Tma

Anotace: Příběh inspirovaný jedním podvečerem...

"Už dost! Už dost!", křičela z plných plic a celým tělem jí projel proud totálního zoufalství. Křičela, kopala, plakala - nic nebylo platné...Lopata dál házela hlínu na dřevo...
Tváře spocene slzami spolu s pramínky vlasů slepené potem se jí lepily na krk, líčka, čelo...Ruce svázané provazem tak silně, že zanechaly rudé až krvavě rudé stopy na útlých prachem špinavých zápěstích. Srdce bušilo na poplach div nevyskočilo z hrudníku a nohy kopajíce pro záchranu pomalu rezignovaly námahou...

A ta tma...ta nepopsatelně nepopsatelná černá tma...Tma v níž nevíte zda stojíte či se propadáte hloub a hloub. Tma, která vás pohlcuje - černí vám mysl tak, že děláte zoufalé činy, protože JSTE zoufalí a za normálních podmínek by vás nic takového nenapadlo - Tohle umí jen tma... Vemte žijícímu tvoru světlo a učiňte ho zoufalcem.

Už dost, copak nevidíte, že blázním?? křičí její mysl ze všech sil, ale hlasivky vydají jen vzlykot.Vzlykot rozlehající se v malé místnosti ji naplňuje ještě větším děsem.Čím více propadá zoufalství, tím víc vzlyká. Čím víc vzlyká, tím víc se nářek rozléhá. Čím víc se nářek rozléhá, tím víc propadá zoufalství...Je to jako začarovaný kruh, ze kterého nemůžete jen tak vystoupit či se prostě jen probudit!!

Hlubokými nádechy se snaží zklidnit rozbušené srdce a celkově uklidnit tělo i mysl. Nádech, výdech, nádech, výdech... Zaměřuje se čistě na tyto jednoduché činy. Tlukot srdce se zmírňuje a mozek posílá falešné signály celému tělu, že se vlastně nic neděje. Taky únava a nedostatek kyslíku dává své...
Otázky: Proč já?Kdo?Důvod? - bijí jak kladivo na kovadlinu Ale odpovědí se nedočkáte - rozumná odpověď má dneska volno...

Znovu se jí zmocňuje panika z "místnosti", ve které se nachází. Panika z budoucnosti, co bude?A bude něco? Snaží se nepřipouštět něco takového, ale tělo si stejně dělá, co chce...dech měnící se v sípot se zrychluje a přidává na zvuku...
Oči se pomalu zavírají a mozek už se nesnaží zpracovávat žádné myšlenky...Plíce snažící se nabrat poslední atomy vzduchu do těla nechápou, co se vlastně děje..Tik v noze učiní poslední marnou snahu o záchranu a čeká na informaci z mozku - marně...

Snad tato část lidského těla na posledních pár vteřin zmoudřela - přijímá danou situaci s klidem a poslední myšlenka?

VEMTE ŽIJÍCÍMU TVORU SVĚTLO A UČIŇTE HO ZOUFALCEM...