Návštěvnost
Příběh dívky z okenního rámu
Příběh dívky z okenního rámu
Anotace: deprese,smutek,život,přátelé,...jěte doporučuju si k tomu pustit nějakou soudtrackovou smutnější hudbu
Znala jsem jednu dívku.Denně sedávala v okně svého pokoje a pozorovala západ slunce.Čekala na hvězdy ,na vesmír ,až ukáže jí mnoho krás.Možná hledala zázrak?Ale vytrvala.Celé hodiny dokázala čekat.Hodina míjela hodiny a potom vyvstál z noci nový den.Byl krásnější ,dokonalejší a jiný než všecky ostatní.
Jako každý večer ,zase seděla v okenním rámu.Její černé vlasy pohazoval vlahý vítr….hrál si s nim.Ale ve vzduchu visel příběh.Příběh hořkosti života.Vyplakaných očí-bolesti světa.Rozedraných duší dívčin.Ledových dýk v srdcích.
Už nedokázala dál trpět.Cítit všechnu tu bolest,nespravedlnost!Pohrdání životem!
Slyšet hlasy krásných lidí….poslouchat jejich bezvýznamné problémy.Řešit vzhled,diety!
Zato ti ,kteří mají opravdové problémy je nadávají najevo.Nevzdávají se!Bojují s nimi!Hledají řešení.Mají důvod žít.Jenže bohužel je každý přehlíží-nepodá ruku-neusměje se.
Kam svět spěje?Kam se ubírá?Když hodnotíme podle vzhledu.Už neumíme poznat dobré srdce a upřímnost od lásky a přetvářky!
Ale teď už vím na co čekala dívka z okenního rámu.Nebyl to zázrak ani láska. Nebo krása.Ale chtěla jenom podat ruku a chytit ,když skákala z okna.Chtěla upozornit na to ,že tu taky je.
A teď každý den vítr a hvězdy vypráví příběh-legendu o dívce.A odchází s východem slunce.Prý v tom domě ,kde spáchala sebevraždu…pořád vysedává a kouká na hvězdy , možná jí ruku podá měsíc na ,který tak usilovně hledí a čeká,čeká a čeká….
Nevzdala se ,ale jen bojovala s tím že nikdo z přátel nestál pod oknem a nechytil jí!
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskTenhle pocit znám moc dobře... Hodně mi to připommělo mě samotnýho před několika měsíci... až mi při čtení běhal mráz po těle.
27.10.2008 21:57:00 | Eiffel
Lidé neradi podávají ruku... Nevím proč, nevím, co je k tomu vede ani co jsem jim udělala, ale možná za to může právě můj vzhled nebo moje názory a můj styl. Ani nevíš, jak moc bych občas chtěla taky mít to okno, ze kterého bych vyskočila... měla jsem někoho, komu bych mohla podat ruku a on by to opětoval... ten někdo si vzal z mé duše příliš mnoho... chápu to
18.03.2008 20:56:00 | Klarish
Někdy je to jedinej způsob, aby si tě někdo všimnul. Ale k čemu, to radši zůstanu neviditelná. Neměla jsem ke konci daleko, ale teď mám život ráda. Sama jsem si přítelem, když je nejhůř. Ale jinak moc pěkné a pravdivé, lidi stojí o to, být viděni.
06.01.2008 11:48:00 | kryndy
Je to pěkné a hlavně pravdivé. Znám to... moc dobře. Píšeš jako jeden člověk, kterého miluji, máš stejný styl i vyjadřování. Nikdy nikdo nestojí pod oknem a nechytá tě, ale někdy tě může chytit v poslední chvíli někdo, kdo stojí za tebou v tom okně, ale koho jsi si nevšimla, nedala mu možnost si všimnout... nechci radit. Píšeš pěkně ;-)
22.11.2007 09:04:00 | Karmínka