CO SI VYBEREŠ ANEB MOON &NIGHT kapitola 6

Anotace: Sen

Kapitola šestá
A jo vlastně! Upíři se mohou dostat do snů různých lidí, ale potřebují k tomu nějakou věc, co dotyčné osobě patří. Daniel, ale nic takového mít nemůže, ne? Pak mi to došlo. Sáhla jsem si na krk. Nebyl tam. Můj medailon po rodičích. Je to vlastně oválný přívěšek a uprostřed má rudý kámen a visí na zlatém řetízku. Maminka mi ho dala, když mi bylo pět. Mám mě prý chránit. V životě jsem si ho nesundala. A on si jen tak přijde a vezme mi ho! Tak to teda ne!
,, Co si sakra myslíš, že děláš? Okamžitě mi to vrať.´´
,, Nečerti ti se. Nechtěl jsem si ho nechat. Jen jsem tě chtěl zase vidět.´´ Řekl a přitom se přibližoval směrem ke mně. Všimla jsem si, že drží v ruce můj náhrdelník.
,, Fajn, viděl jsi mě. Teď mi ho dej a pak, buď tak laskav, opusť můj sen.´´ A světe div se. On mě poslech. Minimálně v tom, že mi do ruky vtisknul přívěsek. Ale mou ruku držel stále. Pak mi to docvaklo.
,, Až se probudím, budeš ho mít pořád ty, viď?´´
,, Jo.´´ Řekl a lehce se usmál. Posmutněla jsem. Jak ho mám donutit, aby mi ho vrátil?
Musel vycítit změnu mojí nálady, protože se ke mně natiskl ještě víc. Všimla jsem si, že jeho kůže nestudí, zvláštní.
,, Neboj, až se zase uvidíme, vrátím ti ho.´´ Ulevilo se mi, tolik pro mě znamenal. Ale pořád mě fascinovala jeho kůže. Musela jsem se jí dotknout. Natáhla jsem ruku a přejela po jeho dlani. Rychlostí blesku mi ruku sevřel. Lekla jsem se, ale pak jsem pohlédla do jeho očí. Ty pomněnkové oči, tak známé, tak překvapivě teplé. Usmál se a druhou rukou si mě zezadu přitáhl k sobě. Neprotestovala jsem a to ho zjevně povzbudilo k dalšímu činu. Lehce se mi otřel o rty. Zavrčela jsem a on se, se smíchem, ponořil do mích rtů. Povolilo sevření kolem mé ruky. Zatím co mi bloudil jazykem v ústech, rukou stahoval ramínko šatů. Když spadli až po pás, odhalili černou krajkovou podprsenku. To on určoval, co budu mít na sobě? No bárbínu ti dělat teda nebudu. Svými ústy se přesunul k mému uchu a laskal se s ním. Rukama mě vyprostil ze šatů a odhodil je. Já mu mezitím sundala košili a začala ho hladit po hrudi. Jeho vypracované svaly se leskly v měsíční záři. Povalil mě pod sebe do trávy. Srdce mi uhánělo jako o život, kdežto jeho bylo tiché. Tohle je špatné, moc špatné, ale nemohla jsem přestat. Rukou zajel pod má záda a rozepl podprsenku a tím osvobodil moje prsa. Utkvěl na jich pohledem a dravě se na ně přisál. Moje tělo se napjalo pod přívalem rozkoše, kterou mi působil. Polaskal se s oběma a já mu mezím vjela rukama do vlasů. Pak se zase věnoval mým ústům. Následně zajel na krk a lehce ho skousl, ale tak aby neprorazil tepnu a aby netekla krev. Ale i tak mě to totálně zchladilo. Snažila jsem se odtáhnout, ale on mě stále pevně držel a nepouštěl.
,, Danieli pust mě, to už stačilo.´´ A on poslechl. Odtáhl se a já hledala své šaty, přitáhla jsem si je tak, aby zakryli alespoň to nejnutnější. Pak mi to všechno došlo. Nejenže jsem se málem vyspala s upírem, ale navíc ve snu, vždyť to není realita. A navíc cítím, jako bych tím zradila své rodiče. Je upíři zabili a já se tady s jedním líbám. Do očí se mi nahrnuli slzy, snažila jsem se je zahnat, ale nešlo to. Koukla jsem se na Daniela. Ten měl ve tváři vepsanou bolest a smutek. To kvůli mně? Ne, jemu jsem nechtěla ublížit.
,, Marishko, co jsem udělal špatně? Prosím neplač. Vím, jdu na to rychle, ale nemůžu si pomoc, když si se mnou tak se neovládám. Odpusť mi to.´´ Řekl a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem mu hlavu na rameno a nechala slzy, aby mu smáčeli rameno. Něžně mě hladil po vlasech.
Zašeptal:,, Tak povíš mi, co se stalo a proč si se najednou tak odtáhla?´´
Co mu mám říct? Že za těch pár okamžiků s ním, jsem se cítila jako ještě s nikým jiným? Že jsem se do něj asi zamilovala? Ale že spolu být nemůžeme? Tak tohle by mi asi nevěřil, i když je to pravda. A co mí rodiče, co by na to asi řekli? Myslím, že by mi přáli štěstí. Co mu mám jen říct.
Schoulená v jeho náručí a s pusou zabořenou pod jeho bradou jsem řekla:,, Mám strach, hrozný strach. Nechci tě ztratit, i když je to zvláštní skoro tě neznám. Ale vím, že o tebe nechci přijít. Ale ty jsi upír a já lycan, nemůže být spolu. A navíc, to nejpodstatnější je, že tohle je jen sen a realita je úplně jiná.´´ Čím déle jsem mluvila tím více si mě k sobě tiskl, jako by mě už nikdy nechtěl pustit, ne, že by mi to vadilo. V jeho náručí jsem se cítila v bezpečí.
,, Nikdo, nikdo mě nepřinutí se tě vzdát. To mi věř Marishko. Miluju tě.´´
,, Co? Ale j-´´
,, Když někdo žije tak dlouho jako já, pozná, když přijde ta pravá láska. A ty jsi ta moje. Už tenkrát, když tě ten idiot postřelil, jsem myslel, že se mi zhroutí svět. Ty jsi moje Marishko a já se tě nevzdám. Patříme k sobě.´´ Zatočil se se mnou svět. Tak málo slov, ale mě se najednou z hlavy vykouřili všechny pochybnosti. Nevím sice jak to bude dál, ale vím jistě, že se Daniela nechce nikdy v životě vzdát.
Skočila jsem mu kolem krku a přitiskla jsem svoje ústa na ty jeho a zašeptala:,, Taky tě miluju. Už od našeho střetnutí v tunelu, tě nemůžu dostat z hlavy. Usídlil ses mi v srdci a tam už zůstaneš.´´ Páni, kde se to ve mně bere?
Daniel se na mě nevěřícně koukal. Pak mu došel význam mích slov a on se usmál. Ale tentokrát to byl úsměv, který začíná v srdci, pokračuje do očí a až poté se zjeví na rtech. Přitiskl si mě na hruď a objal pažemi. Bylo to takovéto majetnické gesto. Dřív by mi to vadilo, ale tohle je Daniel, ne?
Začal mě hladit po vlasech a jeho rty si našli ty mé. Chtěla jsem mu říct, že s ní rozhodně nebudu spát ve snu, ale on mě předběhl. Odtáhl se a zamračil.
,, Co se děje?´´
,, Někdo se tě pokouší vzbudit.´´ Nechtělo se mi ještě loučit, ale máme oba své povinosti.
,, Tak mě teda vzbuď.´´ Řekla jsem a povzdech si. Moje reakce na naše odloučení ho zjevně potěšila, protože řekl:,, Neboj zase se vrátím.´´
,, Já už tě nechci vídat jenom ve snech.´´
,, Třeba se uvidíme dříve něž si myslíš.´´
,, Jak t-´´
,, Už není čas, musíš jít. Sbohem lásko.´´ A naposledy mě políbil. Pak jsem se probudila. Někdo se mnou třásl. Byla to Jessica, moje kamarádka. Je to príma holka. Rozverná, boj jí sice moc nejde, ale jinak je hodná a usměvavá. Mám jí moc ráda. I když teď zrovna ne.
,, Jess vypadni, já chci spát.´´
,, To určitě! Za chvíli začíná vyučování. Tak sebou hni, holka!´´
Koukla jsem se na budík a Jess měla pravdu, zase přijdu pozdě. Vyskočila jsem z postele, rychle se opláchla, oblíkla a za letu si vyčistila zuby. A rychle jsme utíkali směrem k jídelně. Tam se nezdržovali, jen popadli dvě jablka a letěli dál. Upoutal mě však pohled na velké shromáždění uprostřed náměstí. Tryskem jsme tam doběhli.
,, Co se to tady děje?´´
,, Ředitel bude mít projev, zase.´´