ČERNÁ RUKA

Anotace: Vzpomínka na krásné časy totalitního pracovního nasazení.

ČERNÁ RUKA

Výpravčí Ludvík Kuneš se stal v polovině osmdesátých let ve své vísce obecním kronikářem.Byl osloven předsedou Místního národního výboru.Prolátlo se totiž že Ludva píše velice pečlivě a čtivě kroniku místním fotbalistům. Prosba byla velice naléhavá. Bývalý kronikář totiž totálně zblbnul. To, že v posledním roce psal do kroniky zmatené blbosti, to by ani tak nevadilo. Kroniku stejně nikdo nečetl. On však začal kroniku ilustrovat. Když psal o výstavbě místní nádražní budovy, ilustroval celý zápis kubistickou malbou velice podobnou neslušnému obrázku.Ludva pochopil, že kroniku stejně nikdo nečte a že ji nečtou ani příslušné orgány. Začal tedy psát kroniku pravdivě. Prohřešil se vědomě proti zásadě – čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Každý kronikář je přece poplatný své době.Celá práce jej začala bavit a těch patnáct stovek ročně také nebylo k zahození.
Sametová revoluce padla kronikáři hanebně do zad.Psal pořád jako za starých časů. Kvas a kadlub roku 1989 hodnotil pravdivě a po svém. Napsal zprávu o velkém jednáni v sále kulturního domu. Poznamenal však, že všechna důležitá rozhodnutí se odehrávala na malé lávce nad místním potokem. Velké slavnostní vystoupení Sokolů k sedmdesátinám organizace v sále kulturního domu ocenil jako chlubení se cizím peřím. Domácí prý akorát odnášeli žíněnky.O hasičích napsal,že přešli kolektivně z prvomájového průvodu do průvodu o Boží těle. Stranu zelených znectil tím, že přivezli strom republiky na dvoukoláku z lesa. Napsal také, že Strom republiky zasadilo všech pět členů Československé strany socialistické. Z toho že byli čtyři členové jedné rodiny a jedna důchodkyně!Lidovce připomněl tím, že prý se derou k moci silou svých dvaceti sedmi členů s věkovým průměrem šedesát let.Tentokrát byla kronika čtena a kronikář byl odejit.Pravda přece vítězí jen na standartě prezidenta republiky.Jako kronikář měl Ludva za povinnost navštěvovat výroční členské schůze všech spolků.Vždy se bavil počtem nahlášených brigádnických hodin. I když se toho hodně udělalo, vykázané hodiny by musely za vesnicí postavit Eifelovu věž. S podobným problémem se ale výpravčí Kuneš setkal za komunistů i ve stanici Dobrotín.
K posunu se přihlásil pan Josef Plachý. Přišel ,, z ulice“. Snad se prý potuloval někde ve stavebnictví. Dlužno dodat, že to byl posunovač na baterky. Vedoucí posunu se často sázel s kolegy, kolik vozů že nový posunovač vytáhne do výtažné koleje, když měl nařízeno vytáhnout třeba čtyři.Jedinou jistotou bylo, že nový posunovač rozezná modrou barvu od bílé.Kolikrát se také stalo, že posunující díl prostě stál jako přibitý, i když na seřaďovacím návěstidle svítila bílá.Posunovač chyběl. Někde se flákal.A začaly se dít věci. Zedník Zimostráz, který stavěl příčku v dopravní kanceláři půl roku, našel na svém civilním oděvu papír připíchnutý spínacím špendlíkem. Stálo na něm JSEŠ SLEDOVÁN a podpis Černá ruka! Zedník to bral jako žert. Dále telefonoval každý den na všechny strany. Tu chyběl cement, tu písek. Takhle vydržel varírovat půl roku, i když doma postavil synům tři baráky. Jakmile si odskočil, objevil se další papír s nakreslenou černou rukou. Bylo jo jako paličskej list v divadelní hře Naši furianti.Zedníci, kteří pokládali betonové dlažební kostky dvacet na dvacet před staniční budovou čtrnáct dnů, také byli obtěžování výhružnými papírky s obrázkem černé ruky. Napřed se tomu smáli, ale tajemný pronásledovatel je zásoboval obrázky skoro každý den.Podezřelým se stal kdekdo.Chlapi si pracoviště hlídali. Vše marno. Hlavním podezřelým se stal vozmistr Tonda Daněk. Ten prohlásil jednou na adresu zedníků:,,Pánové těch pět set dvacet dlaždic, které tady kladete čtrnáctý den, ty jsem já doma položil na dvoře s jedním helfrem za sobotu!
Posunovač Josef Plachý dlouho na nádraží nepobyl. Prostě mu to nešlo. Snad by se časem otrkal, ale táhlo ho to jinam.Snad odešel někam na stavbu a dráha se pro něj stala jen epizodou. A tak jednou, když seděl s výpravčím Kunešem na lavičce před nádražní budovou, svěřil se.Pravil:,,Víte pane výpravčí, já jsem takovým řemeslníkům dělal šéfa. Psali si hodiny měli jich jako hodináři. Já to podepisoval, abych měl pokoj. Najednou jsem dostal strach, že se na ty podfuky příjde. A já do kriminálu nechci. No a tady mám poslední pozdravení.“A udivenému výpravčímu dal poslední pozdrav řemeslníkům. Bylo na něm napsáno ZA DNEŠNÍ SMĚNU JSTE VŠICHNI DOHROMADY UDĚLALI VÝKON ZA PĚT KORUN ŠEDESÁT - ČERNÁ RUKA!