MUŽI Z DRUHÉHO SVĚTA - BRYCE

Vychovali tě jako typické sobecké dítě bohatých rodičů, které si neváží nikoho a ničeho kolem sebe. Důsledkem tvé výchovy tak později bylo, že ti nezáleželo na tom, komu svým bezohledným chováním ublížíš. A co víc, tahle tvá výchova způsobila, že jsi v dospělosti vychloubačně mluvil o svých činech s každým, kdo tě byl ochotný poslouchat.
     Jako nějaký zbabělec jsi používal svoje ruce, kterými jsi škrtil ženské krky a s úsměvem sledoval jejich bolestí zkřivené tváře a schovával se za nádobíčko mezi svýma nohama.
Ale co jsi doopravdy za člověka? Takový, který si myslí, že ho i přes veškeré své činy čeká zářivá budoucnost. Měl bys jako ostatní zvrhlíci hnít ve vězení, nebo přinejmenším být zavřený na klinice se stejným lidským opadem jako jsi ty sám. Kdyby to bylo na mě, tak už dávno ležíš hluboko pod zemí, kde panuje stejný chlad, jakým je obalená tvoje duše.
     Kůží mi prosakuje potlačovaný vztek, který mi doslova ucpává žíly, když musím předstírat, že o tvých prohřešcích nemám nejmenší tušení, protože jsem se rozhodla, že sama spravím to, co jsi ty těma svýma špinavýma rukama roztrhal na kusy.
Vybral sis špatnou.
     Věděla jsem, jak děsně jsi samolibý, takže nebylo nijak těžké tě zaujmout. Nečekala jsem ale, že svému okolí ukazuješ pouze jednu stránku svojí osobnosti a tu druhou si schováváš pro lidi, kterým důvěřuješ. Ani vlastně nevím, jak přesně se stalo, že právě tuhle svou stránku si teď šetříš pro naše společné chvíle a já tak poprvé váhám nad vykonáním tvého rozsudku.
Děláš totiž něco, s čím jsem nepočítala. Pokoušíš se změnit a napravit se. Jenže nechápeš, že něco už napravit zkrátka nejde.
     Jenže občas, když tě zahlédnu, jak sedíš sám na okraji bazénu, který je součástí komplexu, ve kterém oba bydlíme a provinile sleduješ svůj odraz ve vodě, v hrudi mě k mé vlastní nelibosti píchne osten lítosti a potom je neskutečně těžké si připomenout, proč jsem se záměrně nastěhovala do sousedního bytu a seznámila se s tebou.
     Přišla jsem za tebou s jednoznačným úkolem a teď kdoví proč váhám, jestli ho vůbec zvládnu dokončit. Způsobil jsi bolest mojí krvi, ale zároveň jsi ve mě probudil ještě něco jiného. City, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno mrtvé.
     Mou strategií bylo, se ti jako parazit zavrtat pod kůži a pak tě jednoduše zničit. Jenže jsem nepočítala s tím, že ty se zároveň zavrtáš pod tu mou. Od té doby v sobě svádím emocionální bitvu, kdy na jedné straně stojí satisfakce a na té druhé něco, co se zatím bojím pojmenovat. A přesto je to nyní ten jediný důvod, proč se stále držím zpátky. Přitom to mělo být tak jednoduché.
     Díky vlivu a peněz tvé snobské rodiny tě soud označil za nevinného, i když jsi ani jednou veřejně neprojevil lítost nad obětmi svých zločinů. Komando škrobených právníků postavilo tvou obhajobu na dobrovolném sexuálním styku z každou z nich.
Na otázku, proč jsi následně ty ženy škrtil takřka do bezvědomí, jsi jako robot opakoval, že to bylo vždy po vzájemné dohodě. A jen díky těmhle mechanicky naučeným kecům běháš stále na svobodě.
Unikl jsi spravedlivému trestu, a to jenom proto, že jsi syn zdejší rodiny, která financuje většinu projektů města. Ale ani takovému člověku by nemělo všechno projít. Obzvlášť ne po tom, co si některé z tvých obětí vzaly dobrovolně život, protože už dál nezvládly žít se strachem, že se vrátíš dokončit to, co jsi začal. Na ně se ale brzy zapomnělo a ty jsi zůstal nepotrestaný. Rozhodla jsem se to změnit. Vybočit z téhle tvojí dané rovnice a osobně se postarat o to, abys za své chování zaplatil.
Tenkrát sis vybral tu špatnou.
     Takže jsem tě našla a celé měsíce ti zdatně oblbovala mysl. Po tom procesu jsi byl k lidem obezřetnější, ale i tak jsem se s tebou nakonec sblížila, aniž bys měl podezření, kdo ve skutečnosti jsem.
Tvůj psychický rozpad měl být rychlý a bolestivý. Mou neopatrností se to ale zvrtlo. To, co začalo jako hon za odplatou, se proměnilo v něco mnohem nebezpečnějšího. Ve své mysli jsem ti několikrát držela u hlavy zbraň a stále dokola mačkala spoušť. Jenže teď, když mě objímáš, už žádné takové nutkání nepřichází.
     Se zájmem poslouchám tvé zábavné historky a směji se tvým vtípkům, zatímco se při sledování seriálu dělíme o misku s popcornem. Na začátku jsem v tobě viděla lidskou zrůdu, která si nezaslouží místo na této planetě. Jenže ty se chceš změnit. A co hůř, já ti to věřím. Vlastní pocity rozmetaly mé předchozí poselství na kusy. A to mě nevyslovitelně děsí.
     Po našem prvním setkání jsem viděla jen tu část tvojí duše, kterou jsem mohla lehce nenávidět, ale pak jsem spatřila i světlo, které v sobě přes veškerou tu temnotu máš. Před mýma očima jsi dokonce nezištně pomohl lidem, kteří tě po tvém obvinění zavrhli. Otázkou tedy je, jak moc stojí tahle ta tvá část za záchranu?
Stále tu jsou ty nevinné dívky, kterým jsi tolik ublížil. I když toho upřímně lituješ, stále jsi za ně zodpovědný. Jsi jejich noční můra. A já jsem tvou.
Vybral sis totiž tu špatnou.
     Můj prvotní plán vyšel na jedničku. Vpadla jsem ti do života a stala se jeho součástí. Před několika týdny ses mi svěřil, že už jsi dlouho s nikým nenavázal intimní vztah. Tohle všechno už jsem ale věděla, protože po tom soudním procesu máš ve městě dost pošramocenou pověst. Po tom tvém přiznání jsem se spokojeně usmívala, protože jsem tu tvou minulost hodlala jako infekci rozšířit po celé planetě.
Než jsem se s tebou sblížila, byla jsem si jistá hodně věcmi. Teď je ale nějak těžké přijmout, že už v mém životě nebudeš. Jako by má odplata umřela ve tvých lžích a zrodila se ve tvém vykoupení.
     Od začátku jsem počítala s tím, že spolu skončíme v posteli. Potřebovala jsem totiž získat fyzické důkazy a zároveň jsem tak chtěla mít v ruce nevyvratitelný důkaz o tvých pravých úmyslech. Byla jsem přesvědčená, že vizuální nahrávku tvého násilnického chování neobhájí ani to největší právnické eso na planetě.
Když k tomu pak skutečně došlo, přirozeně jsem předpokládala, že mě napadneš. Jenže ty jsi to neudělal a tím zasadil mému plánu téměř smrtelnou ránu.
Počítala jsem, že budu bojovat s nevolností, až se mě dotkneš, ale žaludek se mi zhoupl z úplně jiného důvodu. Kdybych totiž nevěděla, co jsi všem těm holkám udělal, měla bych tě za poměrně ohleduplného partnera, kterému záleží na potěšení toho druhého.
     Byl jsi něžný, a tak opatrný a já byla celou dobu napjatá jako struna, protože jsem čekala na okamžik, kdy vyměníš naše milování za násilí. A stále v sobě neumím zpracovat, že se nic z toho nestalo. Dokonce jsi ani jedinkrát nevypadal, že bys mi chtěl ublížit.
Proč sis jenom musel vybrat špatnou?
     Že je něco jinak jsem si poprvé uvědomila, když jsi mě k sobě spontánně přitiskl a pevně mě obejmul a já si navzdory tomu, že jsi to ty, užívala tu vzájemnou blízkost našich těl, a kdybych se nekousla zevnitř do tváří, téměř jistě bych ze sebe v tu chvíli vydala toužebný vzdech. Později jsem si vyčítala, že jsem si to tvé objetí tak užívala a měla na sebe vztek, že jsem se tě chtěla dotýkat se stejnou naléhavostí jako ty mě.
     Jindy tvůj horký dech rozechvíval mou prochladlou pokožku, takže jsem to byla nakonec já, kdo ti horlivě vsunul jazyk do úst. S neskrývanou touhou jsem se dotýkala tvého nahého těla a vzápětí tě pustila do toho svého. A jen vteřinu potom, co jsme společně vyvrcholili, jsem si uvědomila, že už nad některými svými city k tobě nemám kontrolu. Jako bys jako jediný našel klíč a bez pozvání vkročil do mého zatuhlého srdce.
Byla jsem ochotná riskovat ztrátu vlastního těla, abych dokázala, jaká zrůda ve skutečnosti jsi, ale ukázalo se, že jsem ti ho vlastně dala, abys mi ukázal, jak moc se v tobě mýlím.
Vybral sis ale tu špatnou.
     Sedím na posteli, v ruce držím hrnek s vařící kávou, a rozhoduji se, jestli se mám držet svého původního plánu. A stejně tak váhám, jakým způsobem ti vzít život. Jak jsem ale měla tušit, že se za jednoznačným zločincem skrývá i nejednoznačná oběť?
Vlastně vůbec nevypadáš jako násilník. Když spíš, vypadáš docela nevinně. Hluboký spánek ti vyhladil vrásky na obličeji a sex ti na rtech vykouzlil spokojený úsměv. Nemáš ani tušení, jak zranitelně v tuhle chvíli působíš.
     Teď bych ti mohla provést cokoliv. Třeba ti prohnat hlavu kulkou neoznačenou zbraní, kterou schovávám v zásuvce u nočního stolku nebo ti do břicha vrazit ostrou čepel kuchyňského nože, který mám ukrytý ve výplni polštáře, vedle kterého teď momentálně spíš.
Nebo bych ti mohla dát jed do kávy, kterou jsem před pár minutami uvařila. Ještě předtím, než jsem tě poznala, jsem si jednoduše opatřila spoustu pomůcek, abych tě mohla kdykoliv odstranit. Stačilo by otevřít skříňku pod umyvadlem v koupelně. Taky bych se ale mohla jen zvednout a potichu se vypařit ze tvého života.
     Natáhnu k tobě ruku, protože se chci dotknout tvojí tváře, ale nakonec to neudělám a ruku poslušně stáhnu zase dolů. Z té mé nerozhodnosti se mi zvedá žaludek. Nesmím se do tebe zamilovat, i když jsem si už teď vlastně docela jistá, že k tomu mám nebezpečně blízko. A to je docela zvráceně nespravedlivé.
     Nějakou chvílí jsem dokonce doufala, že se mi alespoň v něčem pokusíš lhát a já tak budu mít konečně rozumný argument, proč tě nenechat dýchat stejný vzduch jako tvoje přeživší oběti. Jenže ty mi o sobě od samého začátku říkáš pravdu. Vím to, protože tě sleduji v době, kdy si myslíš, že zařizuji pochůzky ve městě. Sice nezacházíš ve svém vyprávění do detailů, ale já vím, že si všechny ty dívky pamatuješ.
Ale už si nevíš, že přinejmenším jedna z nich měla sestru.
     Zaujatě si prohlížím tvoje ruce a hned na to si vybavím, jakou rozkoš mi dnes v noci poskytly. A to jsem ti je chtěla na začátku useknout. Zatraceně, mě na tobě asi vážně záleží! Pleteš mi hlavu a já nechci zjišťovat, co by se ze mě mohlo stát za dalších pár měsíců s tebou.
     Tvé pokání mě naplňuje hrůzou, a proto se raději všemožně vyhýbám očnímu kontaktu. Došlo to dokonce tak daleko, že se vyhýbám už i tomu svému v zrcadle. Nechci si však stále přiznat, že už nejsem ta stejná osoba, která ti vstoupila do života.
     V tu chvíli několikrát zamrkáš, a přitom lehce nakrčíš nos. Pak si rukou ospale promneš oči, zatímco já nehybně čekám, dokud se zcela neprobudíš a tu chvíli si krátím tím, že si bezostyšně prohlížím tvé nahé tělo. Jako bych už za tu dobu, co s tebou spím, do detailu neznala průběh tvého probuzení.
Jakmile otevřeš oči a uvidíš mě, automaticky se ke mně nahneš, aby ses mě dotknul. Ucuknu před tvým dotekem a usměji se na tebe, když se posléze zamračíš. A pak se tvůj pohled setká s mým a já poznám, že už jsem ti dovolila příliš. Odvrátím se a zabodnu pohled do hrnku s vychladlou kávou.
     Spěšně se začnu oblékat, protože už nechci, abys mě viděl nahou. Ty mě rozespale pozdravíš, přičemž mi věnuješ jeden ze svých zářivých úsměvů. Mé staré já by ti v tuhle chvíli nejspíš do toho úsměvu šláplo, ale já se místo toho k tobě nakloním a tím si řeknu o ranní polibek. Ten poslední.
Opřu se ti o rameno, zatímco se s tebou v duchu loučím. V očích se mi nahromadí slzy, které se pro změnu ani nesnažím skrýt, když mě začneš láskyplně hladit po vlasech. Užívám si, jak z tvého těla sálá příjemné teplo ze zahřátých peřin, které zahřívá mou studenou pokožku.
Opatrně ti položím ruku na zátylek a podívám se ti do očí. A na jednu, na jednu zatracenou vteřinu si přeji, abys to poznal. Abys prohlédl tu pavučinu lží, do které jsem nás oba zamotala, vstal z mojí postele a už se nikdy nevrátil.
     Jenže ty se místo toho jemně dotkneš mé paže a prsty při tom testuješ hebkost mojí kůže. Už přede mnou neschováváš temnotu, protože víš, že já tě přijímám i s ní. Už to nevydržím a položím ti ruku na tvář. V duchu se ti omluvím, i když je to to jediné, co ti ve skutečnosti nedlužím.
Palcem ti přejedu po spodním rtu a políbím tě, ale jen tím oddaluji nevyhnutelné. Společně s tím polibkem spolykám veškeré přívaly vášně, protože o nich to dnes není a znovu se na tebe podívám. A pak jsou to mé ztuhlé rty, které se tě zeptají, jestli si nedáš kávu. Na tvé tváři se posléze objeví široký úsměv, když s naprostou důvěrou v očích přikývneš.

Vybral sis tu špatnou sestru.