Životní změny

Anotace: Minipovídka o: Nevím, jak vy ale já . . . holt, to se neubráním . . . vím, že vy mi rozumíte . . . pořádně jsem se rozhlédla kolem . . . lahoda . . . byla jsem bezradná . . . cesta cestička?

Životní změny

    Nevím, jak vy, ale já se takhle někdy po ránu probudím a cítím, že je to zase! tady! Holt, to se neubráním. Je to zkrátka zasuté někde v nějakém šuplíku v mé hlavě, prvně jen takové malé bublání, pak větší bublání a nakonec ta bublina musí vybublat až na povrch. Vím, že vy! mi rozumíte, protože jedem na tý samý vlně. Ano, ano, někdy je vážně nutné udělat v tom svém zajetém životě pořádnou změnu. Takzvaně pořádně bouchnout do stolu,  prásknout dveřma a  podobně . . . A tohle se mi přihodilo zrovínka včera ráno. Tak co teď jako s tím? Vážně jsem se nad tím musela zamyslet, a tak jsem se pořádně! rozhlédla kolem. Jako první se nabízela možnost změnit strukturu mého letitého jídelníčku - snídaně. Už je to fakt nuda! Uznejte, pár desítek let - kafe  s mlíkem! To minule, kdy jsem taky takhle zatoužila po nějaké té životní změně, tak jsem do toho ještě přidala med. Hm, a to vám povím, lahoda! Tady názorně vidíte, že životních změn není třeba se bát! Ony nás prostě posunou někam dál, někam výš . . .  nebo někam hloubš? . . . No, tak nějak to bude.

     Tááákže abychom se i my dneska tady trochu posunuli. Jak už víte, do kafe s mlíkem jsem už med přidala, tam tedy nebylo možné příliš experimentovat. Ještě mě teda napadl rum. Kafe s mlíkem, medem a rumem. To by možná byla ta pravá řacha! Jen jsem měla obavy, jestli to na mě - úplnou životní abstinentku - není už moc. Taky by se totiž mohlo stát, že bych od rána zpívala například na ulici, v obchodě, v opravně bot, v železářství, v dopravním prostředku a tak. Ne, že bych zpívala moc falešně, ale přece jen Adéla nejsem. Byla jsem bezradná . . . Z mého dumání mě vytrhl známý hlas. Můj životní partner spokojeně zasedl ke snídani, která se pár desítek let skládá ze dvou rohlíků s máslem a kakaa. Ach, šťastný to člověk. Bylo evidentní, že on žádné těžké dilema jako já neřeší. Jak tam tak seděl nad těma rohlíkama, všimla jsem, že to není takový jura jako před lety. Zkoumavě jsem se na něj zadívala ještě jednou . . . Že by tudy vedla cesta cestička? Nu, což takový zajíček . . . Ne, teď nemyslím toho na smetaně . . .