Venuše

Už jsi někdy viděl Venuši? Ne tu na obloze, ale sošku ženy.
Vezmi si její obrázek, nebo sošku.
Zavři oči!
A nech se unést do mého světa.
…
Vidíš osadu schovanou v lesích. Tvoří ji pár příbytků a asi 20 lidí. Každý má nějako práci a nevšímá si tě. Kolem je krásná příroda plná zvěře a plodin. Osada je na úpatí velké hory. Je to jediná hora široko daleko. Proto tak přitahuje nejen lidi, ale i zvířata.
Jo, je tu krásně. Jen zimy jsou tu těžké. Hodně sněhu, málo jídla, však to znáš. Začínám svůj příběh.
Minulou zimu jsem potkala Jea. Je moc pěkný, svalnatý, statečný…. Ale má příšernou matku. Povzdychnu si. Pořád ji není nic dobré. Dala jsem Jeovi pěknou kožešinu. Hned ji začala zkoumat, jestli je správně očištěná a nemá kazy…
Teď s Jeem chodíme. Usměji se. Ale jeho matka mne jen pomlouvá a hledá spory. Naštvu se.
Však já nad ní vyhraji. Letošní zimu se ji zbavím.
…
Nedávno kolem táhli lovci. Byli zdaleka, ale směnili jsme pár věcí a vyměnili si novinky. Lovci měli s sebou malé sošky svých blízkých. Říkali jim amulety pro štěstí. Jeden tvrdil, že mají zázračnou moc a ochraňují majitele.
Takovou sošku si pořídím.
Bude mne chránit před pomlouvačnou pusou Jeovi matky.

Podobné sošky, ale zvířecí, u nás dělá Ope. Určitě zvládne i sošku ženské.
Hned zítra za ním zajdu.
…
Další den jsme v obydlí Opeho. Když neloví, vyrábí hliněné sošky nebo nádoby. Jeho obydlí je plné zbytků nepodařených sošek a hlínou. Opatrně přes ně překračuji směrem k Opemu.
„Ahoj Ope, „ snažím se začít po dobrém. „Jak se ti daří? Máš tu krásné věci.“ Prohlížím si jeho poslední výtvory a myslím, že je stále šikovnější.
„Ale, jako vždy,“ opáčí Ope, ani nezvedne oči od rozdělané sošky. „Chystáme se na lov. Musím udělat hodně sošek losů.“ Prohodí. „Minule se mi některé rozpadly a lov se nevydařil.“ Dodá naštvaně. Chápu ho, ale myslím, že jen soškami zvířat to nebude.
„A po lovu budeš mít míň práce?“ zeptám se. „Zvládl by jsi sošku pro mne?“ snažím se vypadat co nejmileji, aby mne neodmítnul.
„Klidně. Zajíce, losa, mamuta… řekni si.“ Vyjmenuje své nejčastější zakázky.
„A co ženu? Tu by jsi zvládl?“ vyhrknu.
„Jako lidskou ženu?“ lekne se. „To ne. Řekni si zvíře, ale člověka ne.“
„Proč člověka ne? Je to stejné jako zvíře, jen má 2 nohy. Ostatní je stejné.“ Trvám si na svém.
„Člověk se neloví, tak nepotřebuje sošku.“ Namítá Ope.
„Ale ti lovci v zimě, měli také sošky lidí a nelovili je.“ Opáčím uraženě. „To mám čekat až tudy půjdou a doprosit se těch cizích?“
„Jak chceš, ale nebudou mít čas dělat sošky. Sledují migrující stáda. Nemohou se dlouho zdržet.“ Odvětí mi Ope.
„Copak jsou šikovnější než ty?“ Zkouším to jinak. „Ty jsi tady nejlepší na sošky. Za kým bych tedy měla jít?“ bez reakce. Musím tedy přitvrdit. „Už vím! Za lesem je osada, určitě tam také dělají sošky před lovem. Tam mne neodmítnou. Máš pravdu Ope, měla bych se zeptat jinde…“ Prohodím a rychle odcházím od Opeho.
„hmmmm. Něco zkusím a řeknu ti. „ zamumlá za mnou Ope.
Takže se chytil. Super. Ope je skvělý na sošky, určitě se mu povede krásná. Spokojeně odcházím a nemůžu se dočkat až bude po lovu.
…
Už je to 2 týdny. Lovci přinesli hodně zvěře, asi se Ope snažil a žádnou sošku nerozbil. To je dobře. Bude v dobré náladě a udělá sošku pro mne.
Já se zatím učím od bylinkářek a starších, jak na různé neduhy a zlé duchy. Jeden duch se samozřejmě také činí a neustále Jea odrazuje od schůzek se mnou. Však se vše brzy změní.
…
Ope nezklamal. Donesl krásnou sošku, akorát do ruky. Je to ženská (skoro jako Jeova matka) - velká prsa, zadek i břicho, nohy má naznačené a ruce chybí, ale hlava tam je, takže ji mohu použít. Víc Ope udělat nemůže, protože by se soška lámala. I tak je to krásná věc. Skoro škoda, že bude sloužit jen pro ukončení pomluv…
Opemu jsem za splnění slibu dala část zásob na zimu a pěknou kůži. Vypadal spokojeně.
…
Sošku bych měla. Teď zaříkávání na zlé duchy. Staré báby mne varovaly, že s duchy se zahrávat nemá, že mohu přání pochopit různě a bývají vrtošiví. Ale já to musím zkusit.
Sošce je potřeba doplnit znaky ducha. Ten můj nosí kolem pasu liščí kůži. Prý je jí chladno na záda. Tak sošce udělám rýhu v těch místech. Krása. Ještě zabodnout ptačí péra místo vlasů. Každé péro bude znamenat jedno přání.
Vezmu sošku do ruky a do druhé péro. Přestaň mne pomlouvat – přeji si, a zabodávám první brk. Přestaň mi neustále nadávat – zabodávám druhý. Mohla by jsi mne chválit před ostatními a hlavně Jeem – zkouším poslední přání.
Tak uvidíme, kdy začne účinkovat soška mistra Opeho.

…
Nejsou to ani dva dny od vyslovení přání a už je vše jinak. Jeova matka mne nepomlouvá. Dokonce mne pozvala k nim do chýše. Od ostatních žen jsem se doslechla, že mi dokonce pochválila poslední korálem, co jsem si vzala k večernímu ohni. To je tedy změna.
…
To čarování s duchy přineslo ovoce. Už jsme s Jeem opravdový pár. Pomluvy přestaly a jeho matka je nyní na mojí straně. Úžasné. Stačilo tak málo a mám vše, co jsem chtěla.
…
Už je to pár let, co jsem použila sošku. Máme s Jeem několik dětí. Ale vztahy s tchýní se zhoršili. Musela jsem schovat sošku a vypadlo ji jedno z per. Netuším, které, ale asi o tom nadávání, protože neustále láteří. Vadí ji, co dělají děti, že má málo jídla, že je jí zima. Je hrozná.
Snad ostatní pera zůstanou na místě.
Ope už nechodí s ostatními na lov. Pár lidí vidělo naši sošku a chtějí také takovou. Takže Ope celý den vyrábí muže a ženy. Před lovem se vrací k výrobě zvířat. Zabere mu to už celé dny.
Naštěstí se soškami zatím nikdo nečaruje. Alespoň to tak nevypadá. Lidé věří, že jim soška zajistí krásu, dítě, partnera,… Jen aby nedopadli jako já, když jsem ztratila jedno z přání…
…
Poslední dobou se vše kazí. Děti jsou strašné, už aby chodili lovit a osamostatnily se. Tchýně je čím dál nesnesitelnější a Jee už kvůli tomu nechodí do chýše. Nejraději bych také odešla. Určitě je to tou soškou, ztratila kouzlo a proto se vše zhoršilo.
Musím se ji zbavit, horší už to být nemůže.
Večer vyhloubím jámu za osadou a tam ji schovám. Bude zpět v hlíně a bude spokojena.
…
Hotovo, soška je v jámě. Byla dost hluboká, skoro jsem se do jámy schovala celá. Měl ji tam Ope, když sbíral hlínu na amulety, tak kutal dokud nenarazil na nevhodnou půdu. Tam bude šošce dobře. A mě snad také.
…
To snad ne. Vrátila jsem se domů a v chýši byla jen tchýně. Ležela nehybně a nedýchala. V ústech měla hlínu a držela se za hruď. Dost mne to vylekalo, ale snad najde klid.
Jee ji dopoledne obřadně pohřbil a celá osada i s mojí rodinou ji poslala k dobrým duchům.
Teď už Jee tráví čas se mnou a žádný amulet s vrtkavými kouzly není potřeba.

PS: už můžeš pustit svoji Venuši a otevřít oči, víc ti dnes nepoví.