Omlouvám se....

Anotace: Je to moje první dílo... snad se bude líbit... promiňte za chyby....

Prosila. V duchu prosila o pomoc. Nejen prosila, ona rovnou křičela. Potřebovala jí. Pomoc od bolesti.... tak strašně jí to bolelo ne fyzicky, ale psychicky!Zemřela totiž osoba, kterou milovala.Měla pocit, jako by jí na nože brali a to jí chtěli jenom rozesmát.Měla pocit osamění, a přitom měla tolik přátel... ale on jí chyběl. Kamarádi jí vzali do hospody. Do takové útlné hospůdky. Vždycky se tam cítila dobře, ale teď?... ani náhodou! Všichni s ní mluvili, prohazovali vtip za vtipem, ale ona je neposlouchala, neodpovídala jim. Ať se jí zeptali na cokoliv. Hlavou jí procházelo tisíce myšlenek... tolik možností, jak mu mohla pomoct, ale nepomohla... potom na ně zakřičela "David zemřel"... ztichli... koukali na ni, a čekali na pokračování. Nic ale neříkala... mlčela... slzy se jí hrnuli do očí... snažila se je zadržet, ale nezadržela... nejdříve jí ztekla po tváři jedna teplá kapka... pak jich bylo čím dál víc... Kamarádi se jí snažili podržet... nechali jí, aby se vybrečela... už byla celkem v pohodě, ale přišla holka, se ketrou se nenáviděli. Tu nenapadlo nic jinýho, než začít mluvit o Davidovi, a o tom, jak za to Marie strašně může. "Už ti to došlo ty náno?"... spustila a pokračovala... "je z tebe troska, protože ti došlo, že za Davidovu smrt můžeš ty viď?!"... Marie mlčela, nebránila se, jenom koukala a poslouchala, co jí řikala... její přátelé řekli Adrianě....tak se ta mrcha jmenovala...ať mlčí, prtože sama dobře ví, že za to Marie nemůže... ona jen prohlásila..."ale může... tak nazdar"... Marie se rozbrečela ještě víc... neměla ho u sebe... nebyl tam s ní.. a ona si t pořád kladla za vinu... myslela si, že za to může.. a kamarádi jí to moc nerozmlouvali, protože se v tom nechtěli hrabat, aby jí to víc neubližovalo, ale Petr na ni už nemohl dál takhle koukat a spustil...."ty za to nemůžeš!... on se zabil... sám... s vlastním rozmyslem..a ty si tu nebyla.... a i kdyby si tu baly, tak tomu nezabráníš, protože to nikdo ani netušil... ale už by si na to měla zapomenout... už je to rok...a sou tady jiný kluci co tě milujou.... třeba já.... já vím... zní to hrozně, ale je to pryč, ty za to nemůžeš... a kvůli tvému obviňování se to nevrátí!!!"... Marie na něj koukala... teda ono všichni na něj koukali... odešel..... se slzama v očích...a Marie?.... za ním... jediné, co mu řekal bylo..."PROMIŇ!"...a políbila ho... on nepochopil,... myslel si, že se omluvila za svou nevšímavost, ale ono ne.... ráno jí totiž našli mrtvou....zabila se stejně jako Dyvid....měla ještě mokré tváře...od slz... od té její bolesti....u ruky měla nůž a v druhé ruce svírala papírek na kterém stálo.... promiňte mi to...a omlouvám se za ten nepořádek...