Já Tě prostě miluji - PARODIE :-D 5.kapitola

Anotace: Předposlední kapitola.. komentáře vítány!!!

Sbírka: Já Tě prostě miluji - PARODIE :-D

5. Kapitola (originál http://liter.cz/Romany/220152-view.aspx)

Ráno si nechala Nadine osedlat svou klisničku , která se jmenovala Forever a vyjela si na projížďku. Nechala Forever, aby si zvolila kam chce jet. Kochala se okolní přírodou , když zjistila na jakém podivném místě je. Forever zastavila a nechtěla jet dál. „Pojď Forever, tady se nebudeme zdržovat.“ Ale Forever nechtěla a stála, jako přibitá k zemi. Nadine náhle ucítila, jak se kolem ní citelně ochladilo a náhle jí zachvátilo tolik negativních pocitů. Nejvýrazněji pocítila naprosté zoufalství, z něhož se jí až začalo dělat špatně od žaludku. Už to nevydržela a začala zvracet z koňského hřbetu špagety. „Bože, neměla jsem jíst ráno ty špagety s mexickým kořením...teď mě to pekelně pálí v jícnu...“ Řekla si pro sebe nešťastně. Dále cítila něčí smutnou přítomnost. Jako kdyby jí ten, nebo ta dotyčná chtěla varovat. Ale před čím? Nadin byla od malička nebojácná ale teď poprvé pocítila strach...
„Kde jen může být?“ Schovává se snad anebo... Bože, já byl ale debil. Nadával si James v duchu. To snad není pravda, nakonec se budu muset zeptat její matky Anny. A pak se to stalo. James ucítil volání, ne, doslova uslyšel. Ale kdo, a jak a hlavně proč??
Cítila se jako omámená. Byla jí zima, a pak najednou horko. V hlavě měla mlhu, a pak se jí vše vrátila. Vzpomněla si jak se tam dostala a vzpomněla si i na pocit jež se jí těsně před tím než..., ale co se vlastně stalo? Pokusila se zdvihnout, ale zakřičela bolestí. Zřejmě při pádu z koně, jak jinak by se mohla ocitnout na zemi. Poranila si nohu. Ale Nadin nezoufala. Teprve k večeru se začala strachovat. Už byla tma a mobil si zapomněla doma... To je ale smůla,co?
„Lady, nevíte kde bych našel Nadine? Hledám ji snad celou věčnost. A nemohu ji najít! Anna se na něho zahleděla a odvětila: „Nevím ale váš otec mi myslím říkal, že si vzala koně a jela se projet.“ S posledními slovy se vrátila ke svému vyšívání. James znovu okusil ten pocit, že ho někdo neodbytně potřebuje. Pak jím projelo náhlé poznání: „Je v nebezpečí!!!“ Nečekal a nechal si osedlat koně a tvářil se jako ďábel.
Nadin zcela náhle znovu obestřela naléhavá nicota. Na nic nečekala a zavolala: „Jamesi pospěš prosím...“ Ten na nic nečekal a vyrazil rychle na pomoc. Náhle také ucítil ten zvláštní chlad. Jeho myšlenky patřily celé Nadine, a tak si toho moc nevšímal. Když jí uviděl, bylo mu jasné, že noha, jenž měla ve velmi divném úhlu, bude nejspíš zlomená. Pohledem zhodnotil situaci a jal se Nadin uklidnit. Ta mu vše vyprávěla a James se teprve tehdy, potom co vyslechl její příběh, rovzpomněl na dávné události spojené s jeho rodem. Chvíli stál zamyšlený a hrdý ve zkaleném světle lucerny. A pak se rozhodl Nadine vše povyprávět.
„Víš, už jak jsem ti říkal minule s tím tvrdým sexem...my jsme úchylná rodina... teda předci...Sestřenice mého předka se sem kdysi dávno přistěhovala. Byla neskutečně krásná a jmenovala se Messalina. Bohužel se zamilovala do jednoho vévody. Ten už ale byl ženatý, a tak se rozhodla, že ze sebe udělá jeho milenku. Ten souhlasil....Byl tím nápadem přímo posedlý. A posedlý proto, že ona byla jediná, která uměla tak bezvadně kouřit. Celý proces sado maso a kouření uměla vychutnávat a dělat to božsky. Vévoda to tak miloval, že vždy přišel do starého mlýna a tam si užíval opakovaného vyvrcholení. Ale jednou, před služební cestou byl tak nadržení ze vzrušení, že jí ho nacpal do pusy tak hluboko, že jí vyrazil dech a zabil jí tím...nevěděl co s tím, a tak se aspoň dodělal, a pak jí hodil do mlýnského kola, kde se rozsekala na kousíčky. Vesničané tvrdí, že dodnes každý večer chodí po mlýně a hledá osvobození, protože nevyšla pravda na jevo a vévoda vraždu ututlal. Já ale pochybuji, že jejich svědectví je objektivní. Všichni jsou pověrčiví blázni.“ S posledními slovy vstal a zvedl Nadine, která těžce vykřikla bolestí. Vysadil ji na koně a vyhoupl se za ní.
Celou cestu Nadine přemýšlela a došla k závěru, že ať James tvrdí cokoliv, tak vesničané nejsou hloupí. „Já blbec proč jsem jí to vůbec říkal? Teď nad tím bude přemýšlet a bude tomu chtít přijít na kloub.“
„Lorde? Mohu se vás pozeptat? Víte, James mi vyprávěl o Messalině... A já, no nevím co si o tom mám myslet! Věděla jsem už od začátku, že jste úchylná rodina, ale až tak, to jsem nečekala...“ Gareth zčervenal jak rajské jablíčko a rychle to zamluvil: „Drahá, Messalina prý napsala nějaké dokumenty před smrtí a ukryla je ve tvém pokoji. Můj praděda je hledal, ale nenašel je.. Dávám to svolení je hledat, snad se objasní skutečnost a Messalina bude mít klidu...“ Nadine jej políbila a šla do svého pokoje hledat dokumenty. Nadine zuřivě prohledávala pokoj a obracela ho naruby. V tom vletěl do pokoje James. „Co to tady vyvádíš???“ Nadine mu rozrušeně odpověděla: „Pravdu!“ James se zhluboka nadechl, a pak zcela spontánně praštil pěstí do zdi.
Oba překvapeně sledovali jak usedá prach a ve zdi zeje díra. Nadine se opatrně přemístila k otvoru a vyndala nějaké staré papíry. Zvysoka si povzdechla a James se zvědavě nahnul. Vzápětí překvapeně vykřikl: „ To jsou Messalininy spisy! Probůh, ale jak se jí povedlo dostat je do zdi?“ Nadine se zhluboka nadechla a vyhrkla: „Víš co to znamená, ty vole???“
Večer jeli oba na koních k mlýnu. Když byli uvnitř Nadine zavolala do ticha poloprázdné budovy: „Messalino? Našli jsme tvé dokumenty! Co s nimi máme udělat? Ukrýt je znovu? Starým mlýnem náhle prudce zafoukal vítr až Nadine porazil a vyrazil jí dokumenty z ruky. Pak se ozval James: „ Nebo je máme zveřejnit?“ Nic, pouze ticho. Pak se před nimi rozlila zář světla, z kterého se začala tvořit postava mladé, ale vrásčité dívky... „OOO....drahý příbuzní...zachránili jste mě...našli jste dokumenty o mé lásce s vévodou...zjistili jste pravdu, kterou musíte rozšířit dál, aby všichni věděli, jak mě vévoda zabil. teď už budu mít klid a můžu odejít....a vy dva, hodíte se k sobě a milujete se...vy to víte. Zůstaňte spolu....a ty Jamesi, nevyžaduj sado maso jako já, jinak přijdeš o vše....“ Řekl přízrak Messaliny a hned potom se rozplynula a už jí nikdy nikdo neviděl.
James položil Nadin ukazováček na rty a řekl: „Má pravdu a já proto říkám.. Miluji tě krásná vílo a to tak moc, že bych tě raději rozsekal motorovou pilou na kousíčky, které bych následně rozposílal poštou, než aby ti dovolil vzít si někoho jiného. A pak se přiblbě usmál. Po těchto uklidňujících slovech se mu Nadine vrhla kolem krku. Pak řekla: „Miluji tě jako nikoho jiného a doufám, že tě smím požádat o ruku!“ James se na ni díval a při posledních slovech se usmál: „Neměl bych žádat já tebe?“ Nadine se rozesmála a odvětila: „Ne! Buďme trošku netradiční!“ vzali se za ruce a běželi loukou, aby tu radostnou novinu řekli rodičům.