BOHOVÉ LITERSKÉHO NEBE

   

     Jort s Amonasrem vešli do jídelny k zakousnutí many nebeské. Sotva zaznamenali Hledače, shrbeného u rohového stolu, jak cosi zuřivě zapisuje na manžetu. V rozložitém sále s bohatě zdobeným stropem panovala zvláštní atmosféra.

     Za hlasitého lamentování se Hledač vrhl k Amonasrovi, ve snaze najít novou manžetu jako náhradu za tu svoji, již hustě popsanou.

     „Hledači,“ upřel na něho Ami laskavé oko, „spěcháte, abych Vám byl nápomocný s manžetou, ani nevzdáte hold dnešnímu božskému ránu.“

     „Ty si asi z višně spad a to není ani listopad,“ zadeklamoval Hledač, „manžetu hledám, ach.“

     Ami srazil kolena. „Nedám.“

     „V čem tkví Vaše přesvědčení,“ vložil se do hovoru Jort, „že Vám někdo poskytne svoji manžetu,“ založil si ruce v bok, „abyste řádil na netu?“

     „Je comprends, dovolte, abych své nedopatření napravil,“ pronesl pochmurně Hledač. „Abyste se necítil podveden,“ uklonil se Amimu, „navrhuji souboj vtipů. A nejlepší bere manžetu.“

     Zavládla uvolněná nálada. Tohle byl běžný jev, žádné urážky, žádná krev.

     „Výborně, kdo začne?“

     Od stolu se zvedl šarmantní charismatický bůh. Vypadal na dvacet, ale jiskrné zasmušilé oči mu dodávaly autoritativní vzhled. „Když dovolíte,“ oznámil uličnicky.

     „Nečůral jste včera večer ve čtvrt na osm do fontány v Rajské zahradě?“ ujišťoval se Jort.

     „Vskutku, já to byl,“ oslovený rozpustile připustil, „odpolední čaj udělá svoje, vaj, vaj.“

     „Sendviče, šunka, sýr, losos...“ radostně zakvičela obsluha.

     „Čajové koláče s džemem, jedině,“ zavrtěla hlavou Fany, bohyně.

     „Dámy,“ dvorně se uklonil Frr k příchozí Philogyny a Malé mořské víle. „Jde parkem výrostek a zahlédne babičku, jak sedí na větvi stromu. Drze ji osloví: "Co, babi, Red Bull, Red Bull?" A babička na to: „Ale kde, chlapče, Pitbull, Pittbull."

     Čajový šálek v rukou mořské víly nadskočil. Pochvalně pokyvovali hlavami.

     „Jak budeme mít jasno... ale ne, vážně děkuji,“ odmítl Ami šunkový závitek z masny Krásno, „komu dáme svůj tip?“

     Hledač si poklepal na hlavu.

     „Jorte, prosím,“ neztratil Ami rozvahu.

     Jort začal soustředěně přecházet sem a tam. „Jé, to je romantika,“ povídá blondýnka příteli, „svíčky, olej..." „Nedělej hloupou a zavři tu kapotu."

     Ozval se hurónský smích a za okny nadýchaný bělostný sníh,

     „Jorte,“ usmál se Ami co nejvřeleji, děkuji a děkuji Vám všem. Tohle se málokdy přejí.“

     Rozevřela se zem a připlul božský Aravara. „Komu patří venku ta kára? Stojí na mojem místě.“ Od stolu poplašeně vyskočil mladý bůh. Jort ho významným pohledem umlčel. „Čistě pro pořádek, poslal sem toho Pegasa expres rekomando do EL Pasa.“

     Ami se naklonil k Hledači: „Tak už nás nenapínejte.“

     „Ráno, raníčko panna vstala, flašku rumu vychlastala. Půjdu matičko k jezeru, na práci se ti vy....“

     „Děkujeme bohu Hledači,“ zaskočilo lehce orosenému Amimu sousto v ústech, rychle polkl a neohroženě pokračoval, „všímáte si, jak je dnešní den výjimečný?“

     Vyskočí Phil: „Rodiče při odchodu do divadla pustí dítěti gramofon. Vrátí se za dvě hodiny. Dítě mlátí hlavou o zeď a volá: Chci! Chci! Chci! Zatímco z gramofonu se ozývá: Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku?“

     „Bezvadně,“ rozesmála se Fany a objala Phil kolem ramen.

     Malá mořská víla si zajela rukou do vlasů. „Římský císař promlouvá ke gladiátorům.“ Zurčivý melodický hlas protékal sálem. „Budete mít zápas ve vodním pólu, družstvo, které vyhraje, dostane svobodu.“ „A jak poznáme soupeře?“ „Krokodýli budou mít bílé čepičky.“

     „Musím se rozloučit,“ zazurčila po chvíli do sborového smíchu, „začíná odliv.“

     Frr jí elegantně přidržel dveře. „Máte náš obdiv.“

     Hledač doširoka rozevřel oči. „Co Vy, Amonasre? O Vaši manžetu jde především.“

     Ami rošťácky zamrkal. „Že bych si nepovšim?“ „Vznešené dámy a vzácní pánové, soudce vejde do sálu a bouchne kladívkem. „Než začne přelíčení, musím vám oznámit jednu věc. Obhájce mi zaplatil 300 000, abych rozhodl v jeho prospěch. Žalující strana mi zaplatila 200 000, abych rozhodl v její prospěch. Abych učinil proces spravedlivým, vracím obhajobě 100 000."

     Zazněl frenetický potlesk.

     „Tenhle znáte?“ osmělila se Fany. „Mladá holka zalepuje dva metry dlouhý balík. Kamarádka se udiveně ptá: „Co děláš?” „Balím pošťáka.”

     „Hahááá,“ rozveselila se Nikita. Sklonila oči k nedopitému šálku čaje. „V porodnici vykřikuje užaslý otec: „Dvojčata.” „Ne,” uklidňuje ho sestra, „a příště přijďte střízlivý.”

     „Paní je u doktora,“ navazuje Zelená víla, „a ten se ptá: „co Vás trápí?" „Manžel, ale dneska jsem tady kvůli žlučníku.“

     To už se neudržel ani největší škarohlíd. „Humor je boží myšlenka,“ zasnila se Básněnka.

     „Zrovna tak,“ spokojeně pokývl hlavou Enigman a natáhl se pro laskonku. „Přijde kůň do knihovny a povídá knihovnici: „Kníhahá.“ Knihovnice mu podá knihu a kůň odchází. Za deset minut se vrací a říká: „Kníhahá. Dá mu jinou. Ale to už se jí to nezdá a tak ho sleduje. Kůň proběhne parkem a zastaví u rybníčku, kde na leknínu sedí žába. Podá jí knihu, žába zakroutí hlavou a vykřikne: „Brak! Brak!“

     Rozezvučely se nebeské zvonce. Oslavný pokřik nebral konce.

     Culil se i LV (na vynikající lahodé žervé). „Myslíte, že Hledač založil novou tradici?“

     „Bon. Zapíše se do dějin. Stejně jako tyto excellente božské laskominy.“ Ami opatrně odebral Dreamy z rukou tác s nabízenými karamelovými laskonkami.

     „Vlastně,“ špitl Hledač nesměle, „celé to zmanžetovala Hanele."

     „Ach, jej," usmála se vesele.

 

***

 

     O půl hodiny později v jídelně bohů, kam nemá přístup žádný obyčejný smrtelník, zábava byla v plném proudu. Bohové a bohyně literského nebe odkrývali svá božská srdce, stejně zářivá a mocná jako životodárná slunce.

     Jen Hledač setrvával v tiché zádumčivosti. „Zde,“ nabídl mu Ami, „nerad bych, aby moje manžeta byla nalezena pod Vaší postelí.“ Podával mu ji, přátelsky se usmívaje.

     „Jsem plachej.“ Špitl Hledač. „A dělám mrňavý písmenka.“ Znělo to dostatečně správně, aby to zapadalo.

     „Láska je oštěp, jímž můžeme hodit mnohokrát, ale jen jednou zasáhnout,“ zamrkala Střelkyně a natáhla tětivu.

 

***

Poznámka autora:

Chybovat je lidské, ale odpouštět božské.