Zlatý kočár

Anotace: neb drslavický nevěrný písař Jan Plosek z Ploskovic. Krátká pověst k Velkému Pátku o velkému pokladu. Třeba ho najdete.

V dobách vlády posledních rožmberků, byl v roce 1550 na drslavické tvrzi písařem při důchodech a pivovaře jakýsi Jan Plosek z Ploskovic. Tehdá byl písař něco jako dneska vedoucí či ředitel firmy. Staral se o organizaci a výdělečnost. Pravidelně odváděl část vydělaných peněz své vrchnosti. V Ploskově případě byla vrchnost na krumlovském zámku a byli jí mladí rožmberkové. Vlastně jejich poručníci.

Od pana Zigmunda Robmhapa koupili toho roku poručníci Drslavice za 1 200 kop grejcarů. Shledali, že tamnější písař podvádí a švindluje ve svůj prospěch. Nepřiznává všechny peníze a nechává je téci do vlastní kapsy.
Dali mu podmínku. Příště prý, až pojede kočár z Vimperka a Helfenburka s důchody na Krumlov, musí vše doplatit a dorovnat.

Jan Plosek dostal šílený nápad. Věděl, že kočár i se zbrojným doprovodem bude u něj až v podvečer. Nechal připravit pohoštění. Sud vína a rovněž pivo nechal vylepšit silným makovinovým vývarem.
Lidé kolem kočáru byli rádi, že je čeká bohatá večeře. Mysleli si, že písař chce ukonejšit jejich svědomí a odevzdat méně, tak jak to bylo mnohde obvyklé. Nechali si tedy posluhovat a užívali si, co hrdlo ráčilo. Písař mezi tím nechal do kočáru zapřáhnout nové čerstvé koně a vyrazil, sám jej kočíroval, směrem na zemské hranice.

Bylo mu jasné, že samotnému bez zbrojného doprovodu se nepovede bezpečně provézt takový poklad, a tak jej raději zakopal na bezpečném místě.
Na druhý den spěšný posel letěl na krumlovský zámek. Ačkoliv hned po té co sdělil tuhle novinu, že důchody ze tří panství, mnoho cenností z Drslavic spolu s drslavickým písařem a jeho nemalým osobním majetkem zmizely, nechali poručníci, nelitujíc nákladů po nevěrném Ploskovi a kočáru plném zlata, pátrat.

Kočár nenašli, za to Plosek byl dopaden v Salzburku a tam také uvězněn.
Jenže Salzburk patřil biskupovi a platily tam jeho zákony, Plosek rožmberkům nebyl vydán. Bohatství toho kočáru, zlatého kočáru, bylo tak velké, že poručníci šli až za králem Ferdinandem I. Tomu slíbili tučný podíl jen proto, aby jim zprostředkoval jednání se salzburským arcibiskupem Arnoštem Bavorským.
Marně mu slibovali podíl, marně jej přesvědčovali, aby jim Ploska vydal. Dokud neviděl arcibiskup na stole svoje penízky, jen vrtěl hlavou.

Samozřejmě nebyl hloupý. Prvně nechal vyslechnout Jana Ploska z Ploskovic sám, aby se dozvěděl, proč po něm poručníci jdou a co provedl tak hrozného, že se v tom angažuje i samotný český král. Plosek mu pověděl o tom kočáru plném zlata. O tom Zlatém kočáru, který je schován někde na Šumavě kolem Boubína. Plosek mu slíbil polovinu, když ho arcibiskup nevydá.

Taky nevydal.

Plosek však ve vězení zemřel.

Zlatý kočár už nikdo nikdy nespatřil.