Duch s fotoaparátem

Anotace: Že by duchové vážně byly mezi námi? Třeba nás sledují a nebo si nás i fotí...

Když mi bylo šestnáct let, dostala jsem foťák, Vlastně to byl ještě ten starší fotoaparát jak z něho vyjede malá fotka. Strašně se mi líbil a proto jsem ho šla vyfotit pár kytek na zahradu a musí se uznat, že to má úžasnou grafiku. Bohužel jsem měla moc práce a tak jsem si fotoaparát odnesla do svého pokoje a šla pomáhat mamce s večeří.

22:43
Přišla jsem do svého pokoje vyčerpaná a tak jsem si vzala svojí modrou ručně šitou košilku od maminky, zhasla jsem lampičku a šla spát.
Cvak
Něco jsem v mém pokoji cvaklo. Rozhlédla jsem se a zahlédla jsem fotoaparát jak z něho kouká fotka. Šla jsem blíž se na ni kouknout a tam byla fotka mé zesnulé babičky. Možná tam jen zůstala a nevyjela. Třeba je ten fotoaparát po babičce a rodiče mi nic neřekli. Všechno jsem zase položila na stůl a šla spát.

6:30
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat do chladného studeného počasí. Trvalo se skoro 20 minut, než jsem se vyhrabala z postele.
Vzala jsem si svoje teplé oblečení a chtěla jsem si vzít i svůj fotoaparát a jen tak si fotit ale... Zase tam byla fotka. Byla jsem na ni já jak spím a zamnou je nějaká postava. Nešlo moc poznat kdo to je. OK, asi můj malý střelený bratr mě večer fotil.
Šla jsem do přízemí do kuchyně na snídani a o fotce jsem celou dobu mlčela. Musela jsem potom jít pomáhat nakrmit zvířata. Otráveně jsem vstala od stolu a šla k zajíčkům, dala jsem krmivo koním a šla do sklepa pro brambory k obědu.

Sklep. Temná chodba co má 13 schodů. Chtěla jsem si rozsvítit ale vypadl proud. Otočila jsem se zpátky a chtěla jít zpátky pro baterku jenže... Cvak
Ze sklepa se ozvalo cvaknutí. Znělo to jako od toho fotoaparátu ale jak by se sem dostal? I tak jsem chtěla jít pro baterku.
Dveře nešly otevřít. Začala jsem se bát a zkusila jsem bouchat na dveře, aby mi někdo přišel otevřít. Nikdo ale nepřišel. Musela jsem jít dál do sklepa bez baterky. Začala jsem pomalu sešlapávat schody a snažila se je počítat abych věděla kdy budu dole.
1, 2, 3, 4, 5,.....13
Když jsem byla dole a koukla před sebe, něco mě zarazilo. Byla tam zapálená svíčka a u ní fotoaparát s fotkou. Pomalu jsem jsem se přiblížila k fotce a vzala jí do ruky.Byla tam...moje rodina! A mrtvá! Všichni na zemi s nožem v zádech.
Musela jsem se dostat ven a třeba jim ještě pomoct. Vzala jsem si svíčku a fotoaparát a šla po schodech zase nahoru. Dveře stále nešly otevřít. Zklamaná s brekem jsem si sedla na zem a opřela se o dveře.

15:00
Byla jsem tam zavřená snad celou věčnost. Svíčka už pomalu zhasínala a já byla unavená a promočená, protože nám do sklepa teče voda.
Cvak
Fotoaparát pořídil další fotku. Uchopila jsem fotku a koukla na ni. Byla jsem tam já. Taky mrtví! "Jestli je to nějaký vtip, tak se povedl!" zakřičela jsem na celej sklep. Najednou jsem začala něco cítit na krku. Bylo to něco jako, když někdo na mě ze zadá dýchá. Pomalu jsem si stoupla a opatrně se otočila ke dveřím. Byl tam stín. Můj stín jak se zákeřně usmívá. Pozoroval mě a já jeho ale najednou....


Strčil mě ze schodů a já zemřela stejně jako na té fotce.
Duch si fotí své oběti.