Se lvem v zádech

Možná lev mou duši neuzdravil, ale ochránil každou její část. Často jsem vídala jeho tlapy se míhat. Drápy mu smrděly zbytky mršin. Proč mě to zvíře musí otravovat? Utíkala jsem dál, a když už jsem na lva zapomněla, objevil se znovu. Řval, skákal a trhal na kusy. Když jsem padla, táhl mě dál.

Jednou mě táhl mnoho mil až k nejbližšímu napajedlu. Cestou jsem omdlela a ztratila svoje tělo.
- Kde jsi?
Pátrala jsem po lvovi a on nikde. Vydala jsem se ho v duchu zpátky hledat a našla jsem ho, jak bojuje s jinou šelmou. Jindy se supem. Někdy jen stál výhružně na vyvýšenině a dával celé savaně najevo:
- Tu vám nedám.
A zvířata to brzy pochopila.

Nakonec se potkal s tlupou hyen. Zle ho pokousaly, ale přežil. Zahnal je a mě táhl dál. Často přitom odpočíval a několikrát si přehazoval moji ruku v tlamě. Cítila jsem na ní jeho zuby.

Když jsem se probrala, byla kůže na ruce netknutá, ale stisk jsem ještě cítila. Lev ležel opodál. Už jsem ho nezaháněla.
- Tys mě chránil. Vždycky, když jsem cítila ty tlaky, trhání a boje kolem.
- Abys nemusela trpět.
Jeho starostlivost mě dojala. Smrad z jeho tlamy a drápů zmizel. Z jeho boku jsem vytáhla trnitou větev.
- Už tam skoro zarostla, zasmál se.

Ke stáru mu vypadaly zuby a oslepl. Připravovala jsem mu kaše a jeho duch létal nad žhavou pustinou. Nacházel pro nás vodu i dužnaté hlízy, které jsem vařila i pro něj. Jeho síla nezeslábla. A když jsem onemocněla, znovu se o mě staral.
- Děkuju, že jsi přišel, že jsi byl vždycky se mnou.
Zavrněl:
- Děkuju, žes mě pozvala.

Když moje duše opustila tělo, stál poblíž a stíny se k němu nepřibližovaly.
- Pojď za mnou, řekl mi a já se radostně rozběhla dál. Dva lvi se rozeběhli k obzoru.
- Najdeme ti novou duši, sliboval jeden lev druhému.
- Teď jsi na řadě ty.

...

Pokud se vám příběh líbil, napište mi do komentáře, co ve vás zanechal.

Další povídka tu vyjde zase ve středu.