Zakázané Touhy

Anotace: Takový krátký uvod k chystané nové povídce :)

Zakázané Touhy

Sára nebyla obyčejnou dívkou. I když o tom zatím neměla ani ponětí. Doposud žila celkem normální a sice trochu chudý a moc osamocený život. Ale přece jenom život. Bez nějakých obrovských nebezpečí, tedy aspoň od té doby co se osamostatnila. I když si to asi nikdy zcela neuvědomila,svůj život určitým způsobem neměla ráda. Byl příliš nudný.
Až jedno ráno. Už když vstávala měla zvláštní pocit. Pomalu se šla po dlouhé noci,trošku zkulturnit. Dokázala by spát několik dní v tahu a vůbec by neměla pocit,že je přespaná. Šla se osprchovat. Milovala když jí proud teplé vody stékal po těle. Člověk se při tom krásně uvolnil.
Zrovna se natahovala pro mýdlo,když ucítila jemné bodnutí u srdce. Rychle ruku leknutím stáhla a znova se zhluboka nadechla. Když však chtěla natáhnout ruku znovu ucítila to bodnutí zase ,ale daleko ostřejší. Rukama si instinktivně objala břicho. A najednou ucítila jakoby se bolest vracela. Bodání bylo čím dál častější a bolestivější až se musela schoulit ke kolenům.
Bodání se změnilo v neustálou bolest,která jí od srdce mířila celím tělem. S bolestí tělem prostupovalo i šílené horko. Bolest se zhoršovala . Nohy se jí bolestí podlomily a ona přistála na kachličkách ve sprše. Kromě tekoucí vody byl slyšet jenom pláč. Její pláč. Plakal,protože ta bolest se začínala stávat nesnesitelnou. Měla pocit,jakoby jí každou chvilkou mělo puknout celé její tělo. Nic horšího v životě nezažila. A že toho na běžné děvče měla za sebou docela dost.
Bolest už se stávala nesnesitelnou když se trošku zmírnila a střádala tak energii aby vybouchla.
Když bolest vrcholila tichý pláč za chvíli vystřídal bolestný a krutý brekot,který by nepřeslechl vůbec nikdo,být sní ještě někdo v místnosti. A když už se to dostávalo do takového stádia,kdy nemohla ani dýchat a vlna energie v ní vybuchla uslyšela jenom svůj zoufalí výkřik.


Když se její tělo zklidnilo cítila,že je něco jinak. Vstala aby se podívala do zrcadla ,ale hned jak to udělala tak jí bylo jasné,že by udělala líp,kdyby zůstala sedět a tohle nezkoušela.
Za normálních okolností by se tam objevila dívka,která by měla oříškově hnědé oči a vlasy stejně tak tmavé splívající jí do puli zad. Místo toho tam stál někdo jiný,někdo do měl zelené oči. Kočičí oči. Bylo to děsivé. Sára netušila co se to s ní děje,ale bylo jí jasné,že to není normální.Něco zvláštního se s ní stalo,ale ona netušila co.


***

Každý padlí anděl,stejně jako Dante,měl určité povinnosti,kterých se musel držet. Když zavolala rada „Vyšších“ , tak bez ohledu na to co právě dělal , musel jejich volání vyslyšet a přijít. Nenáviděl ty pravidla. Vždycky když ho zavolali tak po něm chtěli nějaký úkol. Nerad jim vycházel vstříc,už jen proto,že neměl na výběr,ale taky proto,že to byl spíš samotář. Nebo se spíš před světem takhle jevil. Byl plný záště a pomsty,kterou ukrýval pod pláštěm lovce samotáře. Takže je logické,že když ho „ Vyšší“ zavolali,že nebyl zrovna dvakrát nadšení.
A tak to bylo i dnes. A i dnes stejně jako jindy,když se uráčily ozvat pro něho měli né zrovna lehký úkol. Odcházel od nich mrzutý a podrážděný. Proč zrovna on?
Nechápal proč zrovna on byl vyslán na úkol, na který nebyl zrovna ten nejvhodnější kandidát. Měl chut něco rozbít. Ted by se mu hodil někdo,kdo by mu chtěl zkřížit cestu,rád by ho rozsekal na malé kousíčky.
Dante nebyl nejchytřejší na světě,ale nebyl ani hloupí,takže věděl že není nejlepší radě odporoval. Věděl moc dobře že by to nemělo smysl a akorát by ho to zavedlo do větších potíží.