UŽ JSEM SE ROZHODL

UŽ JSEM SE ROZHODL

Anotace: ...( ... )

S tím něco udělám … vstoupil jsem do růžového salónku,
který sloužil jako šatna s háčky a povolil opasek.
Gatě padly na podlahu,
já tam stál jak mne pánbůh stvořil,
v trenýrkách,
koukal na mě chlap a něčím se leštil.
Chvíli jsem váhal jestli poskočit, hups a trenýrky byly dole.
Ohnul jsem se k igelitce, zašmátral, našel, posadil.
Pečlivě hladím chlupy do jednoho směru, natahuju elasťáky,
on se pudruje.
Ták hotovo, jsem ze sebe nadmíru uchlácholen,
palce před zrcadlem zaklesnuté v ramínkách, natažené paže,
úsměv, plesk.
Bolest byla štiplavá a zanechala červené pruhy jako bych se oprudil.
Nevadí, vykročil jsem ke dveřím, odkud se linul pach potu.
"Tam ne!"
"Kam?", ptám se chlapa … máchl paží a zahalil se magneziem.
"Dobrý den", odpovědí mi bylo ticho a libá hudba labutí.
Zaujal jsem pevný postoj na ošoupané značce,
kterou ještě pamatuju ze spartakiády a rozpažil ruce.
"Tak ne příteli, paleček k ukazováčku, ty tři nahoru, ručičku výš,
co ty nohy, nožičky, no a lá á padede padede šup,
kde máš čokolády!?"
Byl jsem zmaten. Nikdo se ani nehnul, dva se olízovali a zdálo se mi,
že starší mrkl mým směrem, kterým se i vydal.
Uchopil mě za zadek, najednou byl vyšší, dýchal nosem
a druhou nohou opisoval podivné třepotavé kruhy těsně nad parketou.
Najednou mě sevřel v pase a máchal tělíčkem ve vzduchu.
Dělalo se mi špatně.
"Labuť, dělej labuť", povolil stisk a já se zřítil k zemi.
Elesťáky dodělaly zbytek, kroutil jsem se, hrabal nohama,
motal se do klubíčka, než ta bolest v rozkroku polevila
a já zůstal nehnutě ležet přikován k podlaze.
Zhluboka jsem vydechl.
Poslední tón dozněl vystřídán potleskem.
Suspíky nade mnou a plácající dlaně mě přivedly k vědomí,
postavily mezi sebe,
ty co se nedotýkaly plácaly záda a já nabral dech.
"Bravo, bravo, bravo" znělo mi v uších.
V mžitkách se rýsovala vychrtlá postava, strkala mi na hlavu paruku,
ovinula pas sukýnkou a utrousila, "tak zítra premiéra hošani".
Strkali jsme se v té malé růžové šatně bez skříněk dupkama,
bylo tam příjemně teplo, jen ten lesklý chlap stál před zrcadlem,
jedním okem sledoval bublinu na svých bicepsech, odrazem nás
a zdálo se mi, že tím druhým přimhouřeným mne.
Jsem zvědavý, jestli bude na premiéře v první řadě, chtěl bych,
mám mladé svaly rád. Zaslechl jsem i jeho jméno.
Rejža. Réjžo mu říkali.
Autor WAYWARD, 20.01.2011
Přečteno 649x
Tipy 16
Poslední tipující: dream in emptiness, PIPSQUEAK, zenge, modrá..., j.c., Květka Š., Dota Slunská, Kars, Romana Šamanka Ladyloba, Zasr. romantik
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

tyjo to je tak famózně napsané, že z toho fakt nemůžu.. ten styl je skvělý!!

21.01.2011 22:42:00 | dream in emptiness

to je Čajkovskij...
ST

21.01.2011 17:14:00 | zenge

... vidíš, už podruhé se směju...
:o)
Jiří

20.01.2011 21:00:00 | j.c.

Dost těžce si tě přestavuju v těch elasťáčkách, ale zdá se mi to jako noční můra.

20.01.2011 16:21:00 | Viktorie Zvalová

Super! Znám jednu baletku, třeba si to ráda přečte. Doporučím tě! ST*!

20.01.2011 01:17:00 | Zasr. romantik

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí