Duch

 

      Probudila se uprostřed noci. Možná ji něco probudilo. Nějaký zvuk.

      Měla žízeň a šla se do kuchyně napít. Pak šla ještě na záchod.

      Na cestě zpět do ložnice něco ucítila. Ve dveřích. Naproti ní.

      Něco tam bylo. Propadla se tam teplota asi o deset stupňů.

      To místo mělo velikost lidské postavy. Zůstala stát a čekala.

      Nic se nedělo, nic se neobjevilo. Ticho. Nevěděla, co má dělat,

      ale strach neměla. Jakoby tušila, ne ona věděla, co to je.

      Duch. Duch mrtvého člověka.

      Další den byl ten duch u okna. Opět nebylo nic vidět.

      Po několika minutách "zmizel". Teplota se vrátila do normálu.

      Byl to stejný člověk, nebo někdo další ?

      Začala hledat informace na internetu. Neříká se duch, ale duše, oni

      nemají rádi slovo "DUCH". Kdo oni ? Mrtví lidé. Duch je strašidlo.

      Oni nestraší, prostě se projevují, rozumíte ?

      No a co dělat, když je máte doma ? Nekomunikovat, nezapalovat svíčky.

      Je třeba duše odvést do světla. Jak ? Pomocí rituálu.

      Další večer čekala. Žádná duše nepřišla.

      Bylo jí to líto. Žila sama, neměla přátele ani psa.

      A najednou měla doma společnost. Neviditelnou. A ta je také pryč.

      Až po čtrnácti dnech, v půl druhé ráno, uslyšela tiché zapískání.

      Něco ji pohladilo po vlasech. Strašně ji to vylekalo.

      Začala si s tou duší povídat.

      Pak ta žena zmizela. Kam ?

      Možná je teď u vás doma.

      Buďte potichu.

      Neslyšíte něco ?