Osvědčený postup

Osvědčený postup

     Vy už vlastně víte, že i já jsem v mnoha směrech docela normální. Ale vlastně, proč to neříct naplno, klidně půjdu i dál, já se za to nestydím: ano, jsem o b y č e j n ý  člověk! Ale! říkáte si, v tom bude zase nějakej háček. Všimli jste, si, že vždycky, ale! vždycky!, má všechno nějaké to svoje: ale! I kdyby totiž bylo úplně prťavý a skoro nebylo na první pohled vidět, tak to si pište, že je tam někde zalezlý a číhá na první příležitost, aby vylezlo a ukázalo, že všecko všecičko může být ve vašem životě jinak, protože „ono“ pěkně existuje! Tááákže, protože už jste mezitím zapomněli, o čem byla na začátku řeč, lehce připomenu. O tom, že jsem i já obyčejný člověk. Dál. Všichni obyčejní lidé mají rádi své obyčejné jistoty. Příklad? Příklad! Třeba já mám ráda svoji jistotu, že jim v obchodě nedojde šípková marmeláda! Jinak bych se ale vážně nasštvala, to mi věřte. No, a o tomhle tady dneska bude řeč, o tom, že život je furt změna a co my jako teď s tím?!

     Tááákže, protože je venku kosa, nechte ty pohorky klidně doma, dneska se za těmi příklady nebudeme plahočit nikam daleko. Vlastně bude to docela blízko, ve skutečnosti nevytáhneme paty z mýho obýváku. Ano, tady to bude nejlepší. A virtuálně půjdu odvážně ještě dál. Když už jsme v tom mým obýváku, tak ty příklady budou o mně. Vím totiž, že mě mnozí berete jako takovou svoji jistotu, zrovínka když momentálně není u vás v dohledu nějaká ta lepší. A s uspokojením si říkáte: jo, ta Fany nikdy nelže, nebo: jo, ta Fany dělá ráda dobré skutky, nebo: jo, ta Fany nemá s muži problém . . . a takhle bychom mohli v podstatě pokračovat až do příštích vánoc, ale to bychom nestihli ty letošní, takže to zkrátíme. Někdy se stane, že nám nějaká ta naše jistota takzvaně vybouchne. No jo, ale to se nesmíte divit, když vaše jediná jistota doteď byla, že když někde na Vysočině vlezete do dopravního prostředku, tak po dálnici jste za hoďku v Praze. To se pak vůbec nedivím, že jste pořád na zhroucení!

     Ale! protože mi na vás vždycky záleželo, tak vám tady prozradím jeden osvědčenej postup. Vy! se na tuhletu vaši jistotu nesmíte! tolik! upínat! V okamžiku, kdy zjistíte, že do tý Prahy nedojedete ani zejtra po obědě, tak vy musíte! dělat, že je vám tahlencta jistota úplně ukradená, fakticky fuk a tím vona přestane bejt tak životně důležitá a ejhle! žádný zhroucení se nekoná! A další důležitá věc, vy musíte bejt chytrý a už během tý jízdy si jen tak tajně v koutku uhňácat jinou! Třeba že máte v batohu rohlík, a i když do tý Prahy dojedete zejtra po obědě, tak  v y  - prostě s tím rohlíkem  p ř e ž i j e t e ! Ano, takhle jednoduchý to je. No, ale já se vám teď musím k něčemu přiznat. Vím, že to otřese vaší těžce dobytou duševní pohodou. Ale! nemůžu jinak, znáte to: Fany nikdy nelže . . . Některý věci se totiž stávají i mně. Některý jistoty jsou zkrátka fuč a dávno neplatí. ??? Který? No, přece ta, že Fany vstává v pět. ??? Kdy myslíte, že jsem tohle psala? No, přece ve tři . . .