V záři souhvězdí Kasiopea

Anotace: Oči černé jako havraní peří upírala k obloze posetou hvězdným prachem...k hrudi tiskla rudou růži je...

Oči černé jako havraní peří upírala k obloze posetou hvězdným prachem...k hrudi tiskla rudou růži jejíž
trny se jí zarývali do sněhobílé dlaně...na své tváři pocítila slané slzy...do mysli se jí stále dokola drala
jediná myšlenka...proč ji právě otec tak nenávidí?...nikdy v srdci nepocítila ani kousek jeho dobrosrdečnosti.......dříve věřila že pro něj něco znamená.. že mu na ni alespoň trošku záleží..časem pochopila jak moc se mýlila...její otec neměl slitování...zanechal ji na jejím srdci mnoho bolestivých ran....sklopila oči vlhké od slz které ji tekly po tvářích...zahleděla se na svoji sametovou dlaň bílou jako sníh nyní však rozškrábanou z trnů růže, která byla tak nevyzpytatelně rudá...jako kdyby právě v tu chvíli pocítila...zvláštní pocit něhy...jako kdyby se na ten krátký okamžik spatřila mandlové oči své maminky...maminky která...ji musela opustit i když nechtěla........mami...?....zašeptala tichounce...nezaslechla nic...avšak...možná...zaslechla mystickou píseň....která ji hladila po srdci...zaslechla tato slova:


vznášíš se v hvězdné záři cítíš na své dlani vzdušný polibek...to maminka tvá tu s tebou bude navždy,
nezapomeň...! Spatříš to co v tvém životě jsi milovala...osobu spatříš jedinou která vždy držela tě nad
vodou...cítíš jak ti možná křídla andělská pomalounku rostou...nezapomeň, maminka bude navždy s tebou!



Nezapomenu na tebe moje milovaná maminko...zašeptala a opět spatřila svou dlaň...
krvavé rány z trnů zmizeli...jako kdyby ji křídla znovu narostli...zapomněla na bolesti...její tělo se vzneslo...
vítr jí vlál v jejich vlnitých světlých vlasech...spatřila člověka který ji tiše zpíval tu nádhernou píseň..její
milovanou maminku...z jejích očí jí začaly stékat slzy radosti...maminka ji k sobě pevně přivinula a dala jí
polibek na čelo...nyní už budeme navždy spolu moje jediná milovaná dcero...zašeptala...