Dobrého pomálu

Dobrého pomálu

     Nevím, jak vy ale já už delší dobu přemýšlím. Vím, vím, to už pro vás není žádná novinka, ale! ale přece nemůžete vědět, o čem je to tentokrát! ??? No, je to samozřejmě o jedné zvlášť  d ů l e ž i t é  věci. A to, že je třeba si vážit moudrých slov našich předků! Tak třeba moje babička říkala: Dobrého pomálu. Jenomže! mně to furt není jasné. Přece logicky! když je něco dobré, tak je přece potřeba, aby toho naopak! bylo co nejvíc! Příklad? Příklad! Tak já mám například hrozně ráda šípkovou marmeládu a teď si to představte: dám si   j e n   j e d n u  lžičku . . .

     . . . Cejtíte to? Tu trýzeň, když já bych bez mrknutí snědla celou skleničku?! Jenomže! V hlavě mi to hučí jako, když se u nás rojí včely - dobrého pomálu, dobrého pomálu, dobrého . . . Vidím na vás, že jste z toho taky zmatení. A právě proto jsem přesvědčená, že je nezbytné si na to dneska pěkně sednout, hezky to spolu probrat a ano, konečně si v tomhletom pořádně rozsvítit! A abychom právě viděli, že ta moudra našich předků, konkrétně v mém případě konkrétně mý babičky fungují i v našich životech, tak už se nebudeme zdržovat nějakými řečmi a jdeme na to!

     Tááákže, jak jsem naznačila, nebudeme kolem toho furt brouzdat jako kolem horký kaše. Ne, tohle babička neříkala. Co ještě říkala? No, tak třeba, když s dědou dlouho nad něčím debatovali a ji už to přestalo bavit, tak řekla: vyprdnem se na to, táto, a udělali to, jak chtěla ona. Tak jsem vám právě chtěla navrhnout něco hodně podobnýho. Víte, vono času není nazbyt, von ten čas taky musíme věnovat něčemu užitečnýmu. Například, vím totiž, že příklady přímo zbožňujete, tak já bych měla místo tohohle uvařit něco dobrýho mýmu miláčkovi. Znáte ten vtip vo tý lásce a žaludku?

    Takže upřímně? Já dneska nemám vůbec náladu na nějaký moudra. Hele, domluvíme se v klidu, že to dáme příště, jo? Vono se taky říká, že zejtra je taky den, že se to nezblázní, že . . . no, je toho spousta. Jen abyste věděli, že jsem teda vod toho nezdrhla, jak se říká, jako ta malá holka, tak jen kvůli vám! jsem udělala takový malý test, čili minitest. Dala jsem mu tý kaše na talíř jenom krapet, ale při tom jsem laskavě pronesla: Dobrého pomálu, víš?! Ale nevím, zíral na mě totiž tak, jakoby to babiččino moudro taky nepochopil. Tak ještě jednou: Dobrého pomálu, víš?! Azorku . . .