NOC, KDY JSEM ZACHRÁNILA SVOJI DUŠI

NOC, KDY JSEM ZACHRÁNILA SVOJI DUŠI

 

Před dvěma týdny jsem zažila prvotřídní (nevím, jestli se tomu dá věřit, nikdo ve skutečnosti nemůže tohle přežít a ještě teď mi v žilách tuhne kréf) mimořádný jev – zamyslela jsem se a rozkousala rozinku.

 

„Muselo to bejt strašný,“  soucítila se mnou Tlapka.

 

„Ano,“ souhlasila jsem. Tak velký zásah… mimochodem, je zajímavé, že taková ztráta neměla na organismus smrtící účinek…“

 

„Orgasmus?“ zašvidrala Tlapka očima, protože jí do ucha vletěla vosa.

 

„Kdybych věřila v tu nejhorší možnou variantu, mohla bych cítit strach a samozřejmě je snazší se bezstarostně bát, než usilovně sbírat odvahu…“

 

„Seš na hlavu,“ spokojeně zapředla míca, protože vosa vyletěla ven.

 

„Pokouším se Ti naznačit,“ ohnala jsem se po vose, že je snazší oddat se strachu…“

 

„…než klečet na hrachu,“ rozveselila se kočka, protože v kontrastu s tím, jak slušně a vychovaně vypadala, měla nechutný zlozvyk skákat lidem do řeči.

 

„Mám to tedy brát tak,“ jemně jsem si odkašlala, „že dnes nestojíš o kousky lahodného masa ve šťavnaté omáčce?“

 

„Ooo… hněv překonávej srdečností, zlo oplácej dobrým,“ zarecitovala fikaně  Buddhu. „Ty, laskavá, štědrá, kterás nikdy nemyslela na sebe, jednoznačně svatá…“

 

Pokusila jsem se předstírat cokoliv jiného, než smích, ale bylo jí jasné, že mě dostala.

 

„Změna byla neuvěřitelná,“ navázala jsem na původní myšlenku, „nebylo mi nic líto a bylo to hned, to zůstalo v srdci skryto, vášeň, zloba…“

 

„Mám chuť na jelito,“ vložila se s faktickou poznámkou.

 

„…láska a smutek…“ zamyšleně jsem si mnula ušní lalůček.

 

„A co bůček?“  Učinila malinký krůček k ledničce a toužebně na ni pohlédla.

 

„Jen doufám,“ procedila jsem roztrpčeně, „že nikomu neztěžuju život svojí snahou vyjádřit a dokončit nějakou myšlenku, přinejmenším určitým, řekla bych namlsaným šelmám, které, předpokládám, shledávají snazší debatovat zcela a jedině pouze o jídle, že, Tlapko?“

 

Šokovaně otevřela tlamičku a povyplázla růžový jazyk. Pár minut panovalo naprosté ticho.

 

„To byla srandááá…“ rozřehtala se šelma a elegantně si protáhla hřbet.

 

„Chceš to slyšet, nebo ne?“ významně jsem na ni mrkla.

 

Rychle si olízla tlapku. „Předpokládám, že to má úzkou souvislost s existencí, či neexistencí večeře,“ broukla ostražitě.

 

„Chytrá kočička,“ podrbala jsem ji za ouškem.

 

Rozcapila se na podlaze a defenzívně na mě pohlédla. „Vyděračko!“

 

Mile jsem se usmála. „Chápeš, proč jsme tak dobrý tým?“ Poděkovala mi protočením panenek.

 

„Když tedy trváš na tom a zajímá Tě to…“ dramaticky jsem se odmlčela, abych jí dala prostor se vyjádřit, - zeširoka zazívala – „pak…“ zahloubala jsem se do vzpomínek.

 

„Byla krásná měsíční noc. Noc, kdy jsem hodlala podstoupit experiment, který měl zachránit moji duši. Soustředila jsem se na své pocity. Čas přestal existovat. Fyzikální zákony přestaly platit. Mozek velel k ústupu, ale nechtěla jsem ho poslouchat. Zhluboka jsem se nadechla a vyndala si srdce z hrudi. Mezi prsty mi stékala červená tekutina. Tušila jsem, že je to krev. Prudce jsem otevřela mrazák. Ven se vyvalila bílá mlha. Stála jsem jako přibitá a fascinovaně zírala na tepající hroudu v ruce. Cesta zpět neexistovala.

 

Zabořila jsem prsty do masa. Jako bych zaslechla zmučený výkřik. Položila jsem opatrně srdce mezi hranolky a obalované nemleté rybí prsty bez kostí. Bylo to stejně děsivé jako smrt sama. Zabouchla jsem mrazák a čekala. Tupá nesnesitelná bolest, rozežírající po mnoho týdnů moje srdce, zmizela. Strašlivý smutek, lítost, vše bylo pryč. A stále jsem žila. Úleva. Mír. Klid. Pokora.

 

„Vyndej to laskavě ven, nebo mi tam nevleze mletý maso v akci!“  dolehl ke mně zdálky rozhořčený hlas. Něco mi dýchlo zblízka za krk. Něco teplého a měkkého se mi ovinulo kolem ramen. Má duše se zachvěla. „To nesmíš,“  zašeptala, „nesmíš to udělat!“

 

Rozječely se sirény. Běžela jsem pryč. Bosé nohy pleskaly o beton. To já jsem ječela. Drásala jsem si rukama tělo prosáklé zbytky emocí. Válela se po zemi, kopala kolem sebe a křičela. Vteřiny věčnosti.

 

Něco mi olízlo ouško. Podívala jsem se netvorovi přímo do obličeje. Milounká tvářička a doširoka rozevřené zorničky. „Vyndej to ven, hned!“ štěkla. „Láska! Touha! Souznění!“

 

Tvrdě jsem dopadla zpátky na zem. Mechanicky jsem otevřela mrazák a strčila srdce zpátky do hrudi. Okamžitě jsem pocítila nával bolesti. A pocítila jsem - zvláštní, pomyslela jsem si: úleva, mír, pokora - a pocítila jsem… lásku.

 

Tlapka si spokojeně čistila kožich. „Kdybys věřila v dokonalé ticho, mír a bezpečí, a někdo Ti zařval do ucha: „Dobrman!“ mohla bys cítit hněv, jako by Tě někdo podvedl. Samozřejmě, když trpíš, máš tendenci pohlížet na svět jako na nepřítele.“ Zablýskly se jí oči. „Ale co v Tobě dokáže zažehnout víru a touhu v dobré, pramení z lásky.“

 

Natáhla jsem k ní paže a pevně k sobě přitiskla rozježené kočičí tělo. Proudy slz jí smáčely kožich. Spokojeně předla. "Miluji Tě...“ Noc, kdy jsem zachránila svoji duši.

 

 

 

Autor Iva Husárková, 02.04.2017
Přečteno 943x
Tipy 23
Poslední tipující: Skywalker, Frr, xoxoxo, premek, Pétík, Jan Urban, piťura, Dreamy, Fany, Jort
ikonkaKomentáře (27)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Sarkastická povaha hlavní chlupatý spoluhrdinky tohodlenc příběhu mi silně připomíná mojí mainsko-sibiřskou smečku...Je to jak přes kopírák :D Možná že sou ňák příbuzný...:) ST. -S-

01.02.2019 12:50:32 | Skywalker

už jsem zahlídla že tu běželo něco o Mainkách tajím nad nimi dech dokonalý vznešený dechberoucí tvor zachuňala bych se jim do kožichu umazlila klanila se jim jak jsou vyjímečné jiné než ostatní kočky prý předení připomíná holubičí vrkání moje velká úcta k nim děkuji že jsi mě zasnil miaúúúú... AŤ ŽIJOU MAINKY!!! AŤ ŽIJEŠ!!! :-))

01.02.2019 12:59:54 | Iva Husárková

..vidíš..díky Tobě jsem si vzpomněl, že mám už pár let na mrazáku tříšku zachráněnou z houslí, který před pár lety přejelo auto na Evropský..pochopil jsem zhruba, proč mi houslová sóla někdy voní uzeným se zelím..
taky mám uzenou duši a občas ji vytáhnu z lednice, ale duše mi uzení nelednice/..ST** :-D* :-)**

01.02.2019 12:36:33 | Frr

erratta: "ale duše mi většinou uzení..lednice-nelednice"...promiň, ale s mými doplňky a úpravami se mi vymazal ostatní text.....částečně rekonstruuji...." když čas od času odledňuju, mám dělostřelecké špuňtíky na uších a na nose "spirometrický" kolíček -/abych neslyšel housle ani brumlání heligonu mých milovaných balkánských cigošských dechovek/ - který jsem ukradl sestře na plicním, před lednicí zásadně klečím a vím, že nejvíc se zadejchávám, protože odháním imaginární kočičku která se cpe furt na mrazák, protože se chce zhybernovat..." děkuji Ti za porozumění a trpělivost***

01.02.2019 12:57:56 | Frr

děkuji že jsi vše uvedl na pravou míru... taky před lednicí klečím skláním hlavu ke spodní přihrádce kde se chladí chardonnay tlemím se blaženě na veltlín a tramínek nasávám buřtovou poezii očichávám dírkovanýho sejra lednice je pokladnice a je hodna úcty... kucky kucky (když se moc nažeru...) :-))

01.02.2019 13:07:40 | Iva Husárková

děkuji za nádherný poetický koment... uzený housle se zelím... Tvé hlášky jsou nepřekonatelné Tvůj cit a um snoubit umění a realitu nedostižný je pro mě čest že jsi mi napsal děkuji JUPÍ!!! ať máš voňavě prouzený den :-))

01.02.2019 12:44:46 | Iva Husárková

Víš Husárková,moc tě nečtu ale to vůbec nevadí a nemusí být na škodu,protože jsem narazila na zeď na jeden koment co mě zaujal a ejhle byl k tvé povídce.Tak na úvod bylo tam něco málo pasáží co mě dost nudí ale celkově obsah nad nimi zvítězil na celé čáře,přitom jak je to napsáno lehce a s nadsázkou,vím jaké to asi muselo být vytrhnout si srdce a vrazit ho na mrazák mezi mletou srágoru..to je ta syrovost textu v jeho nahotě,co mě zaujala i ten dialog se čtyřnožcem tomu dává dobrý úlet,taky mluvím s Argem a jde to funguje to telepaticky;) Takže tahle povídka je dobrá. Tím to uzavřu

01.02.2019 12:14:30 | xoxoxo

z Tvého komentu mám obrovskou radost je to pro mě velká pocta... PÁNI!!! děkuju Xo vážně moc :-))

01.02.2019 12:30:22 | Iva Husárková

Vynikající sci-fi. Připomíná mi to lucidní snění od Roberta Waggonera. Obtížné téma kryoterapie návratu k záchraně své duše. Jsi vynikající tvůrce, nápaditá, osobitá a nebojácná.

01.02.2019 11:33:21 | premek

tak už je to venku... žádná levota... skládáš se mi na letenku do normálního života... děkuji mnohokrát :-))

01.02.2019 11:38:12 | Iva Husárková

Škoda, video není k dispozici.

01.02.2019 11:21:04 | premek

:-))

01.02.2019 11:32:40 | Iva Husárková

To zařvání slova Dobrman mi připomnělo jednu píseň. No asi není určena většinovým hudebním fandům, ale tak na zkoušku ji sem dám. :D
https://www.youtube.com/watch?v=nFT4AMxkl-s

27.11.2017 16:28:31 | Pétík

mám velkou radost Pétik děkuji mnohokrát :-))

02.12.2017 03:33:24 | Iva Husárková

:-)

08.04.2017 01:36:58 | zelená víla

:-))

08.04.2017 04:03:54 | Iva Husárková

:-), milá Ivo, jedním jediným slovem: NÁDHERNÝ! ST na ST :-)!

04.04.2017 06:10:36 | Fany

Fany, potěšila jsi mě a moc děkuji. :-))

04.04.2017 09:41:40 | Iva Husárková

:-), ještě jsem zapomněla, jsem moc ráda, že sis tu duši s vydatnou pomocí Tlapky zachránila, fakt bys to pak už nebyla Ty :-)!

04.04.2017 17:08:11 | Fany

Fany, myslela jsem i na Tebe a taky jsem ráda, že jsem zachráněná... objímám Tě a moc děkuji za ten koment. OOO***)))

05.04.2017 11:33:44 | Iva Husárková

:-)

05.04.2017 14:16:34 | Fany

i já :-)!

04.04.2017 16:42:00 | Fany

:-))

05.04.2017 11:34:10 | Iva Husárková

...vynikající a to prohlašuji po té, co jsem měl uzený bůček...:-)

02.04.2017 20:40:13 | Jort

...ooo... lepší, než bůček? Páni! Potěšil jsi mě nesmírně, Jorti, děkuji. :-))

03.04.2017 08:08:43 | Iva Husárková

Mi se Tvoje povídky moc líbí, budu muset provést podobnou očistu...

02.04.2017 16:18:17 | Philogyny1

Mám radost, moc děkuji, Phil. :-))

03.04.2017 08:08:05 | Iva Husárková

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí