Vyhlídka noci šestá část

Anotace: tohle je poslední co jsem psala musíte mi poradit jak psát dál...líbí se vám to v této ich formě a nebo mám popisovat ze svého pohledu...a nebo se chcete ještě něco dovědět o mattovi pište pište komenty budu jen ráda:))

Sbírka: Vyhlídka noci

„Sunn pohni zadkem a běž obsloužit zákazníky. Nebo si myslíš, že se obslouží sami“ zavolala na Sunn Patt. „Promiň no včera se to trochu protáhlo“zívla Sunn a běžela je obsloužit. Uklízela jsem zrovna barové stoličky, když tu za mnou někde pozdravil. „Dobré ráno Elis.“ Byl to Marcus. Dnes v modrých jeanech a bílém triku. Jak můžu odolat. „Dobré ráno Matte. Jste tu nějak brzo.“ „Přišel jsem si dát snídani, mám na spěch“ řekl a vzal si jídelní lístek. „Tak ty míchané vejce“vybral si s úsměvem. „Dobře. Hned jsem zpátky.“ Vzala jsem od něho lístek a šla udělat vejce. Snědl je jedním hltem a chvíli jen tak seděl. Podíval se na hodinky a odešel. Ani nepočkal až k němu přijdu s peněženkou. Dal peníze na stůl a byl pryč. Mrzelo mě, že jsme si nepopovídali, ale ta příležitost se jistě najde. Celý den se nehorázně táhl. Sunn s Patt zase vypadly dřív a já s nadějí že se třeba ukáže začala uklízet. Bylo po deváté a nikdo se neukázal. Nechtěla jsem déle čekat a zamkla jsem. Šla jsem domů. Ze tmy se najednou vynořil nějaký muž a dožadoval se mé kabelky. „No tak kotě nedělej tyátr a dej mi jí.“ Byl opilý. Chtěla jsem se mu vyškubnout, ale on mě bolestně přitiskl ke zdi. „Hele ty čúzo nehrej si se mnou. Ani nevíš čeho jsem schopnej“ zařehtal se. „Nechte mě být“ vlepila jsem mu jednu a utíkala pryč. Nebyla jsem dost rychlá. Vrhl se na mě a strhl k zemi. „Co si myslíš ty děvko, že mi budeš utíkat. Začala sis sama“ ječel na mě a strhával ze mě oblečení. Začala jsem vzlykat. „Hej ty hajzle nech ji na pokoji!“ozvalo se najednou. „Co se ...“ Ani nestačil dokončit větu a letěl pryč. Můj zachránce mu uvalil takovou, až vyletěl. Nehybně tam jen tak ležel a já neschopna jediného slova se dívala na mého zachránce. „Nestalo se ti nic Lis.“ Poznala jsem známý hlas. „Matte, díky bohu ani nevíš jak jsem se bála“začala jsem vzlykat a on mě bral do náručí. „Neboj jsem u tebe nic zlého se ti už nestane.“ Utěšoval mě a hladil po vlasech. Utichla jsem. „Moc ti děkuju opravdu moc“ šeptala jsem dokola. „Psst, neděkuj mi. To by udělal každý. A nemluv ať se ještě víc nerozrušíš. Dovedu tě domů.“ „Počkej ani nevíš kde bydlím“ řekla jsem. „Neboj vím“ utišil mě a nesl mě k mému bytu. „Dobrou noc Lis.“ Postavil mě na nohy a pomohl mi otevřít. „Tobě taky. A ještě jednou díky že jsi mě dovedl domů opravdu jsi nemusel.“ „Mě to nevadilo stejně tu bydlím“usmál se. „Prosím? Počkej, ty jsi ten novej z Amsterdamu?“ vyjekla jsem. „No vypadá to že jo“ zasmál se a pomohl mi až dovnitř. „Takže jsme sousede. To je skvělý“ zasmála jsem se taky a pověsila si bundu na věšák. „No nic nebudu vyrušovat stejně jsem si chtěl jít lehnout. Tak tedy dobrou“ pošeptal a lehce mě políbil na tvář. „Dobrou a díky moc za pomoc“ zrudla jsem a také ho políbila. Zadíval se na mě svými pomněnkami a dlouze opravdu předlouze mě políbil. Otočil se na podpatku a zašel do svého bytu. Celá zkoprnělá jsem tam jen tak stála. Ten největší frajer jakého znám mě právě políbil. Celá šťastná jsem nemohla ani mluvit. Nedokázala jsem se z toho vzpamatovat. Panebože opravdu mě políbil. Šla jsem se podívat do zrcadla. Dotkla jsem se místa, kde jsem před chvíli cítila jeho hebké rty. Dívala jsem na svou pusu, jako na nějaký zvláštní artefakt. Opravdu jsme se políbili. Už to nebyl žádný sen. On své fantastické plné rty položil na mé bezvýznamné. Dokázal nádherně líbat. Připadalo mi to jako v tom snu. V polibku byla cítit vášeň, ale i plachost. Nedá se to popsat slovy. Určitě to každý zná. Polibek z opravdové lásky. Nechtělo se mi čekat na Patt, bůhví v kolik vlastně přijde. „Půjdu si už lehnout, třeba se mi bude zase zdát o něm“ řekla jsem si sama pro sebe a šla si lehnout. Usínala jsem s úsměvem na tváři. Tohle musím říct ráno Patt. Dlouho jsem se jen převracela a neustále na něho myslela. Nechtělo se mi spát. Zvedla jsem se a šla si sednout na parapet u okna. Přejížděla jsem očima každé zákoutí naší ulice. Sem tam tudy někdo prošel. Slunce už dávno zapadlo a černá tma valící se kolem, mě čím dál více přitahovala. Už od malička jsem měla noc nejradši. Nikdy jste nevěděli co vás v té tmavé černotě čeká. Tajemství noci jsou schované, ale přece se nebudete bát jen je to opak dne. Měsíc je slunce, které v noci vyhasne a vzhlíží na děti noci. Tak to mám napsané i ve své povídce. Koukala jsem se na měsíc a vzpomínala na dětství. Opravdu ty nejlepší okamžiky života a teď se zdálo, že ten nejlepší okamžik je polibek od Marcuse. Vím mám mu říkat Matte, ale Marcus je lepší. Takové tajné, staré a nadpozemské jméno jako stvořené pro člověka z doby před tisíciletím. Miluji ho od prvního okamžiku, vím hrozně se opakuji, ale jinak to nejde nevím jak to mám říct. „Miluji tě.“ Dvě chabé slovíčka , která mohla nejlépe vystihnout mé city. Jsem pouhé stvoření, které rádo chybuje, ale i když chybuje ví, že není nic lepšího než právě to “Miluji tě“. Jen tak jsem tam seděla a vznášela se blahem. Vydržela jsem takhle sedět asi jen půlhodiny a potom mě opravdu přemohl spánek. Zkusila jsem tedy znovu usnout a zabralo to. Jak jinak než, že se mi zase zjevil on. Opět jsme stáli v předsíni a znovu se políbili. Byl na to krásný pohled, ale najednou se jeho zuby proměnily v tesáky a pomalu se zahryzly do mého pulsujícího krku. V jeho pevném náručí jsem omdlela a on si vychutnával pomalými srky mou teplou krev. Bledá strachy jsem uviděla že něco drží. Byla to bílá růže. Vamp ve mně vyvolal strach a já ho teď prožívala v tom nejlepším okamžiku. Probudila jsem se zpocená. Patt ještě nebyla doma a budík blikal půl druhou večer. Celá vystrašená jsem rozsvítila svou lampičku a vzpamatovala se. Sice mám nadpozemské bytosti moc ráda, ale tohle bylo jiné. Opravdu jsem se bála a nebyla to jen taková noční můra. Bylo to skutečné. Až moc skutečné. Musím si toho vampa vymazat z paměti a to i na icq i na webu. Prostě se ho musím zbavit. Zkoušela jsem znovu usnout. Zabrala jsem až ve čtyři. A to ještě ani nedorazila Patt. Musí se někde dobře bavit. Prospala jsem jen tři hodinky a za tu dobu se mi už nic nezdálo. Vím, chovám se jako malé dítě, ale opravdu jsem se bála a možná ani toho že jsem viděla v Marcusovi upíra, ale spíš jsem se bála toho co se mi už jednou přihodilo. V patnácti mi na ničem nezáleželo byla jsem hrozná i k rodičům. Typické období pubertálních teenagerů. Ve škole jsem ale byla jednička, učení mi šlo samo od sebe a neměla jsem ani problém vycházet dobře se spolužáky. Ale ani jedná tvář z toho jsem opravdu já nebyla. Má třetí tvář byla holka s duši velmi citlivou a uzavřenou. Nedokázala jsem nikomu říct o svých pocitech a když jsem se zamilovala nebo se mi jen trochu líbil nějaký kluk, sklopila jsem oči dolů a nikdy se neodvážila nic říct. Vždycky mi takto někdo proklouzl mezi prsty a já se jen čím dál víc uzavírala do sebe a pomalu odcházela do svého útočiště neboli mé fantazie. Doma jsem musela být drsná a neznát city, zatímco ve škole jsem si hrála na hodnou dcerušku, která na své rodiče byla milá. Oni mi nikdy nic zlého neudělali, měla jsem je ráda jak jen je dcera opravdu ráda mohla mít, ale čekali ode mě nejlepší výsledky a já je zklamat nechtěla. Byla jsem uzavřena sama do sebe a neodvážela se jim nic říct. Moc rádi se mnou chlubili a když jim někdy někdo řekl jaképak to nemá skvělé dítě, prosazovali své názory, že takové dítě se musí vychovávat velmi bystře a nenechávat je aby se vychovávalo samo. Zakazovali mi chodit se bavit s kámošema a dokonce mi zakázali se stýkat s klukama. Mysleli to se mnou ale dobře a já je v této době chápu, zvláště potom co se mi stalo. Nikdy jsem nebyla zvláštně krásna holka, ale přesto jsem dokázala okouzlit nějaké kluky svým chováním. Ve škole jsem byla nezávislá, veselá a otevřená i když jsem se vždycky styděla. Prostě jsem se přetvařovala. A já bych nebyla přece tak nezávislá, kdybych se nesnažila o přízeň toho největšího frajera. Jmenoval se Patrik. Kapitán fotbalového týmu. Na škole měl pověst toho největšího děvkaře. Každej den měl jinou. Samozřejmě jsem o tom věděla, ale myslela jsem si že by nemusel být tak hrozný. Vždycky jsem chodila na jeho tréninky s týmem a držela v ruce transparent s jeho jménem a obrovským srdcem, ale nikdy si toho nevšiml. Jednou ho ale zranil vlastní spoluhráč a tak si šel na chvíli sednout na lavičku. Já i s tím svým transparentem jsem tam celou dobu byla. Všiml si ho až se přibližoval k lavičce. Usmál se na mě a šel za mnou. Byla jsem jak na trní. Přisedl si ke mně a zeptal se na jméno. Samozřejmě jsem mu ho řekla. Začali jsme si povídat a najednou se mě zeptal jestli bych k němu večer nechtěla zajít. Já husa jsem souhlasila. Políbil mě a šel si sednout zpátky. Hned jak jsem přišla domů, jako nána jsem si zkoušela různé typy oblečení. Nakonec jsem si na sebe vzala minisukni a krátké triko na ramínka. Byla to zrovna červnová noc a chladno nebylo, nic jiného jsem tedy neměla. Čekal na mě, jak jsme se domluvili u obchoďáku. Přivítal mě polibkem. Už v té době jsem si uvědomila, že to byl polibek bez lásky. Jen obyčejné střetnutí úst. Uvědomila jsem si to, ale nepřipustila jsem si fakt že si se mnou jenom hraje. Ze slov že jsem sexy, jsem byla v sedmém nebi a nechala ho ať mě osahává. Přivedl mě k němu domů. Nikdo tam nebyl a na stole byla jen připravená večeře. Začalo se to nádherně odvíjet. Choval se naprosto dokonale a já mu čím dál tím víc věřila. Po večeři jsem se šli koukat na nějaký film ani nevím co to bylo protože když začal ležela jsem už v jeho náručí. Mazlili jsme se spolu. Neříkám nejhorší to zrovna nebylo on dokázal holku uspokojit. Ale začal na mě moc tlačit. Vyslékal mě, nejprve mi to nevadilo, ale přece jen jsem s tím chtěla počkat. Když jsem mu to řekla, neposlouchal a dál mě jen vyslékal. Začala jsem se bránit, ale on mě jen agresivně uhodil. Vzlykala jsem když se na mě uspokojoval. Znásilnil mě a já se nemohla bránit. Když se mnou skončil začal se usmívat a řekl že jsem nestála za nic. Jen tak z úsměvem mi řekl, že jsem jen další malá děvka a nechal mě obléct. Celá vyklepaná jsem se rychle oblékla a chtěla už jít. Jenže on mě strhl ke stěně, zajel mi násilím jazykem až do krku a řekl pokud něco prozradím, zahraje si se mnou tak jako dnes a nakonec zabije. Dobře věděl, že pokud nemám důkazy policie nic nevyšetří. Do jinačího stavu mě nepřivedl protože beru antikoncepci a on byl opatrný. Stejně jeho otec byl starosta a stejnej hajzl jako syn. Nikomu jsem to neřekla ani nemohla. Nejen že jsem zklamala sama sebe, ale nejvíc bych zklamala své rodiče a stejně teď už je to jedno. Ani on to dlouho neudržel v tajnosti. Udělal chybu. Vopruzoval zase další holku, jenže ta ho nechtěla, on ji tedy sexuálně napadl na holčičích záchodech, ale v tu dobu tam byla učitelka a všechno nejen že slyšela ale dokonce i viděla. Policie si toho grázla odvedla a nikdy jsem ho už neviděla. Když si na to teď vzpomínám nemůžu uvěřit, že jsem takovému hajzlovi mohla uvěřit. Od té doby jsem už s klukem nikdy nerandila. Po takovém zážitku by snad už nikdo nedokázal. Potom jsem se dostala do New Yorku a na všechno se snažila zapomenout. Tady jsem se postavila na vlastní nohy a začala zase věřit v lásku. Dnes jsem tomu ráda. Dokázala jsem překonat vlastní minulost a znovu začít žít.