Mezi světy a bohy 2.3

Vypravil jsem se hledat zbojníky, kteří nás přepadli a zabili. Určitě budou mít radost, až je navštíví jedna z mrtvol. Procházka lesem bez bot, jenom ve spodkách, není podle mě nic příjemného. Chůze po šiškách a jehličí mi nepřinášela žádnou radost. Les kolem mě kypěl životem. Po stromech běhali veverky a zvířat tu bylo mnohem víc než v mé současnosti.

Po zhruba půlhodině jsem ucítil kouř. Začal jsem se obezřetněji krýt za stromy a přibližovat k ohni. Žádné hlídky jsem neviděl, přesto jsem si raději lehl a plížil se vpřed. Zbojnická banda seděla kolem ohně na malé mýtině a koně byli uvázáni u stromu za nimi. Skryl jsem se za nedaleké křoví a poslouchal rozhovor.

„Dneska se potkáme s Franky, doručíme jim dopis, který poslal Sámo Detmarovi, pak vezmeme odměnu a můžeme si trochu užít v Lipici,“ řekl jeden z banditů.
„A co budeme dělat se zbrojí, kterou jsme ukořistili? Můžu si nechat brnění toho Avara? Já ho přeci zabil,“ ozval se další.
„Rozdělíme se rovným dílem, jako vždycky,“ odvětil ten, který mluvil první, zjevně velitel.

Chlapi se začali hádat, kdo si co vezme, a já přemýšlel, jak je všechny pozabíjet. Podle Tengriho jsem teď nezranitelný, to by mi mohlo stačit, i když to zatím nemám vyzkoušený. Meče, kopí, štíty a luky ležely opřené o stromy, ale na druhé straně mýtiny, než jsem se skrýval já. Těžko k nim doběhnu a něco si vezmu. Budu to muset zkusit jen s klackem, banditi mají jen nože a tesáky. Musel jsem hledat celkem dlouho, jako nazlost nic v okolí nebylo. Nakonec jsem našel pěknou sukovici, která mi celkem sedla do ruky.

Z křoví k ohni to bylo zhruba třicet metrů, které jsem překonal během okamžiku. Prvního zmetka jsem kopnul do ohně a druhého přetáhnul sukovicí po hlavě. Zbývali tři kousky, ty se mezitím stihli zvednout k obraně. Čelil jsem třem zkušeným rabijátům. Dva se na mě vrhli a jeden běžel ke zbraním. S nožem proti mně neměli moc šanci. Prvního jsem praštil do ramene a ten se zhroutil na zem. Druhý se mi ale dostal k tělu a pokusil se zabodnout nůž do odkrytého boku. Úder jsem ucítil, trochu mě to odstrčilo, ale bolest žádná. Oba jsme se podívali na můj bok, a žádné zranění tam nebylo. Chlápek to zkusil zopakovat, tentokrát do břicha, ale jen mě tím polechtal. Zařval jsem smíchy, zvedl sukovici nad hlavu a rozmázl mu palici. Pak se ode mě odrazil šíp, třetí chlapík nezahálel a stačil doběhnout ke zbraním. Rozběhl jsem se k němu a on vypustil další šíp, který se mi odrazil od břicha. Chlapík to vzdal, zahodil luk, chytil oštěp a zapřel jeho patku o zem, abych si na něj naběhl, jako divočák. Naštěstí jsem měl dost času vyhnout se hrotu oštěpu a ohnat se sukovicí, kterou jsem mu přerazil ruce držící pevně oštěp. Teď už to byla řezničina. Vzal jsem oštěp a dorazil zraněné. Při každé ráně jsem vzýval Tengriho a obětoval mu duši zraněného. Lada tyhle oběti nevyžaduje, pokud vím.

Pak jsem se usadil k ohni a pojídal zásoby zbojníků. Měl jsem hlad jako vlk. Měl jsem spoustu zbraní a koní, budu je muset někde prodat. Mám pokračovat k Detmarovi nebo ke Kubratovi? Tengri mi zatím neřekl, co mám vyřídit. Dumal jsem nad ohněm, co dál a zřejmě jsem si zdříml.