V jednotě je síla

V jednotě je síla

     Vy už vlastně víte, že já se snesu s každým. I když úplně s každým taky ne . . . ??? Á, teď na vás vidím, jak vám uši hoří zvědavostí. No, tedy když jinak nedáte, tak to tady dneska prásknu. Vzpomínám, jak donedávna byl u nás doma mír, jak se říká, pohoda, klídek, tabáček. Jenomže! V poslední době jsem si všimla, že to mezi námi začalo nějak víc a víc drhnout. Tedy, když o tom teď vážněji přemýšlím, ona už dřív sem tam vystrkovala růžky. Teď s ní ale zkrátka není k vydržení. A kde jsou ty časy, kdy jsme bok po boku ve vzácné shodě pluly životem, a bylo nám spolu fajn? ???  Ptám se podruhý. Kde jsou? ??? Odpovím si tedy sama:  jsou navěky fuč  . . . Ano, ano, chová se jako malá rozmazlená holka, která jenom furt něco chce! Jenomže! Malý usmrkaný holce strčíte lízátko a máte vod ní alespoň na chvíli pokoj! Ale tahle? Ne! Nemyslete si, že já to s ní mám lehký, ba naopak! Mám to s ní docela těžký. Ale co s tím, když je na vás někdo přilepený, jak říkala moje babička, jak ta smola, a votravuje a votravuje a . . .

     Tááákže, už vážně nevím, co dál. Tuhle jí, samozřejmě v dobrém, povídám. Hele, znáš to, v jednotě je síla. To prostě nejde, aby tys šla nalevo a já zase napravo. A můžu se na něco zeptat? zeptala se. Jo, samozřejmě. A víte, co mi ten drzoun drzej řek´?  A můžu jít rovně? Ne!!! zařvala jsem. Je potřeba, abychom my dvě táhly za jeden špagát! Chápeš?!?! Koukala na mě pak nějak dospěle, že by jí to docvaklo? Bohužel ten den jsme měly zase jeden výšlap po nějakých těch  obchodních řetězcích, a co vám mám povídat? ??? Byl to jeden velkej stres. Táhla mě od jednoho regálu k druhýmu! Co peněz to stálo! A prej ještě ten bio jogurt a chia semínka, jo, a taky brusinkový džus. Jé, hele, a ten čaj, ten by mohl bejt príma! Co se couráš? Támhle mají kurkumu a zázvor s medem! Víš, nechci ti do toho moc kecat, milá zlatá, neodpustila jsem si, ale abys jednou na tu zdravou výživu nezašla. Musela jsem si do ní rýpnout, když už to, panebože!, z košíku přetejkalo.

     Tak už se nemrač, šibalsky na mě mrkla, když pod plnýma taškama funěla jako lokomotiva. Dyť já to s náma taky myslím dobře. A v jednotě je síla, ne? Prohodila pak už doma roztomile, má milá tělesná schránka. Možná bych se na ni i usmála, ale to nejde, když máte plnou pusu ovesných vloček . . .