2. kapitola - Příprava Oslavy

Anotace: Navazující příběh na 1.kapitolu (kdo pochopil předchozí díl tak pochopí i tento). Jinak v této kapitole je vyjádřeno více emocí aby si člověk uvědomil co to vlastně znamená.

Sbírka: Země Moskytů

Když se na danou věc podíváte z trochu jiného pohledu, tak zjistíte že Moskyté se nejlépe cítí a cítili když byli jen sami sebou. Jsou taktéž všichni hrdí na to, že mohou být Moskyty.

Tuhle si to takhle šlapu když vtom ...
"Hele ty skrčku, pojď sem " uslyšel jsem jak na mě někdo volá."

A hle byl to mág nebo spíše druid Balastik se kterým jsem já Moskyt Androa byl obrovský kamarád již od útlého věku.Nejdříve jsem nevěděl kdo to na mě křičí a co chce, ale když jsem se obrátil byl jsem radostí bez sebe.Začal jsem mu vyprávět příběh, který ho velmi zaujal a když jsem mu ho řekl, tak jsem ještě k tomu dodal že se tento příběh dědí z generace na generaci.

"Kde si tedy myslíš, že může být ukrytá ta...no ty přeci víš co myslím,"zeptal nebo spíše se tázal druid Balastik Moskyta.
"No víš... Přeci jsem ti říkal že ti nemohu říci, poněvadž když bych toto pravidlo porušil mohlo by dojít k obrovské zkáze v celé galaxii což rozhodně nechceme" a odmlčel se a než druid Balistik chtěl položit další otázku zmizel Androa v hloubi lesu, kde se prý strašilo ale měla to být jen pověst.

Androa byl velice mladý moskyt bylo mu pouhých šedesát let a na to, že se průměrný moskyt dožíval zhruba devadesáti let a to byl velice úctihodný věk.Horší případ už byl druid, již od narození mu rodiče pořád dokola opakovali, že druidové moc dlouho nežijí. A to bohužel měli pravdu.

Takový druid v Zemi Moskytů se dožije maximálně třiceti až čtyřiceti pěti let.Balistikovi bylo jednadvacet let takže měl ještě dost času na objevení nových věcí, ale čas se mu pomalu ale jistě krátil.

Když Androiovi bylo zhruba kolem šedesáti pěti let, tak si řekl že toto už musí hodně a obrovsky oslavit.Načež se rozhodl, že pozve celou vesnici na svou oslavu. Jak řekl tak taky udělal. Bohužel ... Stále mu jeden člověk chyběl, když vtom si vzpomněl na Balistika a tak se rozhodl že ho půjde hledat i přesto že neví, kde Balistik je.

Pátral a pátral a zhrubapo dvou hodinách byl již tak vyčerpaný jako kdyby hledal celý den.Zkoušel jiné osvědčené metody, bohužel ani ty mu nepomohly a když pátý den vzdal Androa hledání svého přítele Balistika rozhodl se, že se vrátí do domovské vesnice - Opatrios.

Při návratu do vesnice uviděl Androa něco strašného, viděl jak Balistik leží nehybně na zemi a proto se snažil ze všech sil zavola pomoc.Marně.Zhruba po dvaceti minutách si uvědomil, že mu nikdo nepomůže a že přišel o nejlepšího přítele v této zemi.

Bohužel s těmito slovy odcházel do vesnice, kde došel do svého domu a odkud pak nevylezl dlouhých osm dní.