Podivní kluci s tesáky

Anotace: Celý příběh je smýšlený, žádná postava není skutečná.

Chtěli jsme s kamarádkou Moi kempovat v lese.Rodiče nám to po dlouhém prošení a slibů, že budeme dávat na sebe pozor dovolili.Vzali jsme si amulety, kopie knih starých několik set let s latinskými slovy a vše co k našemu kempování patří. Rodiče nás odvezli. Po půl hodinové cestě jsme dorazili k místu kde jsme měli stanovat.
,,Za půl hodiny bude tma!" zakřičela jsem na Moi.
,,Já vím,měly bychom se připravit."odpověděla mi.
Když byl postaven stan tak jsem zakopla o něco v zemi.
,,Au! Co to je?"zmateně jsem hleděla na věc, která ležela na zemi. Byl to meč. Vzala jsem ho do ruky. Byl lehký pěkný..
,,Hele.Pojď se sem mrknout."Zavolala jsem.
Vzala jsem do ruky meč a šla ke stanu, kde seděla na pařezu a četla latinskou knížku.,,Hele co jsem našla." a strčila jsem jí pod nos meč.
,,Wow.Já našla zase v knížce obraz meče co si našla."vysvětlila mi a ukázala na ten obrázek. Měla pravdu, byl úplně stejný.
,,Píše se tu že ten který ten meč nalezne musí čelit zkoušce s upíry!" A zalapala po dechu.,,Pojď do stanu a uvidíš, že to nic není." opověděla jsem jí. Usnuli jsme.
V noci něco zapraskalo a obě jsme se probudily.
Vystrčila jsem hlavu ze stanu a viděla čtyři kluky. Byla tma, ale jejich světle modré oči byli vidět moc dobře.
Bez toho, abych něco řekla jsem vzala meč a zaútočila na ně.Ale jeden z nich mě vzal zezadu a snažil se mě kousnout, ale já jsem se bránila… „Au“ !! Podařilo se mu kousnout… Načež jsem mu srazila mečem hlavu a on se proměnil v prach. Otočila jsem se ke stanu kde Moi říkala něco latinsky a z knihy se stal meč podobný jako mám já. S pár škrábanci a bolestí jsme vyvázly živé a zdravé.Zabili jsme všechny.

Na internetu Moi našla, že ten meč, co jsme našly, byl starý 200 let před našim letopočtem.
,,Je to divný.Když je několik set let starý tak by měl zreznout.Ale on je jen trochu špinavý.“ Divila se moje kamarádka.
,,Podívej - Je tu něco napsané.“ zvolna jsem to ukázala kamarádce. Beze slova mi ten meč vyrvala z ruky a když si to přečetla málem spadla ze židle.
,,Co se děje!?"Zeptala jsem se.
,,Píše se tu, že ten kdo meč nalezne se stane pánem." Vyjekla.
,,Pánem?Cože?" Zeptala jsem se trochu zmateně.
,,Pán je upír ale ne ledajaký!Vládne všem upírům!" Vykřikne.
,,Au.To je bolest." Zaskřehotala jsem a hladila si krk tam kde mě včera ten upír kousnul.
,,Mám podezření že dneska nás podstí návštěvou upíři."
Troch starostně dodá.,,Budeš jedna z nich!!"

Málem to semnou seklo na zem. Myslela jsem si o Moi, že je blázen.
,,Já a upír!Ale nedává to smysl!" řekla jsem Moi.
,,Co nedává smysl?Ale dobrá správa je že v upíra se proměníš
až o půlnoci, Amie slyšíš mě?!"když zárovně odpověděla.
,,Au, sakra to hrozně bolí.Nestává se ze mě upír že ne,
že nééééé!!!"řvala jsem na Moi.
,,No je možné že jsem se o dvanáct hodin spletla,počkej
podivám se.Jo,podle to ho se staneš upírem hned."
Áááááááááá že mě nesníš!" řvala na mě. Já za ní šla ale nevšimla jsem si že přede mnou je sluneční světlo,když jsem do něho v stoupila začala jsem hořet!
,,Moi,přines vodu rychle!"Moi běžela pro vodu a já vyšla ze světla.Najednou se objevila Moi a polila mě vodou.
,,Uf,no ale vždycky se proměňují v upíra jenom když on
mě kousne a já se musím na pít jeho krve. Nebo ne?" zároveň jsme na sebe koukaly.
,,Nedali ti něco do pití? Ukaž mi ty věci co jsme měly sebou." prohlásila nakonec Moi.
Vyndala jsem všechny lahve, které jsme sebou měli.
,,Ty si myslíš, že by to udělali záměrně?" zeptala jsem se.
,,I to je možné," Vzala všechny lahve a řekla: „Zatím si vezmi ten černý kabát a vrať se domů! Uvidíme se večer v parku.Tak čau." Bála jsem se toho, co řeknu doma a hlavně je mi šestnáct, takže nedokončím školu!!
Jak vyjít na sluneční světlo tak abych neshořela? Napadlo mě, že si dám přes hlavu kabát,ale cesta pěšky by trvala pět hodin, protože bydlím ve Vectear street, což je na konci města Orlan.Tak jsem se rozhodla jet metrem.Cesta trvala tři a půl hodiny,když jsem přišla domů byla tam máma.
,,Nevidíš kolik je měla si být ve tři doma!"Zařvala na mě, když jsem se podívala na hodinky byly čtyři.
,,Jenom o hodinu a navíc."Odpověděla jsem mamce.
,,Jak si to představuješ!!"Začala zase.
,,Mami."Zasténala jsem.,,Kromě toho holčičko jedu k tetě Tessi a budu u ní týden.A tvůj otec jel na obchodní jednání bude pryč čtrnáct dní." Řekla mi.
,,Tak že budu doma sama celý týden?!"Otázala jsem se trochu rozpačitě.,,Jo.Ale žádný večírky.Tak čau musím jít."rozloučila se a dala mi pusu. ,,Čau,užij si to."rozloučila jsem se za se já.Mamka zavřela dveře a v tu chvíli zavolala Moi.
,,Čau Amie!! To pití, co si pila - byla v něm krev neidentifikovaného tvora je možné že to byl upír." vyhrkla na mě.
,,Upír - to je v pytli!"odpověděla jsem.
,,Máš o padesát procent síly než normálně.Tak že máš stejnou sílu jako zápasníci v boxe.Ale máma je doma už musím jít tak čau uvidíme se v parku."rozloučila se semnou a típla to.

Už byl večer a slunce už zapadlo,Tak jsem se vydala do parku.Ale před parkem stáli davy lidí a policie.Prorvala jsem se davem a na zemi asi dvacet metrů ode mne tělo Moi! Přetrhla jsem pásku která tam byla kvůli tomu, aby tam lidi nechodili. Šla jsem k mrtvole Moi.Viděla jsem jak na krku měla kousanec od upíra.Přišel ke mě Vyšetřovatel a řekl: ,,Slečno tady
nemáte co dělat."Když jsem se na něj podívala tak viděl jak mi vyhrkly slzy řek:,,Byla to tvoje kamarádka?“
,,Nejlepší kamarádka a teď je mrtvá"
vzlykala jsem.
,,Za dva dny jí mělo být patnáct." Řekla jsem vyšetřovateli.Najednou se ozval táta.
,,Obchodní jednání bylo zrušeno, tak jsem se vracel domu když jsem viděl jak jsou u parku policisti.Tak jsem zastavil a šel jsem se sem podívat."řekl táta a najednou
se ozvaly výstřely za sebou ale nebyly výstřely pistole … Táta se skácel na zem mrtvý se šípy v zádech… Zhroutila jsem se. Odvezli mě do nemocnice na vyšetření. Ptali se mě, jestli mám kde teď bydlet. Odpověděla jsem, že máma je u tety a že jí zavolám….

Nezavolala jsem. Chtěla bych vědět, proč se tyto věci dějí, a nechtěla jsem přijít i o mámu. Měla jsem strach, že kdybych ji přivedla zpět, mohla bych přijít i o ni.

Ale doma mě čekalo překvapení.

,,Další upírka která neví kdo je. Hahaha!" řekl podivný hlas.
Najednou se zavřely dveře.Já se tam ohlédla a když tam nikdo nebyl tak jsem se zas otočila. Přede mnou stál divný chlap, který měl čelo vrasčitý a oranžovožluté oči.
,,Lekla ses?!Jsi vážně krásná Amie."řekl.
,,Vůbec jsem se tě nelekla! Ale odkud mě náš?" zeptala jsem se ho.
,,Já jsem na tebe seslal ty upíry!"řekl a pohlédl na mě.
,,Takže tys mi dal do lahve tu krev?!"Zeptala jsem se ho klidně.
,,Já přímo ne.Ale Moi ano.." řek mi.
,,Proč by to Moi dělala!To je přece nesmysl! – Moi …" Přerušil mě a mluvil: "Ano Moi
se od jak živa chtěla stát jednou z nás.Tak jsem s ní uzavřel dohodu tak abys s tebou šla kempovat a aby ti dala do pití krev." Vysvětlil mi.
,,Ale tys to neudělal dal sis jí k večeři.Kdybys věděl jak já tě nesnáším." Naštvala jsem se na něj.
,,Jmenuji se Viliem Draslou,. Představí se mi, ale hned začal zase něco jiného.
,,Kde je ten meč - ten co si našla v lese a nedělej že si nevzpomínáš!"
,,Je hned tady pojď."řekla jsem mu a najednou mu se mu obličej vrátil do normálního stavu,
vypadal šarmantně a pěkně….
,,Nemáš tam žádnou zbraň?!" Zeptal se když jsem při stoupila k šupliku.
,,Zbraň to je," Vytáhla jsem šuplík a hodila ho po upírovi! A utíkala jsem z bytu a
on zamnou.
Seběhla jsem po schodech a venku před dveřmi stáli dva upíři.Jak mile mě uviděli, tak se otočili čelem ke dveřím a já je vší silou otevřela. Já pořád běžela, ale najednou mě Viliem
popadl zezadu a řekl: ,,Jsi dobrá, ale na mě nemáš!"
Najednou přijelo auto a on mě do něho hodil a nasedl si hned za mnou pak vytáhl injekční stříkačku ze sedativy a vrazil mi ji do krku. Usla jsem…

Pokračování příště.:-)