Co jsem já zač?

Co jsem já zač?

     Nevím jak vy, ale já jsem někdy docela zmatená. Nevím, co jsem zač . . . Chápejte, jakou mám jako kvalitu? Za co stojím? Jestli jsem ještě cenná? Víte, kolikrát si připadám nějaká bezcenná. Že jsem taková součástka naší domácnosti. Dokud fachčí, dobrý, ale když nějak hapruje, tak to je oheň na baráku. A možná, že by ji bylo už potřeba vyměnit za nějakou, která nehapruje a taky třeba neremcá. Fakt mě to už napadlo. Jenomže! Jak to vlastně zjistit? A pak jsem na to přišla! Vždyť je to přece strašně jednoduchý! Dám si inzerát. Např. zachovalá, ještě schopná, rok 19.., byla by k mání, třeba ihned, cenu nabídněte. Tak jsem to zkusila. Ježiši, jak jsem vám byla v takovým tom stresu, tak jsem tam úplně zapomněla napsat, jako že jsem to já, tedy jako žena. Víte, co mi přišlo???

     Ani se radši neptejte! No, ale že jste to vy, tak vám to prozradím. Tak jeden mi napsal: hele, jestli je to škodovka, tak to beru, ty ten rok bejvaly ještě spolehlivý, ale ne, jestli je moc vojetá! Nebo druhý: hele, jestli je to kuchyň, tak záleží, jestli není moc vodřená, kdyby nebyla, tak bych dal něco kolem …, jo, a taky záleží, jestli není těžká jako prase, to bych se s ní za ty prachy určitě netahal! A třetí: hele, jestli je to motorovka, tak napiš, kolik žere, páč to je důležitý, kdyžtak bych ji teda vzal . . . Asi se nedivíte, že jsem se po tom všem necítila o moc líp. Co jim mám napsat? Chvíli jsem váhala, ale pak jsem odepsala: jsem vojetá, jsem vodřená, těžká jako prase a ještě ke všemu moc žeru. . . už se neozvali. A víte, že jsem zrovínka ten den dostala doma kytku?! Takže možná, že to se mnou ještě není tak zlý . . .