnědá a mokrá-blůza byla takřka průsvitná,takže šla vidět moje podprsenka.Rychle jsem se snažila nasoukat do saka,jenže jsem se do něj zamotala a až na třetí pokus se mi podařilo do něj vlézt.
,,Díky za upozornění."Štěkla jsem na něj a on se znovu začal smát.Chtě nechtě jsem se k němu připojila.....