Krutý osud sedmého knedlíku

Anotace: -krvavý horor bez krve..zvláštní poděkování pro Joe Vai a jeho oběd..

Mrknul jsem na hodinky..12.30h..čas oběda,mozek zavelel napřímit tělo a směle vykročit k místní,stravovací jednotce..
Otevřel jsem dveře a vstoupil,okamžitě omámený zvláštní vůní,něco mezi jehličím a bramborovou polívkou..takhle to smrdí jenom tady,pomyslel jsem si..,ale vaří tu fakt dobře..
Usedl jsem k oknu,slunce proudilo skrz špinavá okna a vytvářelo v lokále mlžný opar,stůl byl značně poničený..klasickej,starej,hospodskej nábytek,vždycky jsem ho musel podložit.
Postarší servírka si mne okamžitě všimla a jásajíc mi od výčepu sděluje.."co to bude..znojemská se šesti,nebo řízek s bramborem"?..Volím první variantu,s vidinou šesti nadýchaných,kulatých zázraků..
Během okamžiku mi na stole přistála "flákota",ne se šesti,ale hnedle se sedmičkou pěkných knedlíků..
"Ten sedmej,to je pozornost podniku"chechtá se poťouchle servírka.
Natahuju se pro příbor.."nedělej to"..ozve se..otáčím se,koukám skrz mlžný opar,většina lokálu je prázdná,servírka zmizela kamsi do kuchyně..Už blbnu z hladu..zakrojil jsem první knedlík a řádně ho smočil v mimochodem výborné omáčce.."ááách"..ozve se znovu.."ty jsi ho zavraždil,sprostě jsi ho utopil a potom rozčtvrtil..vrahu"..malém jsem se udusil,jak mi zaskočilo.."no ty,správně ty co se tady cpeš mejma příbuznejma".."mluvim k tobě,já sedmej knedlík".Ještě chvíli jsem se dusil,prvním soustem ukrojeného knedlíku,za malou chvíli jsem se vzpamatoval a mrknul do talíře..Sedmej knedlík na mne řve "vrahu,vrahůů"..dostal jsem vztek.."co si to dovoluješ,ty jedna hroudo těsta"..sedmej knedlík dostal další záchvat hněvu a plivnul mi omáčku do obličeje..Tak teď mi došla skutečně trpělivost,sebral jsem všechnu svoji příčetnost,nabodnul jsem sedmej knedlík na vidličku a zá halasného konstatování "takhle vypadá inkvizice..holenku",jsem počal sedmej knedlík topit v omáčce.
Ozývalo se sténání,vyhrožování...chroptění.Po nějaké době se rozhostilo ticho..smrtelné ticho..,nicméně vztek uvnitř mé hlavy doutnal dál,chtěl jsem se tak moc pomstít.."nejsem žádnej vrah a nikdo mi nebude kazit voběd"..řval jsem jako pominutej..Sedmej knedlík jsem v afektu ještě rozřezal na miniaturní kousky..po té,jsem vzteky mrštil příborem zpět do talíře kde se válela směs šesti nedojedených ,v omáčce utápějících se knedliků a jednoho,zcela pokořeného hajzla....Apokalyptický obraz,napadlo mne..jako po boji..odcházím a mám divný pocit..ruce potřísněné omáčkou jsou toho důkazem...