Jistota je jistota

Anotace: Minipovídka o: Vy už vlastně víte, že já nejsem chlap . . . jste totiž dost inteligentní . . . já si zkrátka nedám pokoj . . . snad chápete, že jo?! . . . bylo to hrozně zajímavý . . . a bylo to príma

Jistota je jistota

     Vy už vlastně víte, že já nejsem chlap! Kdybych totiž byla chlap, tak to bych psala nějak tak jinak. To byste hnedle poznali. Vy jste totiž dost inteligentní. Kdybych totiž byla chlap, tak to by ten můj život vypadal celej ale setsakramentsky jinak! Například bych, . . .  ále teď na vás zrovna vidím, že vás tohle téma ale vůbec nezajímá. No, co se dá dělat, mohlo to bejt docela zajímavý. Tááákže jdeme vod toho . . .  No, a když teda nejsem ten chlap, tak je vlastně jasný, že plno věcí není pro mě. Jaký? No, třeba . . . ále já si zkrátka nedám a nedám pokoj. Vždyť už jsme si slíbili, že půjdem vod toho. A sliby se mají co? No, přece plnit. Vo tom žádná. Protože kdo neplní sliby, tak taky zřejmě krade a kdo krade, ten do pekla se hrabe, jak říkala babička. Ona babička byla moudrá žena. Jen si teď momentálně nejsem jistá, jestli to bylo zrovna přesně takhle nebo tak podobně. Ale protože babičky mají vždycky pravdu, tak já to tu nebudu v žádném případě zpochybňovat. Dělám to tak i z ryze zištných důvodů - až totiž budu babička a budu chtít ta svoje moudra sdílet s okolím, myslím, že ocením, když mě to okolí nezavře tam dolů do sklepa. To snad chápete, že jo?! Tak tak.

     Ale vám asi vrtá v hlavě, proč mě vůbec napadla ta myšlenka s tím mužstvím? No, to bylo hrozně jednoduchý. To jsem se vám takhle jednou ráno probudila a vzpomněla jsem si, že se mi zdál  zvláštní sen. Ále! teď se ve vašich očích blejskla jiskřička zvědavosti! Tááákže, vy už určitě chcete vědět, vo co tam šlo? No, dobrá, když jinak nedáte. Zdálo se mi, že jsem byla chlap! A řeknu vám, bylo to hrozně zajímavý a taky dobrodružný. Celej den jsem ležel v lese na mýtině a přemýšlel o různých důležitých věcech. Třeba kde sehnat něco k snědku a tak. A protože jsem byl chlap prohnanej, tak jsem na to přišel. Stoupl jsem si takhle za strom a až byla ta správná chvíle, tak jsem zařval: Naval sem všecko, je-li ti život milý. No, a to jsem dělal den co den a bylo to príma. Až tedy na ten poslední. Ještě, když jsem si to vykračoval po náměstí a holky na mě obdivně koukaly, tak to bylo dobrý. Víte, byl jsem pořádnej kus chlapa. Jenomže pak se to nějak zvrtlo, a když mi pak na krk navlíkli ten provaz, tak to už jsem viděl, že je zle . . . a tu jsem si vzpomněl na babiččina slova: kdo krade, ten do pekla se . . .  jsem se vám pak radši probudila a myslím, že nakonec zůstanu tak, jak jsem a to, co jsem . . . Pro jistotu . . .