Nepozoruj anděly

Anotace: Nevěřit se nevyplácí

Miloval bouřky. Zvuk hromu, barvu blesku. Déšť. V přírodě nebylo nic krásnějšího, než rozbouřené nebe. Alespoň podle něj. Dokázal sedět celé hodiny na balkoně a poslouchat bubnování kapek deště. Bylo mu jedno, jestli promokne na kost. Vždyť ani nebral vážně vyprávění své babičky, že z hromů ohluchne. Vlastně, nebral vážně vůbec nic. Jen bouřku.
Jason byl mythologicky založený kluk. Bylo mu dvaadvacet, ale nevypadal na svůj věk. Měl jemné rysy. Někdo by možná řekl, že téměř dívčí. Vlasy měl černé jako uhel. Často je nosíval svázané kouskem černé kůže, ale někdy – většinou když bouřilo – je nechával volně. Sahaly mu až po pás. Měl bledou pokožku, která s jeho vlasy naprosto dokonale kontrastovala. Jediná věc v jeho obličeji mu dodávala starší vzhled. Jeho černé oči.
Jason Irwing patřil k třídním premiantům. Měl štěstí, protože si mohl sám zvolit svůj studijní obor. Vybral si náboženství a mythologii. Studoval svůj vlastní koníček.
Přednášky mu většinou utkvívaly v paměti delší dobu. Ale pak stejně vyprchaly. Jen jediná věc mu v paměti utkvěla po celou dobu studia. Jakási říkanka, kterou nějaký národ odříkával malým dětem, aby jim vnutil strach z bouřek. Nad tím Jason vrtěl hlavou. ‚Proč by se měli bát?‘ ptal se sám sebe, když pozoroval padající kapky a poslouchal píseň hromů. Přesto si říkanku pamatoval a recitoval jej nebi.

Když spojí se nebe a země,
Pak pouze proto,
Že jeden je sám a bojí se ve tmě.
Společně, pak dají nový život zemi
Když andělé z nebe padají
Pak blesk se snese s jasem k zemi
Ten, kdo spatřil pouť andělskou
Vidí už navždy jen tvář padlou.

Básnicky byla říkanka velmi špatná, ale Jasona nezajímala forma. Jen námět. Bouřka vzniká pro to, aby padlí andělé mohli nastoupit svou cestu smrtelníků. Nevěřil tomu, ale líbilo se mu to.
Jediné, co Jasona znepokojovalo, byly poslední dva verše. Nerozuměl jim.
Byl zrovna počátek srpna. Jason opět seděl na balkoně a znovu recitoval bouřce říkanku. Po nebi sjel klikatý blesk. Téměř okamžitě následoval hrom. Vítr ohýbal stromy a déšť pokryl chodníky velkými kalužemi. A Jason to pozoroval a usmíval se.
Z ničeho nic se bouřka zklidnila. Z vichru byl mírný vánek a z prudkého deště zůstalo mrholení. Nikdy tohle nezažil. Naklonil se přes okraj balkonu právě v čas, aby spatřil to, čemu sám nevěřil.
Po neb sjel zářivý blesk a zdálo se, že se svou špicí dotkl chodníku. Na místě doteku se vznášel obláček mlhy. Žádný hrom.
Jason pozoroval mlhu několik vteřin. Pak vykřikl překvapením. Mlžný opar zmizel a na jeho místě stála dívka.
Byla nahá, ukryta jen v dlouhých rudých vlasech a šedých křídlech. Vzhlédla, jako by vycítila Jasonův pohled.
Poslední, co Jason Irwing v životě viděl, byly dvě jasně zelené oči. Oči, které bude pozorovat do konce života.

Lékař konstatoval, že došlo k zpřetrhání očních nervů. Příčina? Neznámá. Jason oslepl. Ztratil zrak, ale našel smysl posledních dvou veršů dětské říkačky.

Ten, kdo spatřil pouť andělskou
Vidí už navždy jen tvář padlou.