Já chci taky - probuzení + začátek špehování

Anotace: Tato povídka pojednáva o chlapci, který je trochu jiný než ostatní kluci v jeho věku. O dětství ani nemluvě. Načež se mu stane vážná nehoda, po které bude ještě prazvláštnější. Navíc děj tohoto příběhu se odehráva v Japonsku.

Potácel jsem se ve tmě, tak hustá tma, že ji nebylo možné prohlédnout. Snažil jsem se, aspoň nalézt trochu světla, když tu se pár jiskřiček objevilo, ale opět pohasli. Soustředil jsem se ze všech sil se probrat. Křičel jsem, ale nikdo mě neslyšel. Chtěl jsem přijít zas k sobě, bohužel to jaksi nešlo. "Pomoc, pomoc! Nemůžu se probudit," takto já křičel, aby mi někdo pomohl, nicméně to přišlo nazmar. Soustředil jsem se, co jen to šlo. Když tu se opět ukázalo trochu toho světla. Tím jsem se usilovněji soustředil, až konečně jsem otevřel víčka a byl zas vzhůru.
Ten šok, že se nemohu probrat, ještě neodezněl. Oči mi běhaly po místnosti, co se vlastně stalo? Nikoho jsem neviděl a bylo dost pozdě k poledni. Pak se můj pohled obrátil na levou stranu a viděl tam, Miyu s Literi jak vedle mě leží na podlaze. Na to hned můj zrak sjel dolů, abych se podíval na sebe samého. Já byl zabalený v jakési staré přikrývce s obkladem na čele. Miyu a Literi takto vypadali velice rozkošně. Miyu si hlavu podepřela o ruce, a tak měla provizorní polštář. Vypadala nádherně jako andílek. Úplně jsem se nad tím rozplýval. Literi naopak si položila hlavu na její stehna, takto to vypadalo jakoby takový had. Ona objímala její stehna a hlavu na nich měla položenou a klidně oddychovala, hajala, až se jí dělala bublina u nosu. V tu chvíli jsem zakašlal, což potom následovalo jediné, že se Miyu probudila. Vytrhl jsem ji z jejího lehkého spaní. Pomalounku se zvedala a promnula si oči. Přitom vypadala jako by ji někdo přetáhl pytlem. Když najednou spatřila mě, že jsem zas při vědomí, tak se rozzářila jak sluníčko a hnedka byla pryč ta nehezká rozespalost.

" Jeeee, Takene nevíš ani jak jsem ráda, že ses probral, měli jsme o tebe strach, báli jsme se, že se už neprobudíš, proto taky jsem zavolala lékaře, protože Literi ještě ani nedosáhne na ten nástěnný telefon, a ten povídal, že tu ihned bude. Tys nám nahnal strachu, ufff," pověděla mi.
V tom se její výraz změnil z úsměvu na zamračení a náhle se probudila i má malá sestřička.
" To máš z toho, že jsi včera byl jen tak nelehko v tom dešti a stál tam jak trumbera. A navíc sis nechal ty promočený šaty na sobě, to se potom nediv, že něco chytíš. Máš zvýšenou teplotu. Naštěstí obě jsme v mžiku reagovali a trošku ti ji srazili dolů," takto skončila svou káravou řeč. Ale to nestačilo, Yu se musela hned přidat, tak začala do mě taky tak rejpat: " No, no, Miyu má plavdu, ty tlumbelo, co sis myslel. Jako tak mi dát. Heč, za to tě potlestám, že si takový blbec a nedávaš si pozol, za to si vezmu nějaké tvoje stalé šaty," pak udělala na mě ten nejvíc provokativní kukuč, co dokáže, až mě to doběhlo.
Chtěl jsem na to hned reagovat, ale těžko se mi skládala slova, protože můj jazyk byl jak přibitý k dolní čelist, ztěžkly a jen tak, tak jsem vytvořil pár slov. Moc jsem se musel snažit, abych ze sebe něco vypravil. " Zkusíš se mi štrachat ve věcech a uvidíš, co udělám tvé Hello kitty. Tomu blbému plyšáku, co ho máš tak ráda," Literi na mě vyletěla: No, jen se o to pokus a zažiješ peklo na Zemi." " Jo, klidně tak pojď." Yu na mě skočila jak divoká saň a začal mě tahat za vlasy a lechtat všude, kde věděla, že jsem lechtivý.
Mně se na tu chvilku všecka síla vrátila do končetin, tak já ji na oplátku mačkal líčka k sobě, až vypadala jak kapr, když špulí tu svou tlamu. Taky jsem jí pěstí drbal tím nepříjemný způsobem po vlasech. Ona zas změnila taktiku, že začala po mě házet všechno, co ji přišlo pod ruku. Až mě uhodil popelník. "Když tak přemýšlím, proč máme ten blbej popelník tady, vždyť nikdo z naší rodiny nekouří," přitom jsem si mnul bouli, která mi ihned vyrašila na čele. Na to Literi: " Nevím." A znovu se na mě vrhla jako bestie. Tloukla mě svými malými pěstmi do zad a já zas ji lechtal peříčkem, co jsem našel nedaleko sebe. Když v tu přiletěl obrovský levý hák od neznáma. Na to jsem jinak nemohl reagovat, než že jsem se složil jak skládací panák. " A dost," rázně řekla Miyu. " Chováte se jako malé děti." Já se ihned bránil a odpověděl jsem: " Yu se chová jako dítě, vlastně ona je ještě děcko, si nedá pokoj." Když to Yu slyšela, tak na mě vyjela tak, až se zvětšila na dva metry, vypadala jak nějaká bestie z filmu Godzila. " Kdo je u tebe dítě, ty helmafrodite. Navíc mi neříkej Yu." Následně skočila na mou přikrývku, pod níž jsem ležel. Začala mi roztahovat pusu, na obě strany. Doufám, že si dokážete představit, co mi s tou pusou tak udělala. Na to se ihned strhla velká chumelenice, velký oblak nás s Literi obklopoval. Rvali jsme se. Když mě zas umravnila Miyu ránou přímo do nosu. Já se opět po té ráně zkroutil jak papírová harmonika a zajel lehce, jak dopis pod dveře, pod přikrývku. " Řekla jsem vám už jednou, nechte toho," při tomhle rázném rozkazu vypadala jako ďábel, až z ní šla hrůza. Potom se letmo podívala na hodinky. " Jeeeej, já přijdu pozdě na tu schůzku s Reiikym." Už se zvedala a šla hbitě ke dveřím. Ale Yu do mě strčila a já zas do ní. Tak Yu strčila do mě víc a já zas stejnou měrou. :D Až jsme se opět do sebe pustili. Na to už neměla Miyu nervi, tak mi dala takovou kopačku, že mi zůstal obtisk podrážky se značkou výrobce na čele ještě následujícího dne. " Ještě jednou a uvidíte, musím rychle pryč, tak buďte hodný děti," dodala s krásným úsměvem. Přesto se Literi nenechala odbýt:" On si začal," já se blbě na ní podíval a řekl:
" Ne, ty."
"Ne, ty."
"Ne, ty."
"Ne, ty."

"Ty."
"Ty."
"Ty."
"Ty."
"Ty."
"Ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty." Navzájem jsme se s LIteri přeřvávali. Jenže za Miyu se zabouchly dveře a už nás neměl, kdo umravnit. Tak já toho nechal a koukal jak vyoraná myš, tak samo Literi, jelikož jsme si mysleli, že do nás zas Miyu skočí a zklidní nás. Literi se nějak z ničeho nic chopila mateřské péče, začala mě přikrývat a povídá: Nu, teď pěkně lež, musíš se vyspat z té holečky." Byl jsem z toho na větvi.
Potom po nějaké té chvilce jsem pověděl:
" Literi, kam že to šla Miyu."
"Plej s Leiikym."
"No jo, ale kam?"
" Plej do kina."
" Aha, tak to jo potom," pomalounku už se na mě započal snášet spánek, když náhle jsem si to uvědomil: " Cože do kina?"
" Jo do kina."
"Na jaký film?"
"No, že na něco hololovýho."
"Neeee, ten jeden šmejd Reiiky. To si říká kamarád, jak ho znám, tak zneužije toho, že se k němu Miyu bude tulit ze strachu a bůh ví, co udělá. Ten jeden prasák."
"Cože? Co jsi to říkal blácho?"
" Ale nic, nic. To se ti něco zdálo." Z nenadání se mi objevovali v hlavě různé představy o tom jak Reiiky zneužívá Miyu: " Neboj se Miyu to nebude bolet," říká Reiiky. " Prosím buď něžný," povídá polonahá Miyu."( představa Takena).
" Neeeeee, to neee! Musím s tím něco udělat." Vyřítil jsem se jako vítr z pod deky a uháněl se převlíci do něčeho v čem mohu ven. To viděla Literi, taktéž se do mě pustila jako drak:
"Co si jako myslíš, že děláš. Ještě teďka jsi tu ležel jak placka. Kam chceš jít plosimtě?"
" Musím dávat pozor na Miyu, protože Reiiky je všeho schopný."
" Neblbni, to je chceš špehovat?
" Nebudu je špehovat, jen dávat na ně pozor."
" Jo ale tomu se říká špehování."
" To není špehování," řek jsem trochu už rozčileně.
" Nu, stejně je to špehování," pronesla Literi potichu pro sebe.

" Není!!! To špehování!!!" Vyjel jsem na Literi jako ona předtím.
Obléknuty jsem vyrazil "dávat pozor" na Miyu a Reiikyho.





Pokračování příště ......

Autor: A.A.V.

Příští díl: Sledování Miyu a Reiikiho