Někdy se to schumelí . . .

Někdy se to schumelí . . .

     Vy už vlastně víte, že já jsem občas taková zmatená. Ano, ano, někdy je to lepší a někdy je to vopravdu horší. Což o to, já už jsem si na sebe za ta léta zvykla. Přece jen už delší dobu takhle se sebou žiju. Jenomže! To okolí to nějak špatně snáší. Vím, vím, chtělo by to zase nějaký ten příklad. Tak něco jednoduchého, abyste tohleto všichni pochopili. Třeba například: ráno, řeknu jo. Jenomže! Znáte to, to se prostě během dne něco schumelí a najednou vy večer koukáte a samozřejmě, že pod tím vlivem řeknete: ne. No, a je oheň na baráku. Váš miláček na vás divně kouká a samozřejmě si myslí, že jste divná. Tedy jasně že ne, vy! V tomhle konkrétním případě tedy já. Ale když se takhle schumelí párkrát, řekněme tak sedmkrát vosumkrát do týdne . . . Tak na to ale pozor!, moji milí, to pro ten váš vztah nevěstí nic dobrého, chápete?! ??? Ježiši, jasně, že v tomhle konkrétním případě - pro ten můj!

     Tááákže, jsem se rozhodla něco s tím udělat. Já zkrátka musím zjistit, proč někdy jo a proč někdy ne. Proč já jsem často úplně mimo, ač nejsem mimozemšťan! Proč já jeden den zbožňuju žlutou a hnedle druhý jsem od hlavy k patě oranžová! Proč jednou chodím spát se slepicema a podruhý, aby mě vidlema zaháněl, jak říkala moje babička! Proč? Proč? Proč? ??? Ano, ano, ano, vím, je to na vás příliš otázek najednou. Tuhle jsem si vám už tak zoufala, že jsem si ve tři ráno pustila net, a ejhle! Co myslíte? ??? Bylo to hned! Á, teď vidím, že jste si tam vzadu přestali špitat, jak vás to zaujalo.  Ha!, konečně! jsem ten den pochopila celou svoji složitou existenci. Moje „já“ se totiž takto  d o k o n a l e  přizpůsobuje  v š e m!  výkyvům vesmíru! A že jich je! Rozumějte,  jsem  f l e x i b i l n í   ž e n a  !  , a to je rozhodně dobrá zpráva! No, není to krása?! Odpovím i za vás - je! Promiň, miláčku, někdy se to schumelí . . .