Neznámá

Anotace: Možná pravda, možná výmysl. Třeba někdo pochytí podtext a třeba se v tom někdo najde. Pište názory, děkuji:)

Psal mi. Psal mi už roky. Několik dlouhých let tichých cinknutí telefonu, při kterých se mi zvlnili rty do tajuplného úsměvu, tváře zabarvili do růžové a za krkem mi přejeli jehličky vzrušení. Zprávy přicházející v kteroukoli denní i noční hodinu s jakýmkoli začátkem a jakýmkoli obsahem.
A já jsem psala jemu, už roky. V jakékoli společnosti, v jakékoli náladě, v jakoukoli hodinu.
Pokaždé jsem si představovala jak vytahuje telefon z kapsy džínů, jak se nad mým jménem pousměje. Jak se lidé kolem něj podiví, nad čím se asi pousmál. Nad naším tajemstvím. Tajemstvím dvou lidí žijících v úplně jiných světech, ale s podobným názorem i zájmem, spojení náklonností. Dva lidi navzájem si posílající, úsměv, nový názor, vzrušení, náladu, a možná, nechci být troufalá, i lásku.
Dychtila jsem po oloupání jeho krunýře, za který mě nechtěl pustit. Vždycky mi ukázal jenom malou část své osobnosti, a já jakoukoli jeho část přivítala a byla jí nadšená. Povětšinou mi ukazoval stránku milého, klidného, trošku stydlivého muže. Občas se mi ukazoval dychtivý, trošku dravec, který si mě chtěl vzít za každou cenu, ale nemůžu to říct s jistotou. Pamatuji si, jak mi poprvé ukázal tu dravou a ryze mužskou stránku. Ta jeho mi poroučela, brala si co chtěla, neptala se. Zírala jsem na telefon v němém úžasu a s horkým nadšením kolem žaludku. Věřte mi, málo kdy jsem neměla co říct. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a dychtila tuhle stránku sloupnout zase o kousek víc. Provokovala jsem ho, chtěla jsem ho. Po další a další zprávě jsem ho toužila víc a víc ochutnat. Ale. To velké ale které mě vždycky usadilo zpátky na zadek. Závazky ohraničující můj život do pravidelného a neustále se opakujícího tvaru. Nesnášela jsem ten tvar. A on s každou zprávou smazal kousek toho tvaru v tom dni a nahradil ho jemnou vlnovkou. Přemýšlela jsem jaké by to bylo definitivně smazat ten ten ohavný tvar a celý ho nahradit jeho vlnovkou. Ale co když bude jeho vlnovka v reálu stejně svazující? Tuhle otázku jsem si pokládala den co den, pohrávala jsem si s tou myšlenkou. Jaké by bylo ráno se probudit v jeho posteli s jeho vůní na kůži, s jeho ochraňující láskou. Co bych dělala? Měla bych jeho modrooké děti? Miloval by mě vůbec? Jak by to celé dopadlo?