DISKVALIFIKACE !!

Anotace: Ze života závodnic ... Jména jsou smyšlená, ale příběh podle pravdy :)

,, Cože ?? Jooo … Konečně nebudeme závodit v těch odpornejch červenejch kostýmech. ´´ ani si nedokážete představit, jakou jsme měly s holkama radost, když nám Kačka oznámila, že budeme vystupovat v jiném kostýmu než do téhle doby … Na červené kostými se stříbrnnými flitry a ohni po stranách, ze kterých nám lezla podprsenka a byly krátké rukávy, jsme byly alergické. A teď nám seniorky půjčí kostými. Máme obrovské štěstí, že na tyhle závody jet nemůžou. Jsou prostě moc dobrý :)
,, A vyzkoušejte si je doma. Budete si je muset zapošít nebo poupravit.´´ jako by nám to snad neříkala. Doma jsem si kalhoty sice zkoušela a bylo to ok, ale na závodech začaly prostě padat. Je sice pravda, že Kačka nadávala, že jsem si je neupravila doma, ale to mi bylo jedno. Byla jsem klidnější.
Před odjezdem jsme nebyly ani trochu nervózní. Což bylo hodně divný a tak jsem tak trochu čekala nějakou katastrofu. Všechno ale vypadalo v pohodě tak jsem naší dobrou náladu neřešila.
,, SK Severka, trenérka Kateřina Černá, dívky Nikola Tamberová, Naďa Čistá, Martina Kašíkovská, Gabriela Marešová, Lucie Flintová a Markéta Slavíková se skladbou Duo step. ´´ teď už začínala být cítit nervozita. Vzhledem k tomu, že podlahovou zkoušku jsme naprosto zvoraly ( tvářily jsme se jako mrtvoly ) jsme začínaly být s nervama v kýblu. Předtím jsme si to sice několikrát vyzkoušely na chodbě školy, ve které se závody konaly, ale tak nějak to nebylo ani dobrý, natož perfektní. Upřímně řečeno jsme předkolo naprosto zvoraly. Nedotažený ruce, mimo rytmus, každá jsme šla jinak. Kdybyste nás viděli, asi byste si řekly: Proboha co ty tu dělaj ?? No … Každopádně jsme si to nijak nebraly. Byly jsme zvyklé, že nejsme nejlepší. Jen jsme se vždycky umístily, takže nám bylo jedno, že to jednou nevyjde a budeme poslední. Tak jsme se tak procházely po chodbách školy a docela se bavily. Pak ale zavolala Kačka a mi tedy celé rozjařené nastoupily. Čekaly jsme, že nám řekne, že takhle se teda fakt neumístíme, a že musíme zabrat. Pak že nebudem poslední. Bohužel nám oznámila, že poslední teda budeme stoprocentně. ,, Jak je možný, že vám koukaly zadky ??´´ bylo mi jasný, že je to na mě a docela dost jsem se styděla. ,,Hlavně Gabče a Martině. Vždyť jsem vám říkala, že si to máte doma zkusit a zapošít nebo zkrátit.´´ dobře, nebyla jsem to já, ale i tak mi bylo dost mizerně. Takhle naštvaná na nás Kačka nikdy nebyla. Hlavně proto, že porotce, která jí to řekla byla ta nejhorší a neprofesionální závody ( které se pořádají pro začátečníky ) jsou pro ně všechny podřadné. Sice nám bylo divné, proč Kačku vyhlašují aby tam přišla, ale prostě jsme to neřešily. Super. Vzaly jsme si teda jehlu a nit a to co jsme na těch kalhotech vykouzlily bylo fakt děsný. Gabča sice tvrdila, že umí šít, ale moc to tak nevypadalo. No, hlavní bylo, že to drželo.
Na hlavní kolo jsme nastoupily zcela uvolněné a rozhodly jsme se, že to zacvičíme pro Kačku. Věděly jsme, že nemůžeme vyhrát a tak jsem se rozhodly zajet to nejlíp jak jen to půjde. Vlastně jsem už byly jakoby diskvalifikované, takže to bylo jedno. Poslední bysme byly tak jako tak. Začla hrát hudba a já viděla, že porotci zírají do svých papírů jako bychom tam snad ani nebyly. Říkala jsem si, že to snad ani není možný. Mrzelo to. Najednou bylo vidět jak se hlavy porotců zvedají a zírají na nás, div ne, že s otevřenou pusou. Byly jsme nadšené.
Nakonec jsme skončily třetí, takže to byl super výkon. Líp jsme vlastně ani nikdy necvičily.
Cestou domů jsme se pořád dívaly na video, které natočila Nadina máma. Vypadaly jsme jako naše seniorky, které jsou opravdu skvělé v tom co dělají. Tvrdily to i kadetky. Měly jsme takovou radost, že se to snad ani nedá popsat.
Od té doby si říkáme prdelky :D …