Netiskejte o víkendu!

Netiskejte o víkendu!

 

„Misantropia Maximalis... co to je? Asi byl zas někdo kreativní.“ prohodila směrem k Davidovi, než zmáčkla zelené tlačítko. Přístroj tiše zabručel a na podložce se objevily první kapky řídké černé kaše.
„Netuším, ale buďme rádi, že konečně poslali něco k vytisknutí. Už se tu ten krám válí skoro měsíc a to říkali, jaký to má být zázrak.“
„Oni toho navykládají. Určitě dneska kvůli tomu modelu nebudu přesčas. Do pondělí vydrží,“ oznámila a sundala si z věšáku kabát. „Taky už jdeš, Dejve? Počkám na tebe s výtahem.“

***

Kanceláře se v sobotu nad ránem stávaly oázou klidu. Ve třiapadesátém patře vládlo dokonalé ticho. Max mnul antistresový míček a zíral na zářící maják monitoru. Přemýšlel, jak zítra na poradě uvést týdenní výkaz. Byl v koncích.
„Možná narážku na mírný růst v Rusku... splnili jsme na 130%... být vtipný mi nikdy nešlo... mladý už taky nejsem... vyhodí tě, vyhodí tě,“ mumlal si pro sebe, když se ve vedlejším oddělení, za stěnou uprostřed stolů, židlí a tmy, ozval protivný, táhlý zvuk Max si zaskřípání nedokázal přiřadit  k ničemu, co znal. Možná vyzvánění telefonu, asi něco prudce moderního, pomyslel si a odložil míček, aby začal se psaním. Nestačil ještě dokončit větu a skřípání se ozvalo znovu. Zvedl prsty nad klávesnici a zaposlouchal se. Něco jako by se pohybovalo chodbou. Blížilo se to. Max se otočil na židli a upřeně zadíval do míst, kde tušil dveře. Měl pocit, jako by se zrovna pomalu otevřely a zas zavřely. Přemýšlel, že dojde rozsvítit, ale někdo z kolegů, by mohl projíždět kolem, všimnout si světla a začít řešit, že se někdo tak třese o židli, až pracuje o víkendu. To neměl zapotřebí, i vrátného uplácel lahví, aby si to nechal jen pro sebe Sundal si brýle, přeleštil je kravatou a povídal si:
„ Halucinace... to se stává, když někdo pořádně nespí. Musím na to začít dávat pozor. Marge měla pravdu, že se zanedbávám.“ 
Vtom si všiml, že se na druhé straně místnosti něco zalesklo mezi stoly a zmizelo.
„Halucinace,“ opakoval si.
Napadlo ho, že pojede domů, jen se odhlásit a vypnout počítač.
Obrátil se zpátky a došlo mu, že nevidí svítit monitor. Než se vzpamatoval, ucítil na tváři žár vycházející z tlamy, která mu stínila obrazovku.
Když se jeho tělo svalilo ze židle, bylo už vařené.

***
Někdo jí zaťukal na rameno.
„Kam jsi dala ten model?“ ptala se nasupeným tónem zastupkyně manažera Phoebe Hauxova. Přitom cpala Alison poprsí až pod nos. Ta tak z Phoebe kromě obřího dekoltu už moc neviděla.
„Jaký model?“
„Ten z nanospeciálu! Suzan mi říkala, žes tu byla ráno úplně první.“
„Ano, ale na tiskárně nic nebylo. Vůbec jsem na ni nesahala.“
„Takže jsi ho nevzala?“
„Ne... Co to mělo být?“
„Nevím. Nechala jsem tisk běžet přes víkend, protože to nějaký trouba poslal v pátek na poslední chvíli.“
„Ale přes víkend se přece nemají přístroje nechávat... Nešlo by to prostě vytisknout znovu?“
Phoebe se tvářila uraženě a podezřívavě. „Dle spotřeby materiálu to musí být šíleně velké. Program se ani nedá znovu otevřít. Asi jsem to bez prověrky vůbec neměla spouštět... Poučení pro příště. “
Alison skopila hlavu. „Aha,“ zalitovala otázky, i toho, jak nadšeně kolem nového výdobytku minulý měsíc poskakovala. Teď si ta káča musí zákonitě myslet, že na tu věc sahala, rozbila ji a pak někam schovala. Přitom to ona sama zas něco vymňoukla a teď to jako obvykle hodí na ní.
„Zeptám se ještě Davida,“ řekla Phoebe a konečně odtáhla prsa od jejího obličeje. Alison teď mohla sledovat vlnící se boky nacpané do upnuté minisukně. Mohla, ale nesledovala. Měla brýle na blízko a z Phoebe zbyla jen čmouha na šedém pozadí.
Pak všude vykládá, jak jí každý kouká do výstřihu, řekla si v duchu a začala se věnovat kopírování čísel z jedné tabulky do druhé. Byla ráda, že má od ní pokoj. Nesnáčela ji stejně jako Suzan a Davida. Přezdívali jí Ošklivka Betty a mysleli si, že to neví.
Když dodělala sedmou stranu a měla jako každý běžný den v plánu zvednout se a dolít si kávu, něco se jí otřelo o nohy. Reflexivně se ohnula a pokusila podívat pod stůl. Cosi se tam hýbalo. Uskočila. Chtěla vykřiknout, ale ustála to. Určitě by na ní všichni civěli a smáli by se.
Vždyť co to tam vlastně viděla? Zdálo se to příliš veliké i na mývala, natož na hlodavce. Mělo to snad opravdu šupiny, nebo divné, lesklé peří? Pohybovalo se to jako had? Ne... spíš jako stonožka... Do háje, kdyby nebyla přisleplá a všichni ji tu neměli za pošuka, tak by tomu možná někdo i uvěřil....
Sundala si brýle a zastrčila si je do kapsy. Natáhla se po hrnku a spěchala ke kávovaru. U něj zaslechla vzrušený hovor na téma, že Max Swarz z vedlejšího oddělení nepřišel do práce a nikdo o něm od neděle neví. Vzpomněla si, jak se o něm vykládalo, že chodí pracovat v noci. Ztratil se tedy ve stejnou dobu jako ten model a možná i na stejném místě. Co když... ?
Vyděšeně postávala u automatu víc než dvacet minut a pořád si dolévala. Bála se vrátit ke stolu. Naštěstí ji všichni přehlíželi natolik, že si toho nevšímali.
„Sakra, už mám hlad. Kde se s tou čínou zasekli? Volal jsem tam snad před hodinou.“ začal se rozčilovat David. Pak na někoho křičel do telefonu, třískl s ním o stůl a zamířil na záchod.
„Poslíček se ztratil?“ zeptala se ho Alison opatrně, když se vracel.
„Tobě taky už vyprávěli starý čínský legendy? Prej se jim hlásil, když byl před budovou a vypařil se. Kdyby radši přiznali, že na objednávku zapomněli... “
Rozbušilo se jí srdce. Zbledla. Přemýšlela, že dojde za Phoebe a řekne jí, že si myslí... Páni, ta by se smála, až by si těmi silikony vymlátila fazety, kráva jedna. Určitě by hned zavolala Suzan, která by jí se svým neupřímným, slaboduchým úsměvem na rtech doporučila návštěvu u psychologa a do pěti minut za ní přiběhla s číslem na nejdražšího odborníka v okrese, s tím, že se mu musí určitě ozvat a pak jí vyprávět co a jak.
Alison si vybavila, co jí ty dvě za poslední tři roky udělaly a co pro ní naopak neudělaly, i když by je to nic nestálo. Pak se zadívala na poněkud neurotického narcise Davida, který zas někoho sjížděl po telefonu. Naslouchala jeho protivnému hlasu a vybavila si ironické poznámky, jimiž jí zpříjemňoval den.
Kašlu na ně, pomyslela si. Nechala hrnek na poličce a svižným krokem nastoupila do výtahu. Kdyby v něm jela jen na chvilinku sama, nejspíš by pod ní zůstala na podlaze loužička. Trochu se uklidnila, až když seděla v přeplněném metru. Do večera přemýšlela, jestli se náhodou opravdu nepomátla a sledovala všechny zprávy. Nebylo v nich ale nic jiného než nehody, politika a další normální události. 
Po probdělé noci sbalila kufry a odjela do rodného města. Před rodiči si vybájila otravného expřítele, od kterého chce mít na čas pokoj. Nic lepšího ji v rychlosti nenapadlo. Měla je snad děsit povídačkou o bubácích z nanotiskárny, kterým sama úplně nevěřila?
Až za dva dny se dověděla, že se rozeběhlo vyšetřování třinácti záhadně zmizelých. Max, Phoebe, Suzan i David byli mezi nimi. Dalších deset pohřešovaných hlásili ještě z jedné firmy a Alison věděla, že i tam měli stejnou nanotiskárnu. Přemýšlela, jestli s tím má jít na policii, kde si budou šeptat, že přišla nějaká pošahaná šereda, co se asi snaží být zajímavá... vlastně zas tak nevadí, když pár lidí něco sežere. Možná měl i autor své důvody, proč se tak namáhat s vymýšlením něčeho takového.Třeba by ho chápala, kdyby ho znala. Nakonec může mít i hezký oči, pevnej zadek...
Autor Jezero, 04.01.2018
Přečteno 693x
Tipy 5
Poslední tipující: Lajtwing, Pétík, Frr, Amonasr
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Přehluboké jezero
povídka je zároveň neskutečně nudná a otravná - vztahy na pracovišti (pokud někdo nemá extrémní štěstí na dobrou partu)jsou přesně takové - nepříjemné a nudné a běžně lidsky nebezpečné… a napínavá až k prasknutí (délka, vyváženost… prostě ňam). Trest pro nehodné kolegy je drakonický, ale Alison (Je nutné všude cpát anglosaské prostředí? To se to nemohlo stát v Tallinnu, Horních Měcholupech nebo Harare?) to přeci neudělala schválně, že. Jestli si to bude myslet i policie, to už je jiná, ale vždyť takhle se chovají všichni. Možná téma k zamyšlení, možná se není nad čím zamýšlet.
Zdánlivá neukončenost mi nevadí, jen by mě zajímalo, kolik těch potvůrek z tiskáren vylezlo. Možná tak vzniklo něco nového, co s nimi teď bude svět sdílet. Stejně tak „nehotovost“.
Velký a moudrý Amonasr tu dští mnoho pravd, na druhou stranu přeci nikdo netvrdí, že cokoliv (včetně dortů, úklidu a vivisekcí) je schopno existence pouze v dokonale ukončené formě. Na Literu je přeci krásná možnost pokecat si se stejně postiženými jedinci, poradit se a společnými silami, pokud o to stojíme, vyhmátnout mouchy (a zlaté mušky přeleštit)…

21.01.2018 02:06:44 | Lada 3

Misantropia Maximalis...Dejve...? 130 patro... Asi pokus o nový seriál televize Nova? Komerční prefabrikáty. Běžní lidé na to ale slyší...
Na tyhle komerční sračky existuje i program, který vám to takhle napíše sám.
Zkus si ho sehnat a pak můžeš šířit své ubohé zlo bez námahy.

20.01.2018 23:21:42 | Petrlesna

Víš, že mi připomínáš ty borce, co mi tvrděj, jak se do mě děsně zamilovali a když jim řeknu, že nejsou můj typ, tak se strašně urazej a utečou bez placení?:D...mám dost (tím netvrdím, že tohle dílo je nějaký zázrak)

20.01.2018 23:30:14 | Jezero

Ještě že nevím, co je nanotiskárna, aspoň nebudu mít děsivý sny. :D Pěkný příběh.

05.01.2018 18:02:02 | Pétík

Dík za koment.

06.01.2018 15:38:54 | Jezero

pěkně napsáno, se smyslem pro oživující gradaci-jde Ti to...leč celá povídka mi konečnou expozicí nepřijde nijak zvlášť záživná... rád bych Ti poradil,abys zapojil rozpomínání se na vlastní sny-toť vždy vděčná inspirace-neboť čerpána odkudsi z hloubi nás samých*******:-D*

04.01.2018 19:33:03 | Frr

Děkuju za komentář.

05.01.2018 07:29:25 | Jezero

Dobře se mi to četlo, i nápad je podle mne zajímavý, akorát jsem se musel po přečtení vrátit na začátek, jestli to není jen 1. kapitola a nebude to mít pokračování. Jako by to ještě nebylo ukončené. Ta pointa se dala odhadnout už dost brzy a tím pádem se z toho postupně vytrácelo napětí. Asi proto bych očekával pokračování s nějakým dalším a lépe vygradovaným překvapením... V jiných Tvých povídkách mi ty konce připadaly zajímavější :-) Váhal jsem proto mezi T a ST, ale nakonec jsem se přiklonil k ST, ta dvoubodová škála je tady holt malá pro nějaké větší rozlišení mezi zdejšími texty. Ještě bych také preferoval mezery mezi odstavečky, aby to nebylo tak nahňácené, ale to je jen technická poznámka... ;-)

04.01.2018 16:52:31 | Amonasr

Děkuju za komentář. Sám to považuju za spíš ještě rozpracované, ale chybí mi nápady, abych to dotáhnul.:/

04.01.2018 18:59:36 | Jezero

Pak vyvstává otázka, zda tu zavěšovat díla, která ani sám autor nepovažuje za hotová. Jakmile něco takového připustíš, okamžitě tím zaséváš nedůvěru k dílu i u těch, kteří by ho třeba jinak takto nehodnotili. A navíc to zní i trochu alibisticky... ;-) Nicméně polemizoval bych s Tebou, pokud jde o nápady. U většiny Tvých předchozích textů jsem naopak oceňoval, že Ti zajímavé a neotřelé nápady nechybí, že zrovna tohle není Tvoje slabina, spíš naopak jedna z předností, krom toho, že dobře zvládáš práci s textem i s jazykem. Tak jako Ti Frr doporučuje, aby ses třeba nechal inspirovat svými sny, já jsem přemýšlel už i dříve nad tím, proč Tě lákají náměty poněkud odtažité od skutečného života - rytíři, chovanci elitních vzdělávacích ústavů kdesi v Anglii apod. Docela s chutí bych si od Tebe možná přečetl něco ze skutečného života kolem Tebe, Tvůj vrozený sarkasmus a břitkost i přirozená inteligence by se jistě mohly v takové povídce hezky uplatnit. Zaujala mě třeba Tvá poznámka v nějakém komentáři, jak jsi rozměnil v herně člověku, který nedávno přišel o syna (pokud jsem to už nějak nepopletl). Vždyť už jen to samo o sobě je úžasný námět na povídku - při Tvé fantazii by z toho mohlo vzniknout hodně zajímavé čtení... Možná je škoda pro Tebe i pro některé čtenáře, že tak trochu utíkáš svými díly od bezprostřední reality, i když i tam leccos ze sebe sama umíš zajímavě promítnout. Možná bys pak ani nemusel složitě fabulovat nápady a jen bys je sbíral přímo před sebou - život sám je plný nejrůznějších, často i neuvěřitelně absurdních nápadů. Je to ale samozřejmě jen můj pocit, který Ti nijak nechci vnucovat. Možná to pramení i z toho, že všelijaké fantasy a sci-fi, dokonce ani pohádkové příběhy, nejsou tak úplně můj šálek kávy... Jiní to třeba mají právě naopak - svět, ani ten literární, se naštěstí nedá vtěsnat do nějaké šablony jakéhokoliv kritika... ;-)

05.01.2018 14:17:45 | Amonasr

K tomu komentu se jeste vratim.

05.01.2018 17:14:18 | Jezero

OK ;-)

05.01.2018 19:01:52 | Amonasr

Myslím, že zavěšovat nehotová díla vůbec nevadí, pokud je to aspoň trochu ke čtení... komenty mohou autora inspirovat. Já většinu věcí přepisuju, ale tohle nemám za úplně hotové ani po dějové lince... napadlo mě, že by vlastně měli mít za pohřešovanou i ji... asi to nějak rozvedu.
Občas píšu i věci ze života, jen mě většinou baví spíš snít o něčem jiném. Já ty příběhy často vídám v hlavě jako film a své hrdiny opravdu prožívám.

06.01.2018 15:45:58 | Jezero

Je to samozřejmě Tvoje věc - jen si tím ale, myslím, trochu snižuješ „rating“, protože tím čtenáři naznačuješ, že se má na Tvá díla dívat jako na nějaké polotovary, když to mírně přeženu… Teď nemyslím jen tento text, ale zahlédl jsem u Tebe častěji zmínku, že to ještě budeš předělávat apod. Zrovna tady bych Ti to dopracování i doporučil, ale v těch předchozích případech jsem to nepovažoval za nezbytné. Působí to na mě, jako by sis úplně nevěřil, jako by ses i bál, že to nebude přijato dostatečně vstřícně a proto si vytváříš jakýsi manévrovací „ochranný“ prostor. Není samozřejmě jednoduché jít s vlastní kůží beze zbytku na trh, určité vnitřní pochybnosti asi můžou mít (a nejspíš mají) i ti nejrespektovanější autoři, ale pokud chce někdo publikovat, je určité sebevědomí nezbytné, bez něj se neposuneš a budeš stále „váhavým střelcem“, což se na kvalitě nemůže nepodepsat. I světoví spisovatelé mluví někdy o nezbytné „drzosti“, která jim pomohla prorazit mezi uznávané tvůrce, bez toho to nejde. Samozřejmě je spousta nýmandů, oplývajících touto „drzostí“ (Liter nevyjímaje, i když je tu spousta dobrých autorů) - není to tedy podmínka postačující, ale je podle mne nutná, pokud své psaní myslíš vážně. Ty jsi bojovník bez bázně a hany, pokud komentuješ, ale ve vlastní tvorbě jako by sis sám sebou tak jistý nebyl. Pak to vypadá, jako bys tu asertivitu v komentářích používal spíš jako obranu útokem, abys ochránil své zranitelné tvůrčí „já“. Nemyslím to zle. Podle mne nepotřebuješ všelijaké rady „moudrých“, psát už víceméně umíš - potřebuješ si spíš posílit své tvůrčí sebevědomí a nebát se stát si za tím, co napíšeš. Posune Tě spíš vlastní hledání, než cizí rady, o tom jsem pevně přesvědčený.

Pokud jde o Tvé povídkové příběhy, věřím Ti, že své postavy prožíváš, cítím to z nich, proto Tě i boduju. Přesto je to ale podle mne opět taková skrýš, abys své „já“ nenastavoval přímo, ale tak trošku skrytě skrze „bájné“ postavy. Neznám Tě sice, ale myslím si, že jsi hodně citlivý člověk, který svou zranitelnost ale skrývá za „tvrdší“ vnější slupku, zřejmě ne bezdůvodně. Ta vnitřní citlivost je ale Tvoje velké plus - to potřebuje autor ke kvalitnímu psaní stejně, jako onu vnější „drzost“. Neboj se používat oboje - ale tam, kde to patří. I sci-fi nebo fantasy se dá samozřejmě psát s hlubokým „lidským“ nábojem a v sepětí se skutečným životem, to ukázal třeba už Karel Čapek. Přesto bych si od Tebe rád přečetl i něco z reálného života, čímž nemyslím, že to musí být Tvé osobní zážitky. Ale aby z toho ten život prostě vyvěral - nebyl skryt jen za různá podobenství. Domnívám se, že bys měl v tomto směru co říct, a že by Tě to mohlo i posouvat. A ber ten můj komentář prosím s nadhledem - nepíšu ho se špatnými úmysly, ani s pocitem, že vím nebo umím víc než Ty. Beru to jako kolegiální diskuzi, když jsi tu vynaložil tolik energie, abys tu měl nějakou kritiku. Lepší je myslím Ti tu kritiku napsat, než vést sáhodlouhé polemiky o jejím smyslu... :-) Dík ;-)

06.01.2018 20:57:34 | Amonasr

Hu, to je komentář delší než dílo. Přišlo mi to kupodivu i jako zpráva...asi si tu to políčko reagovat dělá, co chce. Tak jsem ti nejspíš odpověděl v PM.

07.01.2018 02:12:30 | Jezero

A to jsem ještě musel trošku krátit, aby se to vešlo do povolených 3000 znaků :-D No, je to spíš asi takové zamyšlení. Často, když něco píšu, tak si tím cosi i sám pro sebe ujasňuju... ;-)

07.01.2018 10:51:39 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí