Proč já?

Proč já?

     Proč? Proč se to děje zrovna mně? Nerozumím tomu. Kdybych byla nějaký velký hříšník, tak to pochopím, jasně, trest boží. Ale já? Naposledy jsem ukradla spolužačce škebličku ve druhé třídě a naposledy jsem lhala před deseti lety městské policii, když jsem hrála překvapenou na zákazu parkování, jakože jsem si toho vůbec nevšimla . . . Takže zkrátka a dobře, jsem dost poctivý člověk, o čemž jsem vás teď jistě přesvědčila.

     A nejhorší na tom všem je, že se to opakuje v docela pravidelných intervalech. Už mě to prostě psychicky ničí. Když to ráno zjistím, mám totiž zkažený celý den a šéf pak v práci vždycky pozná, že nejsem ve své kůži. Ano, právě, ještě mi tyto problémy v osobním životě přerůstají do toho pracovního! A to, jak jistě uznáte, není žádná legrace! Ale co s tím? Kam se má člověk v mé situace obrátit? Napadl mě ombudsman. Ále, kdo ví, jestli by si na mě udělal čas. Nebo linka bezpečí? Vždyť je to pravda, že se cejtím ohrožená! Nebo to zkusit rovnou ve Štrasburku? Fakt nevím . . .

     Už večer, když jdu spát, začnu se třást při pomyšlení, že ho tam zase! ráno nenajdu! Celou noc tak ani kloudně nespím, protože se mi o tom zdají hrůzostrašné sny. A pak - ráno opatrně otevřu dveře od koupelny a - není tam! Kotlík právě přetekl! Sakra! Sakra! Sakra! Zase mi někdo vzal   m ů j   kartáček na  zuby!!! . . . :-)