Homosexuální Hugo

Anotace: Nic moc povídka nevhodná pro postarší dámy, maloměšťáky, mimozemšťany a lidi bez nadhledu.

1.
Ingrid byla vždy poměrně racionální člověk. Nepropadala sentimentu, nedělala si iluze, nezoufala si, ani se neopájela nenadálým štěstím. Vedla spořádaný život, ve kterém nebylo místo pro žádná ukvapená rozhodnutí, nečekané zvraty, hlubokou nenávist či zoufalství a už vůbec ne pro nějakou osudovou lásku.
Ingrid až do Toho Dne žila velice nudně. Než potkala Huga. Později si říkala, že už to jméno jí mělo být dostatečnou výstrahou.
Hugo navštěvoval stejnou univerzitu jako Ingrid, ona studovala architekturu prvním rokem, on byl v závěrečném ročníku.

2. Znám Ingrid ze samoobsluhy. Zcela shodně se svým životním stylem si tam každé pondělí a čtvrtek kupuje magazín pro úspěšné ženy (toho typu co zároveň luxují, masírují se výtažkem z čajovníku, vymalovávají si kancelář pestrými barvami a rodí-všechno asertivně),celozrnný chléb, nízkotučné aktivní jogurty a minrálku bez cukru a ovoce.
Já, zcela shodně se svým životním stylem, zde každou neděli a čtvrtek kupuji jakýkoli časopis se seznamkou pro beznadějné zoufalce, bílý chléb, čaj, kávu, cigarety a ovoce. Mám ráda ovoce.
Jednou jsem omylem shodila balíčky zeleného čaje umně vyskládané do vysoké vratké pyramidy přesně vprostřed uličky pro pojízdné nákupní košíky. Ingrid šla kolem (byl čtvrtek), pomohla mi je sesbírat a čelit pohledům Prodavačky.Těhle Prodavaček si vždycky všimnete. Do jedné jsou to prototypy britských agentek s povolením zabíjet. Pohledem. Zabalit, drogerii a potraviny nemíchat.
Takže tak jsem poznala Ingrid. Pak jsme se samozřejmě občas potkávaly v samoobsluze, vyměnily si pár nezávazných zdvořilostí a tak dál, až to dospělo až k tomu, že jsme si říkaly úplně všechno.
Ono toho moc nebylo.

Před rokem Ingrid odjela do Jižní Ameriky studovat rozmnožovací rituály Tupahů. Neptejte se mě,kdo nebo co jsou to Tupahové. Zřejmě žijí ve skupinkách.
Dohnal jí k tomu její homosexuální přítel Hugo.

3.
Ingrid potkala Huga na jakémsi univerzitním večírku. Sama už neví jak se tam dostala, nejspíš jí tam dotáhla některá laskavá spolužačka. Těhle laskavých spolužaček si také všimnete. Ať už je váš názor na momentální společenské dění jakýkoli, ať už si užíváte s neznámým mužem jménem Mario na tanečním parketu, nebo odpočíváte s knihou v šatnách, laskavá spolužačka VŽDYCKY ví, co je pro vás lepší.
"Neseď tu tak osaměle, pojď si zatancovat!", říká laskavá spolužačka komusi s berlemi.
"Neseď tu a nečti si pořád, pojď k baru, jsou tam lidi z bývalý 4.C!", říká mně osobně laskavá spolužačka právě v momentě ve kterém se šílený psychopat blíží zezadu k oběti, sledován geniálním detektivem. Laskavá spolužačka si myslí, že je smutné, když se se mnou chvíli nikdo nebaví. Možná to smutné je, ale já tyhle chvíle potřebuji k psychickému relaxu. Jsem tak už adaptovaná. Na co adaptovaná nejsem, je ona. Ale to jsem odbočila. Spisovatel, jak říká má laskavá spolužačka Tereza, asi nebudu. Tereza také říká, že jsem labilní zakomplexovaný ubožák. Nemám totiž Ipod.

Zkrátka, na tom večírku Hugo Ingrid učaroval. Jeho chlapecký výraz, laskavé vyjadřování, tmavě hnědé oči.
Vzhledem k tomu, že Ingrid je rozumná, klidně by se spokojila s tím, že by ho zpovzdálí pozorovala, bohužel se však ve slabé chvíli zeptala s nezaměnitelně hladovým výrazem v očích laskavé spolužačky, kdože je to ten sympatický hoch v rohu.
To byla fatální chyba.
"Líbí se ti, jó?" divila se laskavá spolužačka.
"Prosímtě, nekřič. A nikomu to neříkej." klidnila ji vyplašeně Ingrid.
"Ale to jen náš Hugo", pokračovala s neztenčenou intenzitou hlasu spolužačka, "to se divim, jak se ti může líbit Hugo. Nezdá se ti přihřátej? Podívej ty gesta tou rukou. My si myslíme že je teda přihřátej".
V ten moment jsem toho měla nechat a odejít, říkala později Ingrid. A že by toho taky nechala, kdyby mu to ta kráva blbá neřekla. Ingid pro výraz nikdy nešla daleko, byla-li rozčílená.

4.
Ingrid bezmocně sledovala, jak se laskavá spolužačka přitáčí k Hugovi a něco mu důvěrně sděluje, což mělo za následek, že kromě Hugovy se k Ingrid otočily všechny hlavy v sále. Na vteřinu bylo ticho a pak se všichni opět začali NENUCENĚ bavit. A pokukovat.
Po několika dlouhých, trapných okamžicích se dostavil Hugo:
"Ahoj"
"Ahoj Hugo"
"Jak víš, že se jmenuju Hugo?"
"Tereza mi řekla"
"Aha. Mně taky Tereza řekla"
"Co přesně ti Tereza řekla?", vyděsila se Ingrid.
"Že to... že se ti prý líbím", zarděl se školácky Hugo. Ingrid to dojalo. Navíc cítila, že také rudne. Po zbytek večera se bavili zcela spontánně (až na ty Pohledy od ostatních stolů - "Měla jsem si víc všímat těch Pohledů", říkala později Ingrid). Zcela spontánně pak také skončili v jednom nepříliš osvětleném koutě, kde se věnovali nijak přehnaným činnostem. Byli oba rozumní.
Bohužel, zcela jinak tomu bylo u jiné dvojice na jiném skrytém místě. Když z tohoto jiného místa vycházela příslušná dvojice, zabývala se takovými přehnanými signály jako zapínáním poklopců a upravováním podprsenek. Lidská logika je neúprosná, takže když se po chvíli objevili Ingrid s Hugem, vysloužili si zcela neoprávněně stejný potlesk a hvizdy jako dříve Mario s blonďatou kapitánkou roztleskávaček.
"Někdo vojel máničku?", ozvalo se z davu. Následoval příslušný smích.
V tu chvíli jsem měla jít od toho, cedila později skrze zuby Ingrid.
Ale tenkrát od toho nešla. Normálně by to udělala, al tenkrát stiskla zuby a nechala posměšky davu, náhle se navrátivšího do puberty,nepovšimnuté. Hugo byl totiž inteligentní, pozorný, ohleduplný, nesmělý, vtipný a čistotný, což z něj pro Ingrid dělalo ideálního muže a pro ostatní homosexuála.
Ale zanedlouho se Ingridino sebeovládání začalo hroutit v důledku všeobecné kampaně. Diskutovalo se například o Bradu Pittovi.
"Mně se nelíbí", řekla Ingrid.
"Protože neni teplej", ozvalo se z davu.
Jindy: "jdem večer s Hugem na koncert", řekla Ingrid.
"Na Support Lesbiens", ozvalo se.
Nebo: "Dnes Hugo nemůže. ", řekla Ingrid.
"Má rande s Pepou", zněla odpověď.
"Jdi už do prdele!", rozčílila se Ingrid na hlas z davu.
"Nemůžu, dělám to zepředu", neustával vtipálek.

A tak to šlo celé dlouhé a vyčerpávající dva měsíce. Hugo neměl o ničem ani tušení a tak mu některé Ingridiny otázky a výtky přišly přinejmenším zvláštní.
"Proč stojíš takhle?", zeptala se ho třeba jednou podrážděně Ingrid.
"Jak?:", nechápal Hugo.
"No tak, s jednou rukou v kapse, druhou obrácenou dlaní nahoru...".
Proč chodí tak často na kulečník s Čestmírem?Proč ve volném čase navrhuje šaty? ptala se Ingrid. s vykulenýma očima a prskajíc mi sdělovala, že se prý Hugo "nějak moc myje".
"A představ si", syčela s fanatickým výrazem, "nikdy nezapomene sundat prkýnko".
Brzy se Ingrid na tváři usadil skelný výraz a na všech okolních mužích hledala známky homosexuality. Stály jsme například ve frontě v samoobsluze, když mi náhle spiklenecky pošeptala:"Vidíš toho chlápka?"
"Vidím, a co má být?"
"Toho s RŮŽOVOU košilí?"
"Toho znám, má ženu a dvě dcery".
"Zástěrka" syčí Ingrid a dál se rozhlíží krhavýma očima.

5.
Ingridin vztah se definitivně zhroutil poté, co se Hugo jednou vrátil domů a našel Ingrid v posteli s kapitánkou roztleskávaček.
"Ty jsi lesba?", zvolal ublíženě.
Ingrid se jen uchechtla: "Jen si to zkus, jaký to je".

Nic nechápající Hugo se s Ingrid rozešel. POsléze začal chodit s jinou dívkou a s další se pak oženil.
O Ingrid nemám žádné zprávy. Poslední mail, který mi před osmi měsíci poslala, zněl:
"Nevěřila bys, jak rozmanitý je milostný život Tupahů. Na pohlaví například vůbec nezáleží. Pošli mi repelent a vlněné ponožky. Do Evropy se nevrátím.
Pa, Ingrid."

Nevíte, prosímvás, co jsou to Tupahové?