Lidé jsou dobří a dobří

Anotace: Minipovídka o: Vy už vlastně všechno o mně víte . . . i ty pikantnosti . . . je to vážně hezká vlastnost . . . to se přece může stát každýmu! . . . tááákže, abychom se dostali k věci . . . Aha!

Lidé jsou dobří a dobří

     Vy už vlastně všechno o mně víte. ???  No, všechno! Já už vám taky práskla kdeco, i ty pikantnosti,  však  víte, třeba v kolik hodin já vstávám (v 5), v kolik hodin já chodím spát (ve 24) . . .  Ha! ty vás stejně zajímaly nejvíc,  co si budeme povídat. ??? Ne, teď jsem neměla na mysli to, jak já to mám se sexem, to jste tak trochu vedle. Ne, fakt tohle není dnešní téma, vo tom až jindy.  ???  Kdy? Ježiši, nebuďte votravní. Prostě  n ě k d y   j i n d y ! Teď jsem měla na mysli to, že lidem okolo věřím, že jsou dobří a myslí to se mnou taky dobře. Ano, podle mě je to vážně hezká vlastnost. V podstatě jim věřím až do okamžiku, než ucítím takové to bodnutí v zádech. Pak už jim teda moc nevěřím . . . No, voni kdyby se mi hned rovnou vomluvili, že to tak jako vůbec nemysleli, že se jim ta jejich kudlička v ruce nějak divně zvrtla zrovínka! když si chtěli vokrájet jabko, tak já to, jestli přežiju, určitě pochopím. To se přece může stát každýmu! I když, jak o tom teď tak trochu víc přemýšlím, tak mně se to asi za celej život ještě nestalo . . . Hm, vopravdu se mi to ještě nestalo. A co sem se těch jablek už navokrajovala. No, jéje! Jsem zkrátka klikař, tím to bude!

     Tááákže, abychom se dostali k věci, která vás, jak vidím, už docela trápí. Jak je to s tou mojí důvěrou? Jak vono se to projevuje v mým každodenním životě. Úplně jednoduše. Bažíte po nějakém tom příkladu? Dobrá, máte ho mít. Ráno jdu například do obchodu pro rohlíky. To já tak občas dělávám, když nemáme doma ani jeden. Možná si matně vzpomínáte, že u nás jsou rohlíky  p i l í ř e  vztahu hned po lásce a sexu nebo po sexu a lásce?, tím pořadím si totiž nikdy nejsem jistá . . . Po nich je pak ale určitě ještě mlíko a ponožky. Aha! Že si vzpomínáte? To mě těší. No, ve skutečnosti to až taková bžunda tenkrát nebyla . . . Jdeme dál, ale jsme teda pořád v tom obchodě a prodavačka řekne: mladá paní, mimochodem, nevím jak vy, ale já, jak mi někdo řekne mladá paní, koupím toho dvakrát tolik, dál, vy, musíte chodit sama! pro rohlíky?! Tak to já bych mu teda netrpěla, to už by měl druhej den kufry za dveřma! A co myslíte já? Druhej den mu stály kufry za dveřma. Jenomže! Jednak se o ně hned ráno přerazil, ale hlavně! mu vůbec nedošlo, že je tam má kvůli těm rohlíkům . . . Tak nevím, jestli to se mnou ta prodavačka nakonec myslela dobře, co myslíte? . . .