Kuličky

Kuličky

Kuličky

        Přemek do lázeňské Růžové cukrárny chodil pravidelně na svou odpolední kávu a rád pozoroval lidi ve svém okolí. Rád tipoval jejich věk, zaměstnání, rodinné poměry, prostě si hrál na psychologa. Bavilo ho také odhadovat národnost a majetkové poměry v závislosti na oblečení, držení těla, použití lžičky a hrnku s kávou, gestikulací rukou, sklonem hlavy, podáním ruky. Lázeňské prostředí s lidmi z různých míst a odlišných prostředí a společenských vrstev bylo pro jeho zkoumání signálů mimoslovní komunikace ideální. Zejména ho zajímaly autokontakty. Kdy si lidé mnou ruce, tahají se za uši, drbou si nos, dotýkají se tváří, nebo mění tvar úst.   Překvapoval mě někdy svými postřehy a hlavně odbornými termíny a znalostmi z tohoto oboru. Přestože měl z těchto pozorování bohaté zkušenosti, snadno podlehl svému dojmu, že sdělená starost je jen starost poloviční.

Vyprávěl mně, jak jednou odpoledne vešel do cukrárny a zahlédl zde svoji sestřenici Evu. Seděla shodou okolností u jeho stolku a bavila se s elegantně vyhlížející ženou. Její sousedka pravidelně a vážně pokyvovala hlavou, jako kdyby se jednalo o něco velmi tragického. Pozdravil se s Evou, která ho představila své přítelkyni Božence.  Při letmém podání chladné ruky se snažil použít všechny zkušenosti z pozorování hostí cukrárny a neznámou dámu zařadit do určitého šuplátka, jak byl zvyklý. Její posmutnělý výraz v pobledlé tváři, cukající koutek rtů a pokleslá hlava mezi rameny mu napovídala, že účast na vyprávění Evy chápe velmi citlivě a odpovědně. Musela být velmi dojatá, protože při představování a podání ruky ani nepovstala. Jeho odhad na posmutnělou vdovu, která dokáže pochopit veškeré těžkosti a problémy a plakat nad cizím neštěstím jako na svém, ho nezklamal.

        Přisedl si ke stolku a objednal si své každodenní espresso s mlíčkem. Vpadl vlastně do jejich debaty, aniž přesně věděl, o čem spolu hovořily. Jen tušil, že to nebylo nic veselého, protože jejich výrazy ve tvářích svědčily spíše o něčem vážném. Říkal, že Eva trochu rozpačitě pokračovala s líčením neurčitého zdravotního stavu. Měl prý kuličky již tak oteklé, že si chudák nemohl ani pořádně sednout. Jen polehával na gauči na boku, někdy na zádech. Měl i problémy s prostatou. Byl to smutný pohled. Začali prý s manželem chodit po doktorech, ale léky mu nepomáhaly.

                 Dokonce pro lepší představu sepjala ruce do tvaru misky, velikosti kopacího míče a ukazovala, jak vypadal jeho pytlík s kuličkami. Šourek s varlaty nazývala velmi jemným pojmenováním, jakoby se tou názorností mazlila. Na to prý Boženka reagovala zakloněním hlavy se zavřenýma očima, jakoby si sama představovala kulatý šourek tvaru melounu a udiveně vzdychla:

         „Proboha, tak veliký?“

          Na to Eva potvrdila její údiv: „Jo, tak veliký!“

       Přemek pokračoval ve vyprávění. Ani se nedivil, když Boženka smutně prohlásila, že to muselo být strašné. Zavrtěla hlavou a ptala se Evy, co tomu říkal Olda, její manžel. Odpověď zaujala i Přemka, když Eva řekla, že to snášel těžce, ale byl trpělivý. Na delší procházky prý již nechodil.

        „Musela jsem mu pytlík masírovat. Zkoušela jsem různé masti a obklady a zábaly. Někdy toho měl již dost a temně vrčel. Já se nedivila, kdo to má vydržet.“   Bylo znát, jak se Eva se trápí, Olda jí utěšoval, že to snad přejde a bude zase dobře. Pokračovala se smutným obličejem:

        „Doktor nám totiž doporučil operaci. Něco jako orchidejetie, nebo archiektonie. Byl to pro nás šok. Nedokázali jsme si představit, jak by vypadal bez kulek, bez kuliček, a jak by to na něho působilo psychicky. Dost dlouho jsme se s Oldou radili, jestli na operaci přistoupíme. Je to přece jen důležitý zákrok. Měl také starost, jak to budu zvládat já. To víš Olda je hodnej a pozornej.“

       „Jak jste se nakonec rozhodli,“ účastně se ptala Boženka.

          „Smrt s kulkami je horší, než život bez kulek,“ rozhodným hlasem pokračovala Eva. 

        Výsledek jejich těžkého rozhodování byl jasný. Žili spolu již tolik let, ale dosud nikdy nic takového řešit nemuseli. Obě ženy se na delší dobu odmlčely. V nastalém tichu proběhly všem myšlenky. Jistě je to velký problém. Pocit méněcennosti. Z býka je vůl, z kance je vepř, ze psa fešák a z muže eunuch, kleštěnec s velkým zadkem.

              Káva Přemkovi hořkla, i když si dával dva cukry a mlíčko navíc. Bylo mu Evy líto. Oldu příliš neznal, stýkali se málo, ale dokázal si představit problémy, které pro něho musely být fatální. Zůstat bez varlat a šourku neznamená pro chlapa nic jiného než úplnou impotenci. Ještě ke všemu se mu tím mezi stehny uprázdnilo. Taková představa byla příšerná. Aby viděla, že na starosti se zdravím není sama, chtěl prý přednést svoje zdravotní problémy.

       Naznačil, že má také potíže, hlavně s prostatou. Vyprávěl opatrně, že chodí pravidelně na urologii, má problémy s močením, nočním probouzením a chozením na záchod. Jako nejobtížnější popisoval ochablý proud, který velmi prodlužoval dobu trávenou na toaletě. Jak ho někdy přepadne rychlé a silné nucení, prý to jsou urgence, které někdy končí i pomočením. Barvitě líčil, jak jednou při průjezdu Hřenskem nemohl nikde zastavit auto. Když se to již nedalo vydržet, pocit k prasknutí se uvolnil a moč již neudržel. Pročůral i sedačku. Myslel, že sugestivním líčením svých potíží s pocitem stále plného močového měchýře odvede pozornost od problému, kterým se zabývaly. Vzhledem k věku jsou přece i jiné radosti, kterými se lidé mohou pobavit.

           Obě společnice se prý na sebe dívaly s nechápavým výrazem. Přemek řekl, že on také velmi znejistěl. Daly svůj dojem taktně najevo jen pokýváním hlavy. Větší zájem neprojevily, protože jim unikala souvislost s operací varlat a šourku, kterou považovaly za mnohem závažnější, než nějaké problémy s močením. Zejména prý Eva se dívala dost nedůvěřivě, proč do jejich starostí míchá svou prostatu. Trpělivě jen naslouchala. Mlčení vynucené vyprávěním Přemka přerušila Boženka dotazem, jestli držel nějakou dietu. Eva řekla, že ne. Dostával prý to samé, jen mu musela nasadit kravatu.

         „Proč kravatu?“ udiveně se dotázala Boženka.

        Přemek řekl, že při zmínce o kravatě začal tušit, že došlo patrně k hlubokému omylu. Několikrát na sucho polkl a začal se potit.

        „Aby se nemohl dotýkat stehů a jizvy. S krmením byly trochu potíže, ale zvládli jsme to,“ pohotově odpověděla Eva.

         „Hojilo se mu to dobře, ještě není tak starej.“

           „Kolik mu je vlastně let?, doplnila svůj dotaz Boženka.

           „Letos na jaře mu bylo jedenáct.“

         To se již Přemek začal nejen potit, ale zoufale hledal obsluhu, aby mohl zaplatit a rychle vypadnout z té trapné situace. Bylo mu jasné, že se před nimi znemožnil, ale mlčel. Kvapně se rozloučil a vydechl si až venku. Zaměnit šourek jejich psa Arga s šourkem Oldy bylo neodpustitelné. Navíc ho prý velmi mrzelo, jak důvěřivě popsal své urologické potíže. Docela chápal, že Eva neporozuměla jeho snaze zmírnit dopad zdravotního stavu jejího miláčka na rodinnou situaci.

               Stále mu vrtalo hlavou, jak to vysvětlit a omluvit se, aby si nemyslela, že je pošuk, který na potkání vypráví o potížích s močením. Také mu nebylo lhostejné, co si o něm myslí přítelkyně Evy Boženka. Doufal jen, že si to obě nechaly pro sebe a dál to nikomu nevyprávěly.

        Příležitost nastala brzo. Setkal se s nimi opět v Růžové cukrárně. Seděly spolu samy v přilehlé menší místnosti. V přední místnosti s barovým pultem sedělo několik lázeňských hostů. Pozdravil se s Evou, políbil ruku Božence a s rozpaky se začal omlouvat za to, že se minule nevhodně vnucoval do jejich rozhovoru. Přiznal se, že se domníval, že problémy s kulkami a šourkem se týkaly manžela Evy, a ne jejich psa Arga. Tvářil prý se při tom zkroušeně, aby bylo znát, jak toho lituje.

          Říkal, že po jeho přiznání došlo k něčemu nečekanému. Obě dámy se rozchechtaly tak nahlas a tak dlouho, že nastal opičí efekt a kavárna se postupně začala chechtat celá. Někteří hosté se z přední místnosti přicházeli dívat, co se děje. Dámy se smály tím více, až ječely, protože věděly, že ostatní se smějí a nevědí čemu. Prozradit to však nehodlaly. Přemek říkal, že se pokoušel smát také, ale raději z rozchechtané cukrárny utekl, aniž si ten den dal svoji pravidelnou odpolední kávu.

         Co Olda? V pořádku. Má je.

Autor premek, 24.01.2019
Přečteno 166x
Tipy 4
Poslední tipující: Amonasr
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Čtivě a pěkně podané společenské faux pas. Kdo z nás by si někdy nejraději neukousl jazyk... :-))

24.01.2019 12:22:06 | Amonasr

Děkuji za zastavení a hodnocení. Byl z toho následně opravdový smích až k slzám.

24.01.2019 14:57:22 | premek

To věřím :-)

25.01.2019 11:54:42 | Amonasr

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter