Hrobka

Anotace: no, přečtěte si, pak posuďte, o čem to je

Probral se do naprosté tmy.
Tušil, že se nachází ve velkém prostoru, netušil ale, kde se onen prostor nahází.
Rozhodl se, že se pokusi vykřesat alespoň jiskřičku. Utrhl si z košile malý kus látky a párkrát nad ním křísl kamínky. Malá jisřička k jeho velkému rozradostnění opravdu přeskočila na proužek textilu a po chvíli viděl alespoň na pár kroků.
Nacházel se v něčem mezi jeskyní a sálem.
Povrch země byl drsný, to cítil už když se probral. Na zemi ležel popel. Mnoho popela. Zjistil, že pochází z kusů látky.
Uvědomil si, že tu není první.
A o chvilku později, že není sám.
Zaslechl dva hlasy, jak se smějí. Sem tam prohodili nějaké to slovo a pak se smáli dál. Nesli pochodně.
Najednou zmlkli.
"Hej, ty tam, poď sem."
Popadl kámen.
"A proč?"
Zase smích.
"Stejně pudeš. Všici pudou." řekl záměrně hovorově druhý hlas.
Opatrně přešel k oběma osobám.
"No sem." ukázal jeden ještě blíž.
Byli dva, jeden tlustý černovlasý, druhý malý zrzatý a obrýlený
"Hmm, nápad. Pude k ostatním."
"Kam?" zeptal se zoufale
"Do rakve zapomenutých nápadů."