Můj první (a poslední) ples

Anotace: ples. chlast a kocovina.

Sbírka: Jak nezhnít nudou aneb návod co dělat když se nudíte

Naše obec vlastnila jeden z největších sálů v celém okolí.A tak není divu že sál byl neustále v provozu. Na tuto sobotu byl sál zamluven vojenským klubem ,,Vostrý střelci“,jehož velitelem byl Josef Tučný kterému nidko jiný neřekl jinak než ,,Soudek“.Postavou připomínal sud z prken a jednou železnou obručí v podobě pásku kolem těla v místě pasu.O jeho složení (tedy výplní) také nebylo pochyb.Pivo.Svůj soudek zaléval výhradně chlazenou 12°.Nastal den plesu.Já jako 19 letý chlapík se chystal k mému prvnímu plesu.Oblékl jsem si kvádro s kravatou a vyšel kupředu sálu.Před sálem byla malá šatna.Nechal jsem si v úschově kabát a s lístek si strčil do kalhot.Vlevo byl stůl a za ním seděl muž kolem 150 centimetrů a skřehotavým hlasem řekl:,,Vstupný je kilo ,máš?“ otázal se ,,mám!“houkl sem na něj a podal mu stokorunu.,,Losy si koupíš?“ ,,Jo koupím“odvětil jsem a dal mu další stovku ,,A ještě...“ začal zase něco hučet. Nenechal jsem ho ani doodpovědět a podal další 100.Vmísil jsem se do davu.Ale ne a ne do davu zapadnout.Všichni ve vojenských uniformách a jak vůl v kvádru. ,,Ještě že jsem nešel na ten plaveckej ples.“povzdychl jsem si a pokračoval dál.Všicni mi nabízeli maskáče čutory a samopaly.Chlastalo se o sto šest.Pivo a tvrdé lihoviny tekly proudem.K půlnoci byla vyhlášena tombola.Lístky na tombolu jsem měl to ano ale štěstí se na mě neusmálo.Až když byla vyhlášena první a poslední cena.Najednou hlas Josefa Tučného pronesl číslo 6.Vyběhl jsem na podium a ukázal lístek.Josef se dal do hlasitého smíchu .,,Ty debile to je lístek od šatny!“Strapněný jsem se vrátil mezi lidi.Vyhlašovala se poslední cena tomboly.Padlo číslo 27. Kdo jiný mohl být tím štastným než já.Jiný lístek od šatny jsem už nevlastnil a tak jsem se podruhé dobelhal na podium.,,Tuto cenu věnovalo ZOD Dolní potouchlice .“Vyhlásil slavnostně a předal mi klíče od zámku.Byla mi dána rada abych si šel zkontrolovat svoji výhru.Před hospodou s kterou sál sousedil byl na řetězu uvázán dvojkolák z hnojem.Vrátil jsem se zpět na sál a poděkoval za výhru.Zábava pokračovala v plném proudu až do 3 hodin ráno kdy Josef Tučný vyhlásil všeobecnou mobilizaci a všichni jeho spolubojovníci se chopili zbraní.,,Si špión!“ Řekl soudek a všichni jeho vojáci začali natahovat uzávěry svých z braní.Vyběhl jsem jako střelený , čapnul dvojkolák z hnojem a ve spršce střel utíkal k domovu.Kupka hnoje mi poskytovala dostatečný štít a tak sem rychle zmizel ve tmě.Hned ráno jsem šel občíhnout situaci před sálem.Vypadalo to jako po bitvě u Verdenu. Všude se váleli maskáčoví vojáci s lahvemi alkoholu v jedné a s flintou v druhé ruce. Vzal jsem si sebou i dvojkolák.Každému jsem dal dobrou hromádku na kabát.Pomsta byla ,,sladká“.