BAJKA

Anotace: Nápad není můj. Kamarád nás tímto příběhem výborně pobavil na jedné párty. Jirkovo skvělé vypravěčské umění neovládám, ale snad i v mém verbálním kabátku se vám ten příběh zalíbí ...

*****
Mrzne až praští, všude leží sníh a nad tím bílým nadělením sedí vrabčáček na větvi seschlého stromu u tratě a má depresi. Myslíte si, že vrabčák nemůže mít depresi? Ale může, a jakou!
"Život stojí úplně za prd," běží mu hlavinkou, "zima je mi děsná, že já se nenarodil jako ledňáček! Hlad mám, u všeho do čeho se dá zobnout jsou holubi první, manželku mi v poledne slupnul jestřáb ... Kašlu na to, jdu se zasebevraždit!"
Jak se rozhodne, tak učiní. Slétne ze stromu a dřepne na kolej.
"Fénixova noho," zoufá si nešťastně po půl hodině, "ten pitomej vlak nejede a nejede, já chtěl rychlou smrt! Umrznout sem moh´ rovnou na tý větvi!"
Hodina, druhá, třetí - čas plyne a vlak nikde.
"Tak todle už mě nebaví," načuří se vrabčák. "A vždyť von ten život není až tak blbej!" Zaklape rozverně zobáčkem, byvše náhle osvícen gatívy. :-)
"Holubům sem tam něco upadne, za měsíc přijde jaro a manželku si holt najdu novou. Ta mladá vrabčice vod sousedů vůbec nejni špatná ..." Mlsně olízne zobana.
Najednou má hrozitánskou chuť žít!
Oklepe se, zatřepotá křidélky - ale ouha!!!
Nožky přimrzly ke koleji. Trhá s sebou, zkouší zvednout jeden pařátek, druhý - leč veškerá snaha marná.
A hle, přes trať přechází stádo krav. Plemccc! - sračka jedné stračeny jej celého zavalí ...
"Z louže do bláta, dejme tomu, ale ze sněhu do hovna na to ani rčení neni," lituje se vrabčák než si uvědomí, že situace není tak zoufalá, jak se na první pohled zazdálo. Hovno hřeje, i do zobáčku se tu něco naskytlo ... A tak teploučko z lejna způsobí, že jedna nožka odmrzne, i druhá se pustí a optimismem zavalený pípálek s sebou mrská, by hovno oklepal a vesele vzlétl.
Vtom jde kolem kočka. Uvidí mrskající se peříčka - chramst - vyloví pískálka z hromady a sežere.

Z toho plynou dvě poučení.

Poučení první: Není každý špatný, kdo na tebe sere.
Poučení druhé: Není každý přítel, kdo tě z hovna tahá!

Příběh však ještě neskončil:
Kočka chroustá ptáčka, nevnímá okolí - šššmik! - a vlak jí ujel ocas. Ožene se po ocásku - fffik! - a poslední kolo soupravy ufiklo kočce hlavu.

A je tu poučení třetí: Neztrácej pro ocas hlavu!!! :-))

A pod čarou mě teď napadá, že příběh nepatřil do kategorie vtipných, leč spíše do krváků! Ahoj!