Postřehy z gymplu

Anotace: zamýšlený cyklus povídek. Možná to ještě není nějak extra vtipné, spíš ironické, ale i na ten vtip časem dojde. komentujte prosim a hlavně to aspoň někdo čtěte ať mam pro koho psat:-D

Přeneseme se do malého města, kde rostou paneláky jako houby po dešti. Všude tam na vás dýchá čistý smog a všeobecně známé krásy lesů poznamenaných kyselými dešti, které obklopují celé toto prostředí. Právě na tomto místě na mírné vyvýšenině již několik let stojí jedna škola. Její uchvacující pověst je známá po celém kraji, ovšem jaké poměry tam panují doopravdy…

Bzz měla právě namířeno k jednomu nadějně vypadajícímu chlívku, tušila uvnitř hojnost velmi zajímavých objektů. v tom ji však strhnul proud vzduchu. Neměla tyto situace ráda, ještě pořádně nezvládala korigovat směr, a tak se zase rozplajzla o skleněnou tabuli. Když se zanedlouho vzpamatovala z lehkého otřesu mozku, zjistila, že jde o pootevřené okno splňující evropské normy. Odér linoucí se z něj v ní vzbudil zvědavost, a tak se, poháněna svou nezměrnou všetečností, vydala dovnitř. Něco tak lákavého už dlouho necítila, chtěla zjistit, co se ukrývá za tou vůní pižmu smíšeného s kvasícím ovocem. Odér ji přivedl až do jedné z šaten, vůně pižmu se linula z nesčetných 33 párů přezůvek, ale kvasící ovoce ne a ne se objevit!

Bzz-Bzz líně poletovala v jedné z šaten, ráda tady trávila odpoledne, kdy byla škola prázdná a nehrozily jí srážky se studenty či jiné nepříjemnosti. Nejlépe jí bylo v šatně hned naproti vchodu. Nejenže tam byly rozmanité druhy pochutin v podobě slupek od banánů, ohryzků, kvasících pomerančů a dalších, které důmyslní studenti skladovali v tašce a tvořili si soukromý BIO kompost, ale navíc mohla kdykoli proklouznout ven na nějakou tu výpravičku. Tedy, ne, že by ji to někam ven táhlo, vždyť tady to bylo tak zajímavé a tak obrovské, byl to celý její svět pozorovat všechny ty lidské hlouposti tady ve škole. Zrovna poňufávala pomeranč napadlý plísní hlavičkovou, když uslyšela, že je s ní někdo v šatně. Chvíli poslouchala, jak se bude vetřelec chovat, myslela, že se chce přivtěřit na pomeranč. Vykoukla tedy z igelitové tašky a uviděla Bzz, jak poletuje kousek od ní a něco čmuchá. Bzz si Bzz-Bzz všimla až při intuitivní otočce a pořádně se vyděsila.
„Ahoj, co na mě zkoušíš, takovéhle bafáky tady, jeden by se lek, já jsem Bzz.“¨
„Co tam koumáš? Pomeranč je tadyka v té tašce, jestli máš chuť.“ Bzz-Bzz nasadila pohostinný tón, Bzz se jí líbila a navíc se nestávalo často, že by měla dlouhodobou hodnotnou společnost. „Já jsem Bzz-Bzz.“
„Ty seš jako místní jo?“
„Místní… vlastně spíš domácí, vítej na půdě gymplu, občas tu bývá švandy k popukání.“
A tak se seznámily Bzz a Bzz-Bzz. Dnes jsou z nich nerozlučné přítelkyně.