Pan Zakázka

Anotace: Poslední kapitola z knihy Soumrak Casanovy.Veselé příhody důchodce v prodejně s drahými parfémy.

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Pan Zakázka
Pracující důchodce Dobromil Ošlejšek stojí v prodejně s drahými parfémy už pátý rok. Stal se součástí obchodu. V poslední době se mu dostalo toho nejvyššího ocenění. Na prsou se mu ale neklimbá medaile za věrnost. Jeho vyznamenání má daleko větší cenu. Prodavačky se před ním navzájem pomlouvají. Vůbec je totiž nenapadne, že by to ten hlídací regál mohl vykecat té dotyčné nepřítomné pomlouvané kolegyni!
Pracující důchodce Dobromil upadl do životního stereotypu. Dva roky už slouží každý den a také i v sobotu. Jeho dny se podobají jeden druhému jako vejce vejci. Hlídač stojí v prodejně a za sklem výlohy se venku mění roční období.Kolegové z agentury jej vůbec nekontrolují. Ohlásí jeho přítomnost v prodejně mobilem z úplně jiného místa. Manažerka ani neposílá do prodejny šichťák. Dobromilovi stačí v případě potřeby zvednout telefon a místo něj se pak dostaví náhradník.
Hlídač má už za tu dobu celou sbírku jím sledovaných stálých zákaznic. On také musí být znám jako falešný pěťák. Stereotyp jeho života nabývá až groteskních rozměrů. Každé ráno vystupuje v Brně na hlavním nádraží. Prochází podchodem a v prodejně knih kupuje Právo a lístek na tramvaj za deset korun. Když náhodou lístek nepotřebuje, prodavačka hlásí lakonicky.,,Dnes nic?“ Prochází pak kolem WC a vždy přede dveřmi jej popadne nutkání. Vchází dovnitř a madam mu podává kelímek s toaletním papírem a klíčkem. Dostává za to nezdaněných pět korun přímo na dlaň. Cesta na pracoviště pokračuje kolem prodejny s masnými produkty. Dobromil vchází a prodavačka klade na pult pět rohlíků, chlazenou láhev Dobré vody a kelímek s pastou z uzeného masa. Tento stereotyp si zákazník hlídá. V prodejně si také natočí z automatu kelímek černé kávy bez cukru za dvanáct korun. Do prodejny přichází vždy pět minut před začátkem služby a pravidelně pět minut čeká než se uvolní šatna v této ponorce. V šatničce se přezouvá do slušivých sandálů modré barvy. Dále je opatřen modrou železničářskou košilí, kalhotami téhož původu, modrou vestou a modrou vázankou. Na prsou mu visí štítek s fotografií a číslem 213. Takto vybaven, vstupuje už pátý rok do prodejny a začíná počítat zákaznice. Někdy pološeptem. Kolikrát to uslyší zákaznice a zvědavě pozorují šeptajícího člověka. Zvlášť bujnou fantazií opatřené ženy si mohou vydedukovat, že si zde tajně přivydělává mnich, aby si za vydělané peníze mohl zakoupit DVD s pornem.
Paní vedoucí je workoholik. Neustále poletuje a s mobilem na uchu stále něco vyřizuje. Dobromil zná tenhle typ dobře z dob, kdy býval ještě člověkem. Takový byl jeho poslední přednosta. Paní vedoucí se jmenuje Světlana. Jednou zaregistroval hlídač její nepřítomnost a v přítomností čtyř prodavaček prohlásil:,,A kdepak poletuje dnes naše světlice?“Prodavačka Jarinka najednou vykřikla:,,Jé holky, to je nápad. Budeme jí tak říkat!“Hlídací regál měl pak velkou práci to těm děvčatům rozmluvit. Nechaly se ukecat, ale prostořeký vtipálek musel zaplatit ,,držhubné“.Stálo jej to stovku za čtyři kytičky sněženek.Prodávala je venku smutná důchodkyně a kupec dostal množstevní slevu.
Paní vedoucí kraluje v prodejně pevnou rukou. Své ovečky drží zkrátka, na Dobromila však nemá špagát.On je totiž, jako ordonanc jedenácté mařkumpánice Josef Švejk, pod cizím velením. Přesto musí dodržovat jistá pravidla, v podstatě zákazy. Často prodlévá v komptoáru u paní vedoucí a je mu naznačeno, že takhle ne.
,,Pane hlídači, znečisťuje záchod. Děvčata musí uklízet a někdy je mísa znečistěna způsobem, který může zavinit jenom chlap!“Dobromil si vše vysvětlil po svém. Asi bude muset při vykonávaní malé potřeby sedět, jako všechny přítomné ženy! Upustil od tohoto způsobu a mísu po výkonu otírá kapesníkem. Jindy zase:,, Doufám, že nepůjdete na záchod v případě, když některá z prodavaček pojídá svačinu!“ Nutno podotknout že vzadu za prodejnou je úzká protáhlá místnost ze šatnou, kuchyňkou a záchodem. Vše zařazeno chronologicky za sebou. Dobromil jednou prohlásil:,,Děvčata tohle znám, přesně tolik prostoru bylo na palubě ponorky U 110, na které jsem zahynul jako německý námořník v minulém životě!“
Prodavačky vedou s ostrahou jenom nutnou a krátkou konverzaci. Kupodivu jedna z kosmetiček, ta nejhodnější, sdělila hlídači další pravdu.Dobromil se dotázal:,, A slečno Lenko, co když já budu v kuchyňce svačit a některé z vás se bude chtít jít na záchod?“ A odpověď zněla:,,Vy nemáte v pracovní době co svačit, na to máte půlhodinovou přestávku!“
V prodejně se nesmí kecat v přítomnosti zákaznic. Dále se nesmí pojídat rohlíky, lízat zmrzlina, pít z doneseného kelímku káva. To je všechno v pořádku a hlídací regál všechno dodržuje.
Jednoho dne byl opět hlídač předvolán do velícího komptoáru Rychle si v hlavě uspořádal všechny možné prohřešky.Byl přivítán vlídně, a to jej zarazilo.Paní vedoucí pravila :,, V minulých dnech se v prodejně ztratily dva drahé parfémy, každý za patnáct stovek.“ A sakra to bude průšvih, napadlo hlídače.Opak byl však pravdou. Vedoucí pak sdělila:,,Pane hlídači, budete nastupovat do práce o půlhodinu dříve. Už to mám posvěcené z vyšších míst. Budete v prodejně devět a půl hodiny. Na přestávku budete chodit nepravidelně. Nekalé živly sledují váš odchod a v prodejně vzniká nebezpečí krádeží.“
Tyto věty zapůsobily jako balzám na duši osloveného člověka. Domníval se totiž, že v prodejně stojí celou tu dobu zbytečně. Asi to tak je, ale bezmezná důvěra firmy k jeho službám každého potěší.
A v prodejně se dějí věci. Pro člověka s očima otevřenýma se vytváří situace hodné k zaznamenání.
,,Paní tak pojďte, vždyť vám dávám přednost!“ křičí stará dáma v modrém kostýmu.Holí klepe do stěny před sebou. Stejná paní v zrcadle činí totéž. Zrcadlo totiž zabírá celou stěnu a vytváří dojem větší místnosti. Lidé v prodejně vytuhnou a začínají se bavit. A tu Dobromil přistoupí k dámě, jemně ji uchopí za ramena a vlídně praví:.Ale paní to jste přece vy! Ale máte štěstí. Tuhle se jeden pán s tím druhým pánem za stěnou v prodejně popral!“
Jindy paní vedoucí odchází. Zůstává jedna prodavačka, hlídač a řemeslník opravující regály.Paní vedoucí je v dobrém rozmaru a šveholí k prodavačce:,,Markétko, máš tady teď na hlídání dva pány.“A hlídač reaguje:,,Markétko, musíte si vybrat, kterého z nás budete hlídat více!“
Zvláštní kapitolu tvoří slevy a ekologické tašky. Taška se prodává pouze k nákupu za patnáct korun.Je až s podivem, kolik zákaznic přichází jen pro tu tašku a kolik zklamaně bez zní odchází. Akorát jedna žena z lidu se šátkem na hlavě si po informaci o vazbě nákupu odskočila vzadu do patřičného regálu.. Zakoupila si olejovou kuličku do vany za devatenáct korun. Pochopila, že výše nákupu není limitována.K tomuto tématu se víže překrásná věta, odposlechnutá vnímavou ostrahou. Jedna paní pravila u pultu:,,Už mám od vás třetí tuhle tašku. U jedné se mi utrhlo ucho a u druhé mi zase dírou vypadly na zem rohlíky. Dejte mi tedy tu třetí. Je to fakt výborná taška!“
Z prodejny je vidět ven na rušnou ulici. A zde se teprve dějí věci. Hejna žebráků se promenují před očima pozorovatele. Bezdomovci pochodují bezcílně, žebráci a rozdavači reklam obtěžují procházející. Přímo před vchodem do prodejny jsou dva odpadkové koše.. Kolem je pořád rušno. V poslední době se u popelnic vyskytují stále lépe oblečení lidé.Dobromil celou tu různorodou partu pojmenoval Lid popelnicových polí.Tuto partu čas od času vystřídají zaměstnanci sousední banky. Chodí o přestávkách k popelnicím kouřit a hlídač – pozorovatel je nazval Bratrstvo dýmějového moru.
A život jde dál. Krize, nekrize. Ženy chtějí být krásné v každé a za každou cenu. Dobromil je relativně zdráv a neustále veselé mysli.V prodejně je už v podstatě jako živý inventář. Na svou práci má systém. V prodejně je patogenní zóna. Vždy vypne všechny smysly kromě očí a v hlavě se mu vytvářejí příběhy.Tuhle si v prodejně vymyslel příběh a doma jej napsal za přestávku a druhý poločas fotbalového utkání. Napsal to za hodinu poslal do redakce časopisu kde mu příběhy otiskují. Psaní a pozorování okolí je koníček pracujícího důchodce.
Jednou hlídací regál uvažoval o smyslu života. Zadumán, najednou otevřel knihu služeb v modrých deskách. Nahoře ležela nová obálka, zařazená paní vedoucí z došlé pošty Na obálce byl stručný nápis.
Z A K Á Z K A
A tak důchodce pochopil. Je to o něm. Agentůra informuje firmu o pravidlech a povinnostech ostrahy a podmínkách působení jejího zaměstnance v této prodejně. Ano, už to má. Důchodce Dobromil Ošlejšek ztratil v tomto prostoru svoji identitu. Místo něj zde po celou dobu stojí jiný muž. Jmenuje se Pan Zakázka.