Příběh dívky z okenního rámu

Příběh dívky z okenního rámu:

Znala jsem jednu dívku.Denně sedávala v okně svého pokoje a pozorovala západ slunce.Čekala na hvězdy ,na vesmír ,až ukáže jí mnoho krás.Možná hledala zázrak?Ale vytrvala.Celé hodiny dokázala čekat.Hodina míjela hodiny a potom vyvstál z noci nový den.Byl krásnější ,dokonalejší a jiný než všecky ostatní.
Jako každý večer ,zase seděla v okenním rámu.Její černé vlasy pohazoval vlahý vítr….hrál si s nim.Ale ve vzduchu visel příběh.Příběh hořkosti života.Vyplakaných očí-bolesti světa.Rozedraných duší dívčin.Ledových dýk v srdcích.
Už nedokázala dál trpět.Cítit všechnu tu bolest,nespravedlnost!Pohrdání životem!
Slyšet hlasy krásných lidí….poslouchat jejich bezvýznamné problémy.Řešit vzhled,diety!
Zato ti ,kteří mají opravdové problémy je nadávají najevo.Nevzdávají se!Bojují s nimi!Hledají řešení.Mají důvod žít.Jenže bohužel je každý přehlíží-nepodá ruku-neusměje se.
Kam svět spěje?Kam se ubírá?Když hodnotíme podle vzhledu.Už neumíme poznat dobré srdce a upřímnost od lásky a přetvářky!
Ale teď už vím na co čekala dívka z okenního rámu.Nebyl to zázrak ani láska. Nebo krása.Ale chtěla jenom podat ruku a chytit ,když skákala z okna.Chtěla upozornit na to ,že tu taky je.
A teď každý den vítr a hvězdy vypráví příběh-legendu o dívce.A odchází s východem slunce.Prý v tom domě ,kde spáchala sebevraždu…pořád vysedává a kouká na hvězdy , možná jí ruku podá měsíc na ,který tak usilovně hledí a čeká,čeká a čeká….
Nevzdala se ,ale jen bojovala s tím že nikdo z přátel nestál pod oknem a nechytil jí!