Pole

Anotace: krátká, snad strašidelná, povídka, či spíše zamyšlení nad záhadným fungováním přírody...

Zmrzlá pole připomínala poušť. Široko daleko jen vybledlá hnědá pustina, sem tam přerušená temně zeleným stínem několika stromů, které jakoby se v tom chladu k sobě choulily. Zimní slunce se nevšímavě odráželo od úlomků ledu a ani se nepokoušelo zahřát hroudy vyčerpané neúrodné půdy. Dokonce i vítr přes ty pláně vanul s nechutí a spěšně si prořezával cestu průzračně mrazivým vzduchem. Když pak v noci padala mlha, rozplynula se dřív, než se dotkla té prokleté země.
Pokud by tu někdo hledal život, musel by klesnout na kolena a hrabat hluboko pod povrch, aby našel třebas jen jediného zimou zmrtvělého pavouka. Ptáci odtud odletěli s prvním podzimním ránem a ani drobná chlupatá havěť si nezvolila mnohé místní skrýše za své útočiště. Jediná stará vrána dosud ztrácela síly skrčená ve svém hnízdě, ukrytá před pohledem těch mrtvých polí v koruně mlčenlivého buku.
A přece někde tam vzadu, kam oči člověka odmítají dohlédnout a mysl staví bariéru obzoru, cosi kypí energií, svíjí se to a natahuje své dlouhé pátravé nehmotné údy do širokého okolí. Objímá kotníky lehkomyslných poutníků, popotahuje je k sobě, vábí tím nejnepochopitelnějším způsobem. A poutník má obrovské štěstí, když z takového setkání vyjde jen s mrazením v zádech a potlačovaným pocitem, že se měl stát kořistí.
Ovšem ti, kteří nemají sílu odolat či příliš věří logice na úkor instinktů, bývají strženi k procházce přes romanticky tichou pláň. Zprvu se jen šourají, vzhlíží k bledému slunci a z plných plic vdechují ostrý chladný vzduch. Pak ale zrychlí tempo, když je další a další chapadla té bytosti objímají a táhnou vzrůstající silou. Jejich pohled klesá z jasné oblohy k půdě, co jim křupe pod nohama. A to už vidí, jak se země otevírá, ne nepodobná obrovské tlamě cizokrajného zvířete, a lačně jim nastavuje vstříc to bezdeché hrdlo. Hladový chřtán, prohlubující se díra v té hnusné špinavé hlíně. A chapadla už je obemkla celé, od hlavy až k patě. Oni jen třeští oči a bez jediného výkřiku, který by snad mohl narušit klid spící krajiny, se nechávají pozřít.
Snad budou z jara pole dost nasycena, aby přijala setbu a v létě vehnala svou sílu do obilí, brambor a rudých vlčích máků.