Drtiče vášní

Anotace: Žánr Humor/Krvavé. Psáno do soutěže Krvavé dny s podtématem "Jé ty jsi ale roztomilé zvířatko". Věnováno jedné spisovatelské kolegyni. Přeji příjemný kulturní šok.

Drtiče vášní

 

Praha 23:31 Sobota

 

"Děkuji," napsal Spisovatel ve vší zdvořilosti. Vypnul laptop, vytáhl zpod polštáře pistoli, navlékl si lehké kožené rukavice a vydal se na nedalekou cestu k metru.

 

Byl jako v transu. Těch několik málo lidí, kteří ještě nespali mu věnovali tázavé pohledy. Ignoroval je.

 

                Po několika minutách chůze přišel ke vstupu do metra. Sešel těch několik schodů.

 

                „No pane, to nemyslíte vážně?“ ozvalo se mu za zády. Dvojice městských strážníků k němu spěchala s jazykem na vestě. Nezaváhal.

 

                Malíkovou hranou sekl toho, co byl k němu blíž. Pseudopolicista s pravomocemi popeláře, vypoulil oči a chytl se za krk. Druhý si evidentně nevšiml zbraně za pasem, jelikož vytasil pouze teleskopický obušek. Spisovatel zkušeně uhnul, uchopil měšťáka v zápěstí, nastavil mu nohu a nechal setrvačnost, aby skorostrážce zákona poslala k zemi. Ozvalo se křupnutí. A pak ještě jedno. A ještě jedno.

 

                „Teleskopický obušek opakovaně selhal,“ zamručel Spisovatel při pohledu gumovou rukojeť čouhající ze spodiny lebeční. Otřel si krev o svou hruď. Sešel k nástupišti. Metro přijelo a On nastoupil. 

 

                Všichni ostatní cestující ho nevěřícně pozorovali. Stále je ignoroval. Metro se řítilo tunelem ale on myslel jenom na Ni. Nerozuměl tomu. Jak mohla být tak směla? Tak drzá? Taková nepřístojnost. Však on si velice dobře pamatoval, kde bydlí. Kde je to její doupě. Nic ji nezachrání. Nikdo.

 

                „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“

 

                Na poslední chvíli proklouzl z uzavírající se soupravy. Po policajtech zatím nebylo ani vidu ani slechu. Spisovatel se usmál. Jednotlivé metry dělícího od Ní mu postupně utíkaly pod nohama.

 

                „Jedna, dvě Freddy jde…“ zanotoval si, když bral za kliku od branky. V odpovědi mu bylo ticho ulice. Ticho před bouří.

 

                Jako každý slušně vychovaný muž, zazvonil. Jednou. Dvakrát. Dům se začal probouzet. Světlo v ložnici, pak v obýváku. Netrpělivé kroky v předsíni. Zarachocení klíče v zámku. Stála tam jenom v noční košili.

 

                „Co pro vás můžu udě….“ nedokončila. Její výraz se z překvapeného změnil na pobavený.

 

                „Ty jsi mi ale roztomilé, chlupaté zvířátko, Spisovateli.“ Zašišlala s výrazem dvouletého dítěte, jež právě objevilo Teletubbies.

 

                „Kvůli mně sis mohl vzít ale aspoň kalhoty,“ dodala to, když si ho přeměřila pohledem.

 

                Stál tam před ní, přesně v tom v čem vylezl z postele. Bílé trenýrky s jasně rudými srdíčky. Ruce v kožených rukavicích. Pistole za gumou trenýrek. Na jeho chlupaté hrudi se leskla zasychající krev.  A v očích měl šílenství.

 

                „Jak to, že jsi mi nedala SuperTIP?“ zařval.

 

                Namířil na ni pistoli. A byla to poslední akce, kterou udělal. Za Jejími zády se najednou rozsvítily 4 páry očí. Zaslechl ještě, jak z jejích úst zní

 

                „Nééé Micko…..“

 

                Pak svět zmizel ve změti chlupů, drápů a zoubků ostrých jako břitva.

 

Neděle 03:01

 

                Zvěř ležela spokojeně v obýváku s plnými bříšky. Jejich panička uklidila to málo, co zvířata nezlikvidovala. Krom několika stehenních kostí, okousané lebky, zbytku hrudního koše a dvou kil tělesného porostu zbylo po nočním návštěvníkovi jen pár předmětů, které pečlivě složila na hromádku.

 

                Tu pak uložila do šuplíku mezi ostatní věci, které by se snad dali označit jako doličné.

 

                Pak si sedla k počítači a postupně promazávala jednotlivé střípky jejich komunikace.

 

                Usmívala se. Už věděla, co bude dál.

 

                „Takže kohopak by si dali moje holčičky příště?“ zašeptala.

                

                 V odpovědi ji u nohou zavrněla kočka.

 

 

               

 

Pozn. Autora – Drtiče vášní je označení pro dlouhé, plandavé, vytahané trenýrky, též známé jako bombarďáky. Nebo takhle jim aspoň říká moje Babička. Nechci vědět, jak k tomu názvu přišla. Ale super se v nich spí.