Sklizeň

Sklizeň

     Možná jste si všimli, že když něco zasadíte, tak se vám taky může docela klidně stát, že taky něco sklidíte. ??? Moc se zase nedivte, stává se to totiž poměrně často. Tak například já, nebudete mi to asi věřit, ale před deseti lety jsem zasadila švestku. To určitě budete znát. Ano, ano, to je takový to oválný modrý, co se dává na koláč či do knedlíků (ženy) anebo do sudu (muži). Víte, když jsem ji tenkrát sázela ani jsem tím nic zásadního nemyslela. Zkrátka jsem vzala rejč a vyryla jsem ďouru, jak říkala moje babička. Pravda je, že se taky celých devět let opravdu nic zásadního nedělo, až! letos! Strom jindy zelený náhle zmodral, a když mi jednoho dne poránu spadla na hlavu švestka, usoudila jsem, že zřejmě nastal ten správný čas sklizně. Jenomže! bohužel, stejný názor jako já mělo ještě milión vos, které, na rozdíl ode mě, jsou pro sklizeň ve vyšších polohách daleko lépe vybavené (křídla) než já (žebřík) . . .

     Tááákže, když jsem si ale představila, že z celýho, rozumějte, mýho! stromu mi zbyde jen ta jediná švestka, co mi spadla na hlavu, pochopila jsem, že není zbytí a musím nahoru! Vy, kdo mě už trochu znáte, víte, že to není moje oblíbená poloha. Já jsem prostě radši dole. !!! No, bóže, tak mám fóbii z výšek, vy naděláte. Musela  jsem se tedy opět zamyslet, až! jsem to zase vymyslela! Já teda polezu na ten žebřík, ale! zavážu si přitom oči, a tím pádem neuvidím ani tu vejšku ani tu hloubku. Byl to super nápad. Jenomže! když už jsem tam nahoře byla a měla zavázaný oči, neviděla jsem na ty švestky . . . No, vidím, že úzkostí o mě už téměř nedýcháte! Už vás nebudu dýl napínat! Dobře to dopadlo! Přišel můj životní partner, zatřásl stromem a bylo sklizeno . . . Tak mě vám tuhle napadlo, před pár lety jsme si takhle pořídili děti a vida!, vyrostly nám jedna báseň. Zdá se, že i tady bude nějaká ta sklizeň . . . No, hlavně aby z toho nebyly houby s voctem, jak říkala moje babička . . .