Příběh z Wehau(1)

Anotace: Tohle dílo už mi "leží v šuplíku" hodně dlouho a je na čase, aby si ho taky někdo přečetl. Nenapsala jsem ho ale sama-spoluautorem je Mighael - the Lord of Absurdity.

Daleko od Země, v hlubokém vesmíru, se nachází osamocená galaxie, které někdo z jejích obyvatel dal jméno Gafu. Součástí této galaxie je i hvězda Ailea se svým systémem planet. Na třech z nich zaručeně existuje život. Jedna z těchto planet dostala jméno Wehau podle rasy wahujů, která ji obývá.
Wehau je živá planeta s panenskou přírodou. Lesy připomínají pozemské pralesy, neboť na Wehau panují podobné podmínky. Wahujové vzdáleně připomínají lidi, oproti nim jsou štíhlejší a mají jemnější rysy obličeje a špičaté uši jen o málo delší, než kočičí. Na výšku mohou měřit přes tři metry. Jejich kůže je tmavě modrá, kdežto husté, velmi dlouhé vlasy bývají rezavé. Přestože jsou velmi inteligentní, jejich civilizace se nachází teprve na samém počátku, přibližně na úrovni pravěku. Žijí ve společenstvech podobných indiánským kmenům. Kromě nich jsou na Wehau dominantní dva živočišné druhy – velký kamzík helahu a obrovská kočkovitá šelma eulu, která nejvíce připomíná lva o velikosti nosorožce.

Mladá wahujka Ijale se jednoho dne probudila o něco dříve než obvykle. Bylo ještě velmi brzy a všichni ostatní stále spali. Ijale si tedy ještě lehla a chvíli přemýšlela, co jí asi přinese dnešní den. Byl to jakýsi zaběhnutý rituál, který musela každé ráno po probuzení provést, jinak se necítila ve své kůži. Byla toho rána veselá a trochu nervózní, i když nevěděla z čeho. Z toho usoudila, že ji dnes asi čeká nějaké překvapení. Opatrně vstala a sáhla po svém luku a toulci s šípy, které ležely připravené na svém obvyklém místě. Opatrně, aby nikoho nevzbudila, se Ijale vydala do pralesa. Před odchodem ještě pozdravila jiného člena tlupy, který spolu se svým eulu držel noční hlídku. Bylo na něm vidět, že už se těší na spánek.
Vydala se po známé pěšině a opatrně kráčela pralesem. Luk měla v ruce a byla kdykoliv připravena vystřelit. Pěšina se už někde ztratila a Ijale se ocitla mezi stromy. Aby nezabloudila, sledovala okolí a snažila se vnímat každičký detail. Najednou zaslechla nějaký šelest za svými zády a v okamžiku už byl jeden ze šípů připraven v nataženém luku. Ijale se v tom samém okamžiku stihla také otočit, aby věděla, kdo nebo co se za ní plíží. Tentokrát to bylo eulu.
V pralesech na Wehau si nikdy nemohla být jistá, kdo nebo co na ni číhá „za rohem“. Její smysly ji však zatím vždy stihly včas varovat. Už od malička se u Ijale objevovalo jisté nadání k lovu a její výkony jí mnoho jejích vrstevníků mohlo závidět. Lov byl i díky tomu jednou z věcí, které ji bavily a které patřily k jejímu všednímu životu.
Ijale za svůj život viděla spoustu eulu, ale něco jí říkalo, že tohle eulu je nějak výjimečné, a proto chvíli přemýšlela, jestli by se za ním neměla vydat. Nakonec se rozhodla nechat to plavat a před svou zvědavostí dala přednost povinnosti, totiž zajistit potravu pro svou tlupu. Nedošla daleko, neboť se brzy opět ocitla v poměrně těsné blízkosti velké šelmy. Tentokrát už se za ní ale vydala, neboť takhle se žádné jiné eulu nechovalo.
Po kratší honičce to vzdala, jelikož si uvědomila, že vlastně vůbec neví, kde je. Začala se rozhlížet kolem sebe a vracela se zpátky cestou, kterou si myslela, že se sem asi dostala. Doufala, že brzy najde nějaký záchytný bod, podle kterého by byla schopná určit, kde je. Čím déle ale chodila v kruzích, tím se její ostražitost snižovala, až skoro vymizela. Právě v tom okamžiku, kdy se Ijale už vůbec neohlížela, co se kolem ní děje, vyskočilo na ni to neobvyklé eulu a ona mu najednou stála tváří v tvář.
Byla to pro ni sice nezvyklá situace, ale ani to jí nezabránilo, aby okamžitě nenatáhla svůj luk a nenamířila ho proti eulu, které cenilo zuby a vypadalo hrozivě, alespoň podle wahujčina mínění. Teď, když už ale šelma stála takhle blízko proti ní, si ji Ijale mohla pečlivě prohlédnout, aby zjistila, čím se liší od všech ostatních eulu. Po chvíli jí to došlo. Tohle zvíře mělo totiž mnohem delší ocas než všechna ostatní. Ijale přemýšlela, jak se z této nepříjemné situace dostat. Měla několik možností: Vylézt na strom, pokusit se utéct nebo eulu prostě zabít. Poslední možnost ale Ijale rychle zavrhla, protože dokud ji tvor nenapadl, nebyl důvod jej zabít. Vylézt na strom a utéct. O těchto možnostech Ijale velmi pochybovala, protože by to nemusela stihnout. Než se ale stačila rozhodnout, co udělá, eulu obrátilo svou pozornost jinam a rychle odběhlo.