Východ Slunce

Anotace: Příběh o tom jak může Východ slunce udělat den hezčím.

Mladá dívka rychle běžela po lesní cestě.Byla zatím ještě tma.Její černé vlasy za ní vlály.Bílé šaty chytali na koncích šedou barvu.To se na nich usazoval prach z lesní cesty.Dívka si šaty držela rukama,aby o ně nezakopávala.Modré oči se dívaly na cestu,zkoumaly ji,aby se dívka mohla vyhýbat případným překážkám.Boty neměla.Byla bosá,ale nevadilo jí to.Její plné rudé pootevřené rty odhalovaly dvě řady bílých zubů.
Najednou dívka seběhla z cesty a běžela po trávě.Tráva,pokrytá studenou rosou,dívku chladila a zároveň lechtala do nohou.Stromy okolo ní,jakoby se za ní dívali.Houby udiveně zvedali svoje kloboučky.Zdravily dívku.Krtek,který se právě vyhrabal na svět ze své nory,se podíval za dívkou.Potom se rozhlídl kolem dokola,jakoby čekal,že uvidí ještě někoho.Ale už nikoho neuviděl.
Dívka doběhla na kraj lesa a zastavila se.Stála na konci lesa a všude okolo ní se rozprostírala louka.Zelená louka pokrytá nejrůznějšími květinami,které měli ještě zavřené květy.Na tváři se jí začal rýsovat úsměv.První úsměv za celou její cestu.Černá tma,která se pomalu měnila v šedou obklopovala vše okolo.Za chvíli by se mělo slunce vzbudit a vydat se na cestu po nebi.Dívka si sedla na nejbližší kámen a čekala.Čekala až vyjde slunce.Celou tuhle cestu absolvovala jenom proto,aby mohla vidět východ slunce.Chvíli jenom tak seděla a dívala se na oblohu a potom začala prozkoumávat ze sedu okolí.
Nebyla jediná,kdo se přišel podívat na východ slunce.Brzy z lesa začala vycházet různá zvěř.Po pravé straně se jí postavila srna se svou rodinkou.Z jelena,otce rodiny,měla strach.I přesto,že vypadal mírumilovně.K levé ruce jí doskákal zajíček.S ušima napnutýma čekal až to začne.Vedle zajíčka se najednou objevil krtek.Ten,který se předtím díval za dívkou.Dívka ho poznala a usmála se na něj.Před dívku doletěli různí ptáčci.Hodně druhů tu teď hrálo svou píseň beze slov.Také veverky se přišli podívat.Zůstali ale na stromech.Přišlo ještě plno jiných zvířat.Nikdo se dívky nebál a dívka se,kromě jelena,také nikoho nebála.Květiny se začali pomalu probouzet a otevírali své květy.
Najednou vše utichlo.Jenom ještě jeden ptáček pípl.Potom bylo ticho.Slunce se začalo probouzet a pomalu vycházelo ze svých peřin.Začínalo svou každodenní pouť po nebi.Obloha najednou hrála všemi barvami.Ne zcela probrané slunce se začínalo pomalu objevovat na nebi.Nejdříve zlaté vlasy pohladily celou krajinu.Potom se po krajině rozhlédl jeden pár zlatých očí.Kam se podíval,tam zmizela tma.Černá i šedá.Zlatý nos se nadechl ranního vzduchu a už se objevily zlatá usmívající se ústa.
Všichni se zatajeným dechem sledovali,jak slunce vstává a jak se dívá po krajině.Když na nich spočinul pohled zlatého páru očí,všichni se usmáli.I zlatá ústa se usmála.
Ještě chvíli takhle všichni seděli,stáli,nebo leželi a potom se začali rozcházet.Slunce si už dávno všímalo mraků na obloze.Hrálo si s nimi.Jako poslední tam zůstala dívka.,,To byla nádhera!“řekla zamyšleně a potom se zvedla a pomalu se vracela cestou,kterou předtím utíkala,aby stihla východ slunce.Cestou se s ní loučily houby,květiny,veverky,krtek,jelen,srna s rodinou a ptáčci jí hráli na cestu své písně beze slov.
Šťastná a usměvavá dívka šla pomalu lesem.Konce jejích bílých šatů špinil prach z lesní cesty.Černé vlasy jí splývaly na zádech a bosé nohy poslušně šlapaly.Modré oči přímo svítily radostí.Rudé rty se pohybovali do rytmu nějaké písničky,kterou si dívka zpívala společně s doprovodem ptáčků.